Přidat do kolekce              hodnotilo 6 uživatelů

J. V. Sládek

Stránka naposledy upravena 20:12, 8 Pro 2012 uživatelem Jana Petrů
    Obsah
    Žádné titulky

    J. V. Sládek

    Kam ty chodíš, slunko zlaté,
    kam ty chodíš spat,
    když se večer do červánku
    kloníš na západ?

    Za lesy a za horami
    skládáš-li svou skráň,
    anebo tě k odpočinku
    vítá mořská pláň?

    „Za horami jiné hory,
    za lesy zas les,
    a já stále musím dále,
    zítra jako dnes.

    Jiným lidem, jinym krajům
    nesu bílý den,
    zatím co vás do náruče
    pojal noční sen.

    Vy budete dávno spáti,
    jiní budou bdět, —
    a já oka nezamhouřím,
    než se skončí svět."

    +++

    J.V.Sládek

    Ty hvězdy jiskrné
    tak čistě svítí,
    jak oči upřímné
    do temnot žití.

    Obloha hluboká
    klidná a snivá;
    kdo těmi hvězdami
    na nás se dívá?

    Vy oči nebeské
    čisté a jasné,
    jak jste vy velebné,
    vznešené, krásné.

    Jak velký, vznešený
    Ten musí býti,
    jenž vámi dívá se
    do temnot žití!

    +++

    J.V.Sládek

    Kdo Boha má za pevný hrad,
    nic nemusí se zlého bát,
    i v bouři může kliden být,
    neb nad ním Bůh svůj drží štít.

    Zlých úklady a zlobný čin
    jak sítě tkané z pavučin
    On jedním dechem spřetrhne
    a v záhubu je uvrhne.

    Jak perla skrytá v ústřici
    je ctnost v tvém srdci zářící;
    ať neznána, — z tmy bezedné
    On k záři své ji pozvedne!

    On miliony řídí hvězd,
    — kdo vyzkoumal kdy Jeho čest?
    a nad ptáčaty má svou stráž,
    On řídí také osud nás.

    On zná i naši každou tíž,
    čím přítel dál, tím On je blíž,
    On setře každou slzu s řas
    a změní noc na jitřní jas.

    Nad vrchy, doly, vodami
    jest Jeho ruka nad námi;
    jen spolehejme pevně Naň,
    — a dál se Jeho vůle staň!

    +++

    J.V.Sládek

    Ze všech reků malý Paleček
    byl nejšvarnější holeček.

    List růžový za peřinku
    mu daly víly do vínku.

    Měl z broučích krovek přilbičku
    a škorně z polních střevíčků.

    A z pestrých křídel motýla
    mu matka pláštík ušila.

    Měl kamizolku brněnou
    a za meč trávku zelenou.

    Tou proklál každou obludu,
    ač kryl se miskou žaludu:

    neb oči jak dvě orlata,
    a srdéčko měl ze zlata.

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.