Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

Znakový jazyk

Stránka naposledy upravena 18:20, 12 Kvě 2010 uživatelem Mgr. Jindřich Strejček
    Obsah
    1. 1. Literatura:

    Verze jako 03:24, 1 Lis 2020

    na tuto verzi.

    Vrátit se k Archiv verzí.

    Zobrazit aktuální verzi

    Toto heslo je rozpracované. Prosíme, pomozte nám je doplnit a zpřesnit citací odborné literatury.

    Znakový jazyk tvoří spolu s dalšími komunikačními systémy vycházejícími z národního jazyka komunikační systém neslyšících osob.

    Sdělovací kód ZJ je tvořen čtyřmi základními složkami:

    -         souhrn vlastních znaků neslyšících
    -         doprovodná mimika a komunikační postoj
    -         prstová abeceda
    -         vizualizovaná mluvená čeština (zřetelná artikulace jednotlivých slov tak, aby bylo umožněno odezírání)

    Rozlišujeme mezi vlastním (např. českým) znakovým jazykem neslyšících a národním znakovaným jazykem.

    Český znakový jazyk = přirozený a plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými vizuálně-pohybovými prostředky (tvarováním rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní části trupu) se základními atributy jazyka (znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr)
    -         gramatika je zcela nezávislá na jakémkoliv mluveném jazyce
    -         základní dorozumívací jazyk neslyšících
     
    Znakovaný český jazyk = umělý jazykový systém, který usnadňuje dorozumívání mezi slyšícími a neslyšícími.
    -         využívá gramatické prostředky češtiny, simultánní překlad
    -         čeština je současně hlasitě nebo bezhlesně artikulována

    Znaková řeč neslyšících – individuální znakový projev jednotlivce

    Znak do řeči (ZDŘ) - kompenzační prostředek pro osoby s řečovým postižením. Není to znaková řeč. ZDŘ přidává ke znaku mluvené slovo, charakterizuje ji to, že doplňuje znakem jen nejdůležitější slova ve větě. ZDŘ je doplňkem, nikoli náhradou mluvené řeči. Používá se jako jedna z cest, jak u dětí s hlubším mentálním nebo kombinovaným postižením stimulovat rozvoj řeči.

    Literatura:

    • KRAHULCOVÁ, B. Komplexní komunikační systémy sluchově postižených, Praha : Univerzita Karlova, 2001. ISBN 80-246-0329-2.
    • KUBOVÁ, L. Alternativní komunikace, cesta ke vzdělávání těžce zdravotně postižených dětí, Praha: Tech-market, 1996. ISBN 80-902134-1-3.