Učitel rozdělí třídu na několik skupin (např. podle řad, na chlapce a děvčata, místní a dojíždějící...) Pak zadá všem žákům stejnou úlohu, kterou v lavici řeší. Když má většina žáků hotovo, zastaví práci těch zbývajících a provede kontrolu řešení.

Pak učitel provede sumarizaci správných výsledků a přidělení příslušného počtu bodů za správná řešení do jednotlivých skupin. Kolik žáků úlohu správně vyřešilo, tolik bodů skupina dostává. Po každé úloze se tyto body sčítají a vítězí skupina s nějvětším počtem bodů po skončení soutěže.

Hra vyadá jednoduše, ale k jejímu hladkému průběhu je třeba splnit několik požadavků. Skupiny musí mít přibližně stejný počet žáků a úroveň žáků by měla být také vyrovnaná. Jen tak lze zajistit regulérnost a dramatičnost soutěže. Nestejný počet žáků v některé ze skupin (ideální rozdělení se asi nepodaří) se vyrovná tím, že některý ze žáků skupiny, která má o jednoho člena méně, se započítá do součtu skupiny dvakrát. Samozřejmě by to neměl být stále stejný žák, ale měli by se na každou úlohu střídat. Nejlepší je předem tohoto žáka neurčovat a říci ho až těsně před kontrolou.

Obměnou je soutěž, kde se počítají nesprávná řešení. Tady nestejný počet tolik nevadí, i když žáci s větším počtem žáků ve skupině jsou vlastně znevýhodněni. Při této alternativě vítězí skupina s nejmenším počtem trestných bodů za nesprávné řešení.

Pro přehled učitel zapisuje průběžně na tabuli průběh soutěže po každém kole. Ten se stále mění a zvyšuje aktivitu a zapojení žáků. Přínosem hry je, že na konečném výsledku se podílejí všichni žáci a i ten největši outsider může svým dobrým řešením soutěž rozhodnout. 

Problémem je kontrola správnosti, kde mají žáci snahu výsledky falšovt. Zvláště tehdy, když sedí vedel sebe žáci stejné skupiny. Jeden druhého pak při kontrole řešení kryje. V takovém případě je vhodné, když učitel nechá před vyhlášením výsledku nahlédnout do řešení  každého žáka někým ze soupeřící skupiny. Žáci si pak poctivost kontroly sami ohlídají.

Výstupy: