Dne 16.02. 2005 vstoupil v platnost Kjótský protokol, který je prvním praktickým výsledkem snah o řešení globálních klimatických změn na celosvětové úrovni. Signatářské státy této mezinárodní dohody se zavazují snížit své emise skleníkových plynů v období 2008 - 2012 v průměru o 5,2 % v porovnání se stavem v roce 1990. Konkrétní závazek České republiky představuje snížení emisí o 8%.
Emisní povolenky a obchodování s nimi jsou nástroje, které Evropská unie vytvořila, aby mohla splnit svůj závazek snížení emisí skleníkových plynů. Systém emisních povolenek funguje ve stávající podobě od roku 2005. Celkový objem skleníkových plynů, který mohou vyprodukovat jednotlivé členské státy EU, stanovuje Evropská komise. Ta při svém rozhodování vychází z tzv. uhlíkové náročnosti jednotlivých národních ekonomik. Každý stát EU rozdělí mezi producenty skleníkových plynů emisní povolenky. Na evropských energetických burzách se zprostředkovává nákup a prodej emisních povolenek za tržní ceny.
Podle rozhodnutí Evropského soudního dvora z 23. 9. 2009 již Evropská komise nemůže státům EU určovat, kolik skleníkových plynů mohou vypustit do vzduchu. Soud tak rozhodl na základě žaloby Polska a Estonska, kterým Evropská komise přidělila na konci roku 2006 menší objem povolenek než žádaly. Podobnou žalobu podala v roce 2007 také Česká republika. Podle Evropského soudního dvora Evropská komise v určování objemu skleníkových plynů státům „překročila své pravomoci“. Jedná se pouze o rozhodnutí soudu první instance.
Vláda ČR schválila v lednu 2010 novelu zákona o emisním obchodování. Novela převádí do českého práva směrnici Evropského parlamentu z listopadu roku 2008 o začlenění činností z oblasti letectví do systému obchodování s emisními povolenkami. Od roku 2012 budou do evropského systému obchodování s emisními povolenkami zařazeni letečtí provozovatelé, jejichž letadla přistávají nebo odlétají z letišť na území Evropské unie.
Kjótský protokol má platnost do prosince 2012, nová závazná dohoda nebyla na klimatickém summitu OSN v Kodani 7. - 18. prosince 2009 přijata. Evropská unie bude prosazovat, aby právně závazná dohoda o omezování emisí skleníkových plynů všech hlavních světových znečišťovatelů byla sjednána nejpozději koncem roku 2010 na summitu v Mexiku.
Celosvětové emise stále rostou, ale pomaleji
Podle odhadů Nizozemské agentury pro životní prostředí zaznamenal v roce 2008 růst celosvětových emisí oxidu uhličitého ve srovnání s rokem 2007 zpomalení o téměř polovinu. V roce 2008 se zvýšil celosvětový objem emisí o 1,7 %, kdežto v roce 2007 činil růst produkce oxidu uhličitého 3,3 %. V předcházejících letech rostly emise dokonce 4 %. V absolutních číslech pak bylo do atmosféry v roce 2008 vypuštěno cca 31,5 mld. tun CO2.
V Evropské unii a v USA emise klesají, v rozvíjejících se ekonomikách (Čína, Indie) se však neustále zvyšují. Zajímavé jsou údaje o produkci skleníkových plynů na obyvatele. Nejvyšší emise CO2 jsou v USA (18,5 tun za rok na obyvatele), v Evropské unii připadá na jednoho obyvatele 8,5 tun emisí oxidu uhličitého, v Číně prozatím 5,5 tun.
Zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (vychází z dat za rok 2007) uvádí, že oproti roku 1990 se produkce skleníkových plynů snížila o 9,3 % a potvrzuje trvalejší pokles objemu emisí v Evropské unii. Tento pokles připisuje agentura nižšímu používání fosilních paliv v domácnostech a službách. Emise se podařilo snížit sedmnácti členským zemím EU, Česká republika k nim nepatří. U nás došlo k nárůstu emisí o 1,2 %. Podle Ministerstva životního prostředí jsou hlavními viníky doprava a soukromý sektor – v něm pak hlavně vytápění domácností. Tyto emise jsou produkovány mimo systém obchodování s emisními povolenkami. Podle MŽP naopak klesly emise v průmyslu a energetice o cca 8,5 %.
Z výše uvedených zpráv vyplývá, že v Evropské unii dochází ke zřetelnému poklesu produkce emisí, ve světovém měřítku dochází pouze ke snížení růstu. Ke snížení růstu emisí v současnosti nezanedbatelnou měrou přispívá světová hospodářská krize.
zpracováno podle:
