Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Neverbální komunikace - výuka

Stránka naposledy upravena 22:05, 24 Lis 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo vytvořeno Mgr. Janou Adámkovou PhD.
    Zahajte diskuzi vložením komentáře pod stránkou nebo v modulu Diskuze..

    Obsah stránky:

    Garantovany-obsah.png

     

    Výklad hesla

    Výuka neverbální komunikace (dále: VNK) je edukační disciplína, která se cíleně zaměřuje na posilování a rozvoj aktuálních klíčových znalostí, dovedností a postojů lidského dorozumívání (předávání a přijímání informací) prostřednictvím komunikačních modelů, strategií, her a dalších tvůrčích metod v oblasti řeči těla (Adámková, 2011);

    • prolíná se všemi vzdělávacími oblastmi;
    • čerpá mimo jiné z poznatků psychologických, etologických, lékařských a sociologických věd (Tegze, 2003);
    • úzce souvisí s průřezovými tématy RVP ZV Komunikační výchova, Osobnostní a sociální výchova.

    Konečným cílem je

    • intelektuálně věku a zkušenostem odpovídající kultivovaný neverbální projev, kterého žák  umí využít v aktuálně dané komunikační situaci (Adámková, 2011);
    • schopnost žáka aplikovat získané teoretické poznatky do komunikační praxe (Čechová, M. 1998).

    Cíle v oblasti obsahů řeči těla obecně (Valenta, 2004)

    • umět vnímat u sebe;
    • umět vnímat v neverbálním chování druhých lidí;
    • umět rozpoznat;
    • umět popsat;
    • umět regulovat;
    • umět vytvořit různé typy informací.

    Zdroje učení a materiální podmínky

    • učebnice;
    • zvukové pomůcky;
    • dotykové pomůcky;
    •  informační a komunikační technika;
    • dynamická projekce;
    • statická projekce;
    • komunikační modely a grafy;
    • zdroje on-line (Skalková, 2010).

    Základní metodické principy

    • Posilování komunikačního záměru (VNK klade důraz na komunikační záměr):     v rámci komunikace je nutné sledovat souvislosti a jevy, při nichž dochází k výměně informací. Vše směřuje k určitému cíli – záměru (Čechová, M., 1998).
    • Systematičnost (VNK je systematická); výuka nesmí být pouze nahodilá, je třeba vytvářet určité systémy a strategické postupy, které žákům usnadní lepší orientaci v probírané problematice, v používání argumentů apod. (Čechová, M., 1998).
    • Praktičnost (VNK je praktická); probírané učivo nelze vykládat pouze teoreticky. Je třeba využít  tvůrčích metod,  ukázek a simulace reálných komunikačních situací tak, aby si žák mohl uvědomit případná úskalí, která v rámci komunikace mohou nastat. Prostřednictvím praktické výuky navíc získává i okamžitou zpětnou vazbu nejen od svého učitele, ale i od ostatních žáků ve skupině (Valenta, J., 2010).
    • Motivace (VNK motivuje k lepším výkonům, k rozvíjení schopností a dovedností); žák musí být posilován ve svém pocitu důležitosti vlastní osobnosti, ale také v sounáležitosti s kolektivem. Při hodnocení používáme tzv. pozitivní kritiku, snažíme se na výkonu žáka ohodnotit i dobré stránky. (Adámková, 2011).

    Metody

    • simulace reálných komunikačních situací;
    • praktická výrazová a pohybová cvičení;
    •  hry;
    • záměny pohybů a zvuků;
    • natáčení, fotografické metody apod;
    • pantomima;
    • vizuálně imaginativní metody;
    • metody dramatické výchovy;
    • metody zaměřené na cílově-tématické oblasti.

    Použité zdroje a literatura

    • ADÁMKOVÁ, J. Řeč těla jako důležitá součást komunikace. In Sborník multimediálních studijních opor pro učitele a žáky – projekt Komunikační výchova. Olomouc: UPOL, 2011.
    • ČECHOVÁ, M. Komunikační a slohová výchova. Praha: ISV, 1998. ISBN 80-85866-32-3.
    • TEGZE, O. Neverbální komunikace. Co vám prozradí lidské chování a jednání, a jak toho využít. Praha: Computer Press, 2003. ISBN 80-251-0183-5.
    • LEWIS, D. Tajná řeč těla. Praha: Hodego, 1989. ISBN 80-7219-018-0.
    • SKALKOVÁ, J.Obecná didaktika. Praha: Grada Publishing, 2010. ISBN 978-80-247-1821-7.
    • VALENTA, J. Manuál k tréninku lidského těla. Didaktika neverbální komunikace. Kladno: AISIS, 2004. ISBN 80-239-2575-X.
    • VALENTA, J. Učíme (se) komunikovat. Metodika komunikace v rámci osobnostní a sociální výchovy. Kladno: AISIS, 2010. ISBN 978-80-904071-5-2.

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu

    • BĚLOHLÁVKOVÁ, V. Jak porozumět řeči těla. Praha: Computer Press, 2001.
    • BRUNO, T., ADAMZCYK, G. Řeč těla. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2008-1
    • DAVIES, R.  Jak číst obličeje. Praha: Železný, 1996.
    • DeVITO, J. Základy mezilidské komunikace. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2018-0
    • HARTLEYOVÁ, M. Řeč těla v praxi. Praha: Portál, 2004.
    • KANITZ, A. Umění úspěšné komunikace. Praha: Grada Publishing, 2005. ISBN 80-247-1222
    • MORRIS, D. Body talk – Řeč těla. Praha: Železný, 1999.
    • TERMANN, S. Umění přesvědčit a vyjednat. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0304-1
    • VALENTA, J. Jednoduché metody dramatické výchovy (hraní rolí) ve výuce různých předmětů. Rádce učitele. 3. Praha: Raabe, 2003.
    • VÁVRA, V. Mluvíme beze slov. Praha: Panorama, 1990.
    • VYBÍRAL, Z. Psychologie lidské komunikace. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-291-2

     

    Další doporučenou literaturu najdete v odkazu pod průřezovým tématem Komunikační výchova.

    Klíčová slova
    • komunikace