Zapojte se do diskuze vložením komentáře pod stránkou.
Obsah stránky: |
Výklad hesla
Mentální postižení je vývojová porucha integrace psychických funkcí, která postihuje jedince ve všech složkách jeho osobnosti - duševní, tělesné i sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale narušená poznávací schopnost. Švarcová (2006) označuje mentální postižení jako "trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku poškození mozku." Možnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení. Mentální postižení je stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností. U lidí s mentálním postižením dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování. Jedná se o stav trvalý, který je buď vrozený nebo časně získaný. (Pipeková, 2010, s.289; Švarcová, 2006, s.28-29)
Podle vývojového období, ve kterém k mentálnímu postižení dochází, se rozlišuje oligofrenie a demence.
- Oligofrenie je chápána jako opoždění duševního vývoje v období prenatálním, perinatálním nebo časně postnatálním.
- Demence je proces zastavení či rozpadu normálního mentálního vývoje po druhém roce života. Demence se někdy nazývá získaná mentální retardace. K demenci může dojít v důsledku různých onemocnění a úrazů mozku, což vede k narušení, zastavení nebo zvrácení doposud normálně probíhajícího vývoje. Rozlišujeme dva základní druhy demencí: dětskou (detrioraci, tj. zhoršení, úbytek) a stařeckou.(Pipeová, 2010, s. 290; Švarcová, 2006, s.28)
Zastaralý název pro metální postižení (mentální retardaci) je oligofrenie nebo slabomyslnost. V současné době se často setkáváme s pojmenováním "člověk s mentálním postižením."(Švarcová, 2006, s.30)
Klasifikace jednotlivých stupňů mentální retardace
Hloubku mentální retardace je možné určit pomocí inteligenčního kvocientu, který ukazuje úroveň rozumových schopností. V České republice se ke klasifikaci mentálního postižení používá 10. revize mezinárodní statistické klasifikace nemocí (MKN-10) vydaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO) v roce 1992. Dle ní klasifikujeme:
A) Druh postižení
- F 70-79 Mentální retardace
B) Stupeň postižení
- F 70 Lehká mentální retardace IQ 69-50
- F 71 Středně těžká mentální retardace IQ 49-35
- F 72 Těžká mentální retardace IQ 34-20
- F 73 Hluboká mentální retardace IQ19 a níže
- F 78 Jiná mentální retardace
- F 79 Nespecifikovaná mentální retardace (nelze vyšetřit)
C) Typ postižení
- Eretický (nepokojný, dráždivý)
- Torpidní (apatický, netečný)
- Nevyhraněný
(Pipeková, 2010, s. 291)
Charakterisktika jednotlivých stupňů mentální retardace
Klinické znaky mentální retardace, které ve vztahu k jednotlivým stupňům poruchy nabízí MKN-10:
- Lehká mentální retardace- opožděný řečový vývoj, hlavní problémy se vyskytují až s nástupem do školy. Většina jedinců je plně nezávislá v sebeobsluze a je schopna vykonávat jednoduchá zaměstnání. V sociálně nenáročném prostředí se dokáží pohybovat bez omezení a problémů. Velký význam má u těchto klientů výchovné prostředí.
- Středně těžká mentální retardace- myšlení a řeč jsou výrazně omezené, stejně jako schopnosti sebeobsluhy. Klienti vyžadují chráněné prostředí ( tj. hlavně chráněné bydlení a zaměstnání) po celý život. Možnosti edukace se omezují na trivium, řeč bývá obsahově chudá i v dospělosti, někdy dokonce zůztává na nonverbální úrovni. Postižení psychického vývoje je často kombinované epilepsií, neurologickými, tělesnými, smyslovými a dalšími duševními poruchami.
- Těžká mentální retardace -výrazné opoždění psychomotorického vývoje je pozorovatelné již v předškolním věku. Možnosti sebeobsluhy jsou výrazně a trvale limitované, jedinci nejsou schopni sebeobsluhy. Řečový vývoj stagnuje na předřečové úrovni. Kombinace s motorickým postižením a s příznaky celkového poškození CNS. Velmi časté jsou stereotypní pohyby, sebepoškozování, afekty a agrese.
- Hluboká mentální retardace - nutná trvalá péče i v nejzákladnějších životních úkonech, často těžké senzorické a motorické postižení a těžké neurologické poruchy. Komunikační schopnosti maximálně na úrovni porozumění jednoduchým požadavkům a nonverbálních odpovědí. Etiologie je orgaická, kombinují se nejtěžší formy pervazivních poruch.(Valenta a Müller, 2007, s. 39-40)
__________________________________________________________________________________
Použité zdroje a literatura
- VALENTA, M. a MÜLLER, O. Psychopedie.3.vyd. Parta, 2007. ISBN: 978-80-7320-099-2.
- ŠVARCOVÁ,I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. ISBN: 80-7367-060-7.
- PIPEKOVÁ,J. Kapitoly ze speciální peddagogiky. 3. vyd. Brno: Paido, 2010. ISBN: 978-80-7315-198-0.
Doporučená literatura a zdroje ke studiu
- Tomická, Václava: Vybrané kapitoly k integraci ve školství. Liberec, TUL, 2002.
- Co je to mentální retardace? - webové stránky dobromysl.cz
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |