Učení službou se orientuje na důležité sociální a politické problémy a podporuje aktivitu a zapojení mladých lidí. Žáci nebo studenti mohou dělat např. dobrovolnickou práci v dětských domovech, domovech důchodců, organizacích pomáhajících chudým, bezdomovcům nebo se mohou podílet na tvorbě prostředí, ve kterém žijí - mohou např. uklidit park před školou, vyčistit potok nebo pomáhat svým vrstevníkům, např. doučovat spolužáky.

 

Kromě pomáhání „v terénu“ se učení službou týká také výuky ve třídě. Ve třídě jsou žáci vedeni k hledání politických, sociálních, psychologických, ekonomických, ekologických a jiných souvislostí problému z terénu, k rozpravě o nich, hledání možných, uskutečněných i dosud neuskutečněných řešení, oslovení zainteresovaných a těch, kteří jsou odpovědni za řešení těchto problémů (politiků), případně navržení akce (vlastní či akce jiných) na podporu redukce problému ve společnosti. Žádoucí je, aby byli žáci vyzýváni k využívání institucí a postupů běžných v demokratické společnosti (např. aby oslovili policii, úředníky z místního úřadu, aby napsali článek do místních novin, sepsali petici, provedli průzkum veřejného mínění a prezentovali jej na vhodných platformách apod.) a současně se učili o těchto institucích, postupech, o jejich úloze a o své pozici vůči těmto úřadům a postupům.

 

Kromě zmíněného pomáhání v terénu a zabývání se souvislostmi problému ve třídě musí učení službou obsahovat také reflexi. Jako prostředky pro reflexi zkušeností z práce pro druhé bývají doporučovány reflektivní psaní, vedení si deníků, skupinové diskusní aktivity, psaní krátkých komentářů, referátů a rozvaha (deliberation), nejlépe v kombinaci.

 

Učení službou by nemělo být zásadně apolitické, protože politické řešení problémů může vést k systémovému a efektivnímu řešení problémů, a mělo by být kombinováno s výukou zaměřenou na získávání znalostí z oblasti řízení státu na republikové i lokální úrovni. Jde o to, aby se děti a dospívající učili používat mechanismy a instituce demokratické společnosti, učili se chápat principy demokracie, nevnímali individuální službu jako „šidítko“, které poskytuje zdání, že řešíme problémy lidstva. 

 

Učení službou by nemělo upřednostňovat charitu, spíše by se mělo zaměřit na problematiku spravedlnosti a sociální změny. Gibson (2001) uvádí analogii o vaření polévky pro chudé. To, že žáci pomáhají s přípravou polévky nemusí znamenat, že se zamýšlejí nad tím, proč jsou vůbec takové akce pro chudé potřeba, nemusí to znamenat ani to, že by se cítili vyzváni nějak se systematicky problematikou chudoby zabývat a řešit jí. 

 

Při výběru problému pro učení službou je důležité vycházet z potřeb samotných žáků (viz autentické učení). Ideální samozřejmě je, když projekty učení službou souvisejí se vzdělávacími cíli, které učitel sleduje. Aby měly projekty učení službou výraznější efekt, je potřeba, aby probíhaly delší dobu. Velmi krátké projekty nemají podle výzkumů žádný nebo mají jen nepatrný význam. V České republice se učení službou rozšiřuje díky projektu Připraveni pro život pro 2. stupeň ZŠ.

 

• BATTISTONI,R.M. Service Learning and Civic Education. In: Mann,S., Patrick, J.J. (eds.) Education for Civic Engagement in Democracy. Service Learning and Other Promising Practices. Bloomington, Indiana: ERIC Clearinghouse for Social Studies 2000, pgs.29-44.
• GIBSON,C. From Inspiration to Participation: Review of Perspectives on Youth Civic Engagement. Berkeley, Califirnia: The Grantmaker Forum on Community and National Service 2001.
• STARÁ, J. Výchova k demokratickému občanství, IN: SPILKOVÁ, V. a kol. Proměny primárního vzdělávání v ČR. Praha: Portál, 2005. s. 225 – 243.