Začlenit technologie do výuky tak, aby vedla k uspokojivým výsledkům, není snadné, vyžaduje náročnou přípravu a vzhledem k proměnlivosti technologií i celoživotní vzdělávání učitelů. Model TPCK ukazuje, jak k problému přistupovat a pomáhá učitelům si uvědomit, co vše je nutné zahrnout do rozhodování o způsobech a cílech při plánování výuky.

 

 

 

Model TPCK má sedm částí:

 

TK – Technological Knowledge, „technologické vzdělání“, tedy ICT gramotnost ovšem obohacenou o další vědomosti a dovednosti, jež se týkají konkrétních technologií, které lze využít ve výuce.

CK – Content Knowledge, vzdělání v oboru.

PK – Pedagogical Knowledge, pedagogické vzdělání.

PCK – Pedagogical Content Knovledge, vzdělání, my bychom řekli v oborové didaktice

TCP – Technological Content Knowledge, technologicko-oborové, předmětové vzdělání, vědomosti a dovednosti, jež učiteli umožňují nacházet nové způsoby, jak žákům zprostředkovat látku prostřednictvím technologií, například využitím simulačních programů při výuce fyziky nebo chemie umožnit žákům ovlivňovat situace (a sledovat následky), které by v reálné výuce nebyly možné.

TPK – Technological Pedagogical Knowledge, technologicko-pedagogické vzdělání, vědomosti a dovednosti, jež učiteli umožňují uvědomit si, jak využití technologií ovlivňuje výuku a učení žáků, a umožňují mu nacházet nové cesty a metody výuky.

TPCK – Technological Pedagogical Content Knowledge, technologicko-pedagogicko-oborové, předmětové vzdělání, jež je souhrnem vzájemných interakcí v názvu vyjmenovaných složek.

 

Model vypracovali dva pedagogové Michiganské státní university, Punya Mishra a Matthew J. Koehler. Vyšli z teorie profesora Lee S. Shulmana ze Stanfordské Univerzity, který v 80. letech 20. století formuloval potřebu pedagogicko-předmětových znalostí (Pedagogical Content Knowledge - PCK), a přidali k této Shulmanem definované odbornosti učitele třetí oblast, která mezitím získala na významu, totiž vliv technologií.

 

Shulmanův model PCK popisuje to, co u nás zná každý absolvent pedagogické fakulty jako oborovou didaktiku – jako propojení oborových a pedagogických znalostí, odbornost, která zjednodušeně řečeno učitele vede k tomu, co a jak v daném oboru vyučovat.

 

Zahrneme-li do tohoto modelu technologie, situace se způsobem typickým pro dnešní, technologiemi prostoupenou společnost zkomplikuje. Definovat přesně, co je „technologická znalost“, vzhledem k rychlému vývoji, častým změnám a difúzi technologií do nejrůznějších oblastí lidského konání, není snadné. Punya Mishra a Matthew J. Koehler ji definovali jako porozumění informačním technologiím, které člověku umožňuje je produktivně využívat v práci i v každodenním životě, které mu umožňuje rozpoznat, kdy informační technologie může využít k dosažení svých cílů a kdy mu v tom brání a které mu umožňuje plynule se přizpůsobovat jejich proměnám.

 

Podle P. Mishry a M. J. Koehlera je TPCK nová část odbornosti učitele, která přesahuje všechny tři složky (oborové znalosti, pedagogiku a technologie) a liší se od odborností, které učitel získává odděleně studiem jednotlivých disciplín. Stejně jako nestačí, aby učitel studoval pouze oborové a pedagogické a obecné didaktické disciplíny, a do studijních programů budoucích učitelů je zařazena oborová didaktika, je nutné do vzdělávání učitelů zahrnout i tuto novou odbornost, jež v sobě nese pochopení vzájemného vztahu a vlivu těchto tří složek. TPCK je základem efektivního vyučování s využitím technologií. Učitel volí pro daný cíl vhodné metody, chce-li zahrnout do tohoto rozhodování technologie, zvažuje jejich možnosti a omezení jak z hlediska probírané látky, tak z hlediska pedagogických postupů a metod. Je třeba si uvědomit, že technologie ovlivňují jak obsah výuky – tedy to, co je možné prostřednictvím technologií žákům zpřístupnit, tak metody výuky.

 

Aktuální obsah: