Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Čechy a Morava

Stránka naposledy upravena 10:20, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ČECHY A MORAVA:   neoklasicismus se v české architektuře prosazoval jenom pozvolna a nedosáhl zde takového rozšíření, jako předchozí sloh baroka nebo rokoka. Zásluhou ústředních stavebních kanceláří ve Vídni se snaha o racionalizaci stavební činnosti projevovala na jedné straně modernizací bydlení, na druhé straně unifikací slohových prvků a netvůrčítypizací téměř všech druhů staveb.

    Významné projevy neoklasicistního urbanismu představují zámecké zahrady ve Veltrusích, Kroměříži, Vlašimi, Krásném Dvoře a Lednici, nově zakládané městské parky a sady (v Praze např. Stromovka, Chotkovy sady, Cibulka, Kanálka, Kinského zahrada aj.), lázeňská města (např. Františkovy Lázně, Mariánské Lázně nebo Teplice) a pevnostní města, především Josefov a Terezín, jejichž výstavbu schválil Josef  II. v roce 1780.

    Hlavním ideovým i organizačně-správním centrem českého a moravského neoklasicismu byla Vídeň, odkud do Čech přicházeli rakouští architekti a kde se před založením Pražského polytechnického institutu v roce 1806 školili čeští architekti.

    V řadě klasicistních architektů, kteří u nás působili na konci 18.století a v  první polovině 19.století (např. Antonín Haffenecker, Jindřich Koch, Jindřich Hausknecht a Petr Nobile), má nejvýznamnější místo Jiří Fischer (1768-1828), jenž díky svému postavení profesora Pražského polytechnického institutu a zemského stavebního ředitele podstatně ovlivňoval soudobou stavební činnost.

     

    JIŘÍ FISCHER (1768 – 1828):   první profesor nově založeného Pražského polytechnického institutu a (od roku 1813) zemský stavební ředitel; nejvýznamnější architekt českého neoklasicismu.

    Hlavní díla:

    přestavba kláštera hybernů v Praze na celnici (1808-1811; předlohou pro nejvý-znamnější pražskou empírovou stavbu, která původně sloužila jako klášterní kostel irských františkánů (lat. Hybernia=Irsko), se Fischerovi stala Stará mincovna Heinricha Gentze v Berlíně);

    přestavba kostela sv. Kříže v Praze Na příkopě (1816-1824; romantický prvek, jenž záměrně narušuje čistou formu iónských sloupů a pilastrů v průčelí kostela, představuje neobvyklá atika v podobě štítu vrstveného z protáhlých obdélníků);

    urbanistický projekt Mariánských Lázní (1818-1820; na rozdíl od tehdy pravidelně zakládaných měst, jako např. pražského předměstí Karlína či Františkových Lázní, je půdorys Mariánských Lázní přizpůsoben podkovovité křivce okolní divoké přírody, jejímuž romantickému rázu jsou přizpůsobeny i pavilóny nad prameny komponované na různé, i dobově nekonformní náměty).

     

    Významná díla palácové a zámecké architektury: (příklady)

    průčelí Rohanského paláce na Malé Straně v Praze (1838; Vincenc Kulhánek);

    vila Kinských v Praze na Petříně (1827-1831; Jindřich Koch);

    zámek v Boskovicích (v okrese Blansko) (1819-1826; Josef Esch; střízlivá fasáda empírového zámku, který dal kníže František Xaver Dietrichstein přestavět ze starého dominikánského kláštera na moderní a pohodlné sídlo, skrývá vzácné dobové interiéry, z nichž vedle vestibulu a hlavního schodiště zvláště vyniká  tzv.Taneční sál v prvním patře);

    zámek Kačina u Nových Dvorů (v okrese Kutná Hora) (1802-1822; Christian Friedrich Schuricht; koncepce jedné z nejčistších a nejkrásnějších staveb českého palladiánského klasicismu, kterou dal nově postavit na svém panství hrabě Jan Rudolf Chotek, vychází z jednopatrové ústřední budovy s šestisloupovým iónským portikem a s bočními sloupovými křídly, na jejichž koncích jsou menší pavilony v řecko-dórském stylu. Vedle vůbec nejcennějších empírových interiérů pavilonu knihovny – předsálí členěného sloupovím a ústřední rotundy s patrovým ochozem a kupolí zdobenou malovanými kazetami – vynikají i representační místnosti ústřední budovy: vestibul, jídelna a velký tzv. Taneční sál, z něhož je možné sestoupit do rozsáhlého anglického parku);

    zámek v Kostelci nad Orlicí (v okrese Rychnov nad Kněžnou) (1829-1835; Jindřich Koch; podobně jako zámek Kačina, patří i ušlechtilá a stylově čistá architektura kosteleckého zámku k nejlepším dílům českého palladiánského neoklasicismu, za jehož vzor posloužil  hraběti Josefu Kinskému, zakladateli kostelecké linie rodu, nedochovaný zámek Weilburg u Badenu navržený Josefem Kornhäuselem);

    zámek v Kynžvartu (v okrese Cheb) (1833-1839; Peter von Nobile);

    zámek v Nových Hradech (v okrese České Budějovice) (1801-1810; Franz z Werschafeldu).

     

    Další díla českého neoklasicismu:

    Stavovské divadlo v Praze na Starém Městě (1781-1783; Antonín Haffenecker);

    farní kostel Vzkříšení Páně ve Slavkově u Brna (1786-1789; Johann Ferdinand Hetzendorf von Hohenberg);

    činžovní dům zv. Platýz v Praze na Starém Městě (1813-1847; Jindřich Hausknecht);

    stavby v lednicko-valtickém zámeckém areálu (v okrese Břeclav) (základem jednoho z nejvýznamnějších děl vrcholného romantismu, jaké představuje lednicko-valtický areál na liechtensteinském panství, je anglický park (přestavěný z původně barokního parku v letech 1806-1811), který zde přechází ve volnou, parkově upravenou krajinu, do níž je zapojena řeka Dyje spolu s řadou rybníků a v níž dominují různé romanticky pojaté stavby. Z těch, které svědčí o inspiraci antickými vzory, jsou to např. pavilón Tří grácií (1825), Dianin chrám (1810-1812), monumentální kompozice hospodářské usedlosti zv. Nový Dvůr (1810), Apollonův chrám (1817-1818)u Mlýnského rybníka, Kolonáda (1775-1780) na vrchu Na Homoli či Rybniční zámek (1814-1816) – většinou díla předního architekta vídeňského klasicismu Josefa Kornhäusela);

    Chotkova hrobka v Nových Dvorech (v okrese Kutná Hora) (kol. r.1820; Johann Philipp Jöndl);

    řetězový most z Podolska u Orlické přehrady (1847-1848; Vojtěch Lanna a Bedřich Schnirch;  typickými empírovými stavbami  z  oboru inženýrské architektury  byly řetězové mosty, z nichž poslední most, který se zachoval v Podolsku, byl kvůli přehradě rozebrán a znovu postaven na Lužnici nedaleko obce Stádlec);

    pavilon Maxův Dvůr v Kroměříži (1844-1845; Antonín Arche).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova