Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Anglie

Stránka naposledy upravena 11:13, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Ve vývoji anglické barokní architektury vždy převažovalyklasicizující tendence vycházející z vrcholné renesance a palladianismu. Barokní epochu je zde možno rozdělit na tři základní vývo­jové fáze:

    •         palladianismus, jenž zahrnoval přibližně první dvě třetiny 17. století a jehož hlavním tvůrcem bylInigo Jones (1572-1651);

    •         baroko spíše francouzského typu, v němž vystavěl 53 nových londýnských kostelů (po velkém požáru Londýna v roce 1666)Christopher Wren (1632-1723) a v jehož stylu stavěli i Wrenovi následovníciJohn Vanbrugh (1664-1726) aNicholas Hawksmoor (1661-1736);

    •         neopalladianismusz počátku 18. století, jehož zakladatelem byl lord Burlington (Ri­chard Boyle) (1694-1753)a k jehož hlavním představitelům dále patřili William Kent (1685-1748)a otec a syn John Wood starší (1704-1754)aJohn Wood mladší (1728- 1781/2).

    V profánní architektuře 18. století se neopalladianismus promítal do několika na sebe navazu­jících stylů. V daném pořadí jsou to:

    •         queen-Anne-style, styl z období vlády Anny Stuartovny (1702-1714), který charakteri­zuje spojení palladiánského klasicismu s barokními prvky a hojné užití režného zdiva;

    •         georgiánský styl, styl z období vlády panovníků hannoverské dynastie Jiřího I. (1714- 1727), Jiřího II. (1727-1760) a Jiřího III. (1760-1820);

    •         Adamův styl (1760-1820), jako poslední fáze georgiánského stylu, používající výzdobu inspirovanou etruskou, řeckou a pompejskou architekturou, jehož název je odvozen od jména architektaRoberta Adama (1728-1792);

    •         regency style (1790-1830), styl souběžný s Adamovým stylem, jenž je tak nazván podle doby regentství (1811-1820) prince z Walesu (budoucího krále Jiřího IV.) za krále Jiřího III.

    INIGO JONES (1572 - 1651): architekt, scénograf  a výtvarník kostýmů; zakladatel anglického palladia­nismu. Znalost Palladiovy architektury zprostředkovaly Jonesovi dvě studijní cesty do Itálie (mj. do Říma, Florencie, Neapole, Vicenzy a Benátek) ve společnosti uměnímilovného lorda Arundela        a studium Palladiova spisuČtyři knihy o architektuře (Quattro libri dell’architettura). Jako generální inspektor královských staveb se podílel na rozvoji palladianismu po celé Anglii a ovlivnil tak podo­bu anglické architektury až do začátku 19.století.

    Hlavní díla:

    Queen’s House v Greenwichi v Londýně (1616-1635; první přísně klasicistická stavba ve stylu severoitalské vily s palladiánskou lodžií v horním podlaží(podle vzoru Palazzo Chiericati ve Vicenze) představuje radikální odklon anglické architektury od pozdně středověkých forem);

    Banqueting House na Whitehallu v Londýně(1619-1622;  typ monumentální representační stavby kombinující motivy benátské a vicenzské renesance).

    CHRISTOPHER WREN (1632 - 1723):architekt a vynikající přírodovědec (profesor astronomie v Londýně a v Oxfordu); nejvýznamnější představitel anglické barokní architektury. Poučení z francouzské architektury, které získal z cesty do Francie (r. 1665, kde se také setkal s Lorenzem Berninim) a studiem tvorby francouzských architektů, mj. Clauda Perraulta a Françoise Mansarta, mohl uplatnit hned po svém návratu, a to jako člen komise pro výstavbu Londýna zničeného požárem v roce 1666, a později i jako generální inspektor královských staveb. Společně s dalšími architekty navrhl velkolepý a urbanisticky moderní plán přestavby města, z něhož však nakonec mohl realizo­vat jenom část sakrálních staveb: společně s prosluloukatedrálou sv. Pavlato bylo přes 50 dalších kostelů, v nichž uplatnil nejenom širokou škálu typů, sloupových řádů a dekorativních prvků (včet­ně gotizujících kostelních věží), ale především své konstrukční schopnosti a tvůrčí fantazii (z mála kostelů, které ještě stojí, jsou to např.St Mary le Bow, St BrideneboSt James).

    Hlavní díla:

    St Stephen’s Walbrook v Londýně(1672-1687; pětilodní obdélná stavba kombinuje origi­nálním způsobem podélnou a centrální dispozici, která je zaklenuta dřevěnou kupolí na pendetivech a osmi korintských sloupech rozmístěných v rozích osmiúhelníku);

    katedrála sv. Pavla v Londýně(1675-1710;  původní projekt katedrály podle vzoru chrámu sv. Petra v Římě, jenž je uchováván v podobě„velkého modelu“(great model)v kryptě kostela, pro­šel mnoha úpravami, než byl realizován jako tradiční trojlodní bazilika s dvojpatrovým západním průčelím a s obrovskou 111 metrů vysokou kupolí na křížení hlavní a příčné lodě).

    Další díla:

    Trinity College Library v Cambridge(1676-1684; knihovna zdejší Trinity College je ob­měnou knihovny sv. Marka v Benátkách);

    Hampton Court Palace u Londýna(1690-1696);

    Greenwich Hospital v Londýně(od r.1695).

    Další díla anglického baroka a neopalladianismu:

    Blenheim Palace u Oxfordu(1705-1724; John Vanbrugha Nicholas Hawksmoor);

    Castle Howard v hrabství Yorkshire(1699-1712; John Vanbrugha Nicholas Hawks­moor);

    Chiswick House v Londýně(1725-1729;lord Burlington);

    Holkham Hall v hrabství Norfolk(od r. 1734;William Kent);

    St Martin-in-the-Fields v Londýně(1721-1726;James Gibbs);

    Radcliff Camera v Oxfordu(universitní knihovna; 1737-1749;James Gibbs).

    Anglicky park:podoba anglického parku se vyvíjela přibližně od roku 1720 v reakci na formální podo­bu francouzské zahrady. Jako hlavní tvůrce anglického parku proslulWilliam Kent,původně malíř, jenž vnesl do svých projektůkomponované (tj. upravované) krajinyprvky z obrazů francouz­ských krajinářů Nicolase Poussina a Clauda Lorraina. V protikladu k přísně geometrické kompozici francouzské zahrady má anglický park podobu volné, mírně zvlněné krajiny, kde se střídají louky, lesíky i jednotlivé stromy (solitéry) a kde jsou zakomponovány různé architektonické a jiné objekty, jako např. obora, bažantnice apod.  Důležitý význam v celkovém charakteru krajiny mělo i barevné sladění porostu odpovídající různým vegetačním dobám.

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova