ad 1) definice

 

potřeby – stavy určitého nedostatku nebo nadbytku něčeho, stavy odchylující se od jedincova životního optima. Potřeba působí aktivačně do té doby, dokud není uspokojena (nutí vykonávat ty činnosti, které vedou k jejímu uspokojení). Šířka potřeb závisí na úrovni vývoje člověka, na materiálních a kulturních podmínkách jeho života.

 

ad 2) dělení potřeb

A. Maslowa (americký humanistický psycholog) - demonstruje potřeby na pyramidě:

 

základnu pyramidy tvoří fyziologické potřeby (potrava, kyslík, pohyb…). Jsou–li uspokojeny, vstupuje do popředí potřeba bezpečí. Cítí–li se člověk v bezpečí, nastupuje potřeba někam patřit a být milován. Je-li toto uspokojeno, vzroste zájem o pocit vlastního sebevědomí a sebeúcty.

vrchol pyramidy tvoří nejvyšší potřeby (seberealizační: vzdělávat se, poznávat, tvořit) – přináší vrcholný pocit uspokojení a povznesení. Jejich vývoj je celoživotní. Souvisí s hodnotovou orientací a motivací. Máme se zajímat o to, co je pro jedince přitažlivé, které potřeby jsou dominantní a jak je uspokojuje, které jsou dlouhodobě neuspokojené.

 

Neumí-li člověk nebo nemůže-li vyšší potřeby uspokojovat, uspokojuje potřeby níže postavené (např.: materiální). Dnes známý termín subdeprivace: citové strádání x dostatek peněz.

 

ad 3) potřeby nemocných

U nemocných je riziko ohrožení a narušení potřeb biologických – (neschopnost přijímat potravu, přítomnost bolesti…)

 

Pokud nejsou uspokojeny biologické potřeby, nemá jedinec sílu ani motivaci věnovat se vyšším potřebám (horečka x čtení knihy), po uspokojení všech potřeb dochází k seberealizaci

 

potřeba bezpečí a jistoty – narušena odloučením od přátel, rodiny (dítě – matka, kamarádi), podmíněna strachem (strach souvisí s výchovou, informovaností), nehygienickým a neestetickým prostředím

 

potřeba lásky a společenství - narušena odloučením od přátel, rodiny (dítě – matka, kamarádi), nedostatek kontaktů s rodinou, zákazem návštěv, izolace, striktně ústavní oblečení, nemožnost mít své věci, hračky… ( př. infekční odd.) , nevhodné chování zdravotníka

 

potřeba sebeúcty, sebevědomí – narušena nevhodným chováním zdravotníka (tato potřeba je celoživotním produktem, není jednoduché pracovat s identitou nemocného, hlavně ji nezhoršit !)

 

potřeba seberealizace, sebeaktualizace - narušena nedostatkem podnětů pro pohyb, intelektovou stimulaci, senzorickou, - omezením na lůžku, nedostatkem zdrojů ( TV, četba), u dětí hry, hračky, výchovné zaměstnání, nevhodným chováním zdravotníka.

 

-         souvisí s životní perspektivou ( může ji ztratit – hůře se s nemocným pracuje)

souvisí s výkonovou motivací ( nechce mít následky, potřebuje rychle do práce – může si aktivizací ublížit x strach z neúspěchu, nevěří si, je pasivní)

 

ad 4) potřeba - problém závislosti

u člověka je sociální podmíněnost potřeb (pijeme nejen při žízni – napijeme se víc při nějaké události) a vede to k tomu, že se v mnoha oblastech potřeby mohou dostat mimo naši kontrolu, pokud je sebekriticky neovládáme

 

pokud se potřeba vymkne mimo kontrolu – zesílí, může vést k osobním problémům, jde o závislost

 

rozlišujeme:

 

 ad 5) potřeby dětí

 

má-li se dítě vyvíjet v psychicky zdravou, zdatnou, dobře socializovanou osobnost, je nutné, aby od počátku jeho života byly uspokojovány nejen biologické, ale i psychické potřeby. Profesor Matějček uvádí 5 vitálních potřeb, které musí být uspokojovány pro zdravý vývoj osobnosti:

 

·        potřeba určitého množství, proměnlivosti a kvality vnějších podnětů. Její uspokojení umožňuje naladit organismus na žádoucí úroveň aktivity.

 

·        potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech, tj. smysluplného světa. Uspokojení této potřeby umožňuje, aby se z podnětů, které by byly jinak chaotické a nezpracovatelné, staly poznatky, zkušenosti a pracovní strategie. Jde tedy o základní podmínky pro jakékoliv učení.

 

·        potřeba prvotních emocionálních a sociálních vztahů, tj. vztahů k osobě matky a k osobám dalších primárních vychovatelů. Náležité uspokojování této potřeby přináší dítěti pocit životní jistoty a je podmínkou pro žádoucí vnitřní integraci jeho osobnosti

 

·        potřeba společenského uplatnění a společenské hodnoty, z jejíhož uspokojení vychází zdravé uvědomění vlastního já, vlastní identity. To je pak dále podmínkou pro osvojení užitečných společenských rolí a hodnotových cílů životního snažení.

 

·        potřeba otevřené budoucnosti nebo životní perspektivy. Její uspokojení dává lidskému životu časové rozpětí a podněcuje a udržuje v člověku jeho životní aktivitu

 

·        umět identifikovat narušenou potřebu, nezdůrazňovat jen biologické potřeby (např. pacient neměl zvýšenou teplotu)

 

·        ve spolupráci s nemocným narušené potřeby řešit

 

·        používat všechny dostupné prostředky k zaměstnávání dospělých i dětí

 

·        používat efektivní metody komunikace s nemocným

 

·       řešit problémy s rodinou, praktickým lékařem, klinickým psychologem, sociální pracovnicí, pečovatelskou službou

 

·        mít na vědomí, že některé druhy potřeb je nutno řešit s odborem sociálně – právní ochrany dětí, případně i policií (problematika zneužívání, týrání, zanedbávání – syndrom CAN)