Přidat do kolekce              hodnotili 2 uživatelé

Učební typy

Stránka naposledy upravena 08:13, 29 Dub 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Zdeňkem Bromem,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a
    upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla:

    Učební typ (Typ učení) je mechanismus, kterým se jedinec  aktivně vyrovnává s přírodním a společenským životním prostředím. Získává tak schopnosti a předpoklady pro aktivní a tvořivý život.

    Význam pojmu typ

    O mechanismy, kterými se jedinec učí, se zajímali lidé už od starověku. Svědčí o tom pohled na historii pojmu typ. Z řeckého slovesa  týptō ( tlačit, tepat, razit) vzniklo slovo týpos   (forma, obrys, stopa). Latina toto slovo převzala a upravila na  typus (obraz, reliéf, figura). Odtud pojem přešel pravděpodobně do němčiny – typ (vzor, znak) a nakonec ho přejala čeština.

    Význam slova typ jasně naznačuje, že typ učení je způsob, kterým se jedinec učí. Z náhledu do historie pojmu typ lze vyvodit, že jde doslova o „rytí zkušeností do lidské bytosti“. Typy učení se proto nevztahují pouze na učení ve škole, ale pokrývají celou dobu lidského života.

    Učení působí a ovlivňuje všechny druhy psychických jevů. Učení je získávání a osvojování zkušeností a zároveň utváření osobnosti jedince v průběhu jeho života. Pojem učení je běžně spojován především se školou, což je velmi nepřesné, protože učení probíhá od narození až do smrti neustále.

    Je proto celkem pochopitelné, že byly typy učení popsány a roztříděny. Tento proces popsání a utřídění pomohl lepšímu pochopení učebního procesu a efektivizaci výuky ve vzdělávacích institucích. Navíc tento proces není ještě ukončen, jak dokazuje pojem anxiozní typ učení, což je učení se za současného prožívání zvýšeného psychického tlaku a záporného hodnocení učebních výsledků.

     

    Základní typy učení

    Základní typy učení vycházejí z poznání podstaty lidské bytosti, která disponuje nejenom svým vědomím, ale je silně ovlivňována i svým podvědomím. Základní typy učení nejsou nijak závislé na škole a vzdělávacích institucích.

    Učení nápodobou (observační učení)

    je založeno na pozorování okolí, druhých jedinců a skupin. Pokud jedinec vidí, že modelové jednání vede k úspěchu a pochvale, pak si toto modelové jednání fixuje. Pokud ovšem modelové jednání vede k neúspěchu a trestu, potom jedinec modelové jednání potlačuje a nepřijímá.

    Učení nápodobou probíhá neustále. Například ve škole žáci intenzivně vnímají, co učitel dělá a co říká. Pokud učitel žákům ve výuce říká, že kouření škodí zdraví, ale sám je kuřákem, pak žáci spíše fixují to, co učitel dělá, než to, co říká.

    Vtiskávání (inprinting) 

    tento typ učení má genetický základ a velice silně ovlivňuje jedince. Výsledky vtiskání se nedají následně modifikovat, případně jen velmi těžko.

    Vtiskávání je intenzivní především v útlém dětství. Působení obrazu je v této době velmi silné. Dítě si pohledem fixuje své rodiče stejně jako jiná mláďata svoji matku. Obraz rodičů si potom nese ve své paměti celý život.  Pokusy se zvířaty dokázaly, že lze mláďatům předložením jiného obrazu zafixovat jako jejich matku cokoli a na svoji skutečnou matku potom nereagují.

    Lidé jsou k obrazům obecně velmi vnímaví a hluboce si je vrývají do svého vědomí nebo podvědomí. První písma bylo proto obrázková, náboženské stavby byly vymalovány obrazy ze života svatých, aby sloužily jako vzor života pro věřící atd.

    K vtiskování dochází nejenom vědomě, ale i nevědomě. S tím cíleně kalkuluje reklama. Pokusy dokázaly, že stačí krátký a nevědomý pohled na obraz propagovaného produktu a konzument ho pak při výběru více vyhledává.

    Z tohoto úhlu je pohled na výzdobu třídy a školy obrazy více než zajímavý.

    Učení pokusem a omylem

    podstatou tohoto typu učení jsou náhodné pokusy, které buď vedou nebo nevedou k úspěchu.  Následně je fixován pouze úspěšný pokus. 

    Tento typ učení se hojně využívá např. při řešení hlavolamů nebo hledání cesty v bludišti. Široce je v současnosti využíván  i při učení ovládání počítače. Zdánlivě nesoustavné a chaotické zkoušení ale často přináší objev nových možností, vztahů a řešení. Jeho velkou nevýhodou je jeho časová náročnost a někdy i nebezpečnost – např. v chemii.

    Přivykání (habitace)

    jedinec utlumuje reakce na podněty, o kterých si myslí, že nejsou nebezpečné nebo důležité. Dochází k závěru, že na ně není důležité reagovat.

    Klasickou ukázkou tohoto učení je první příjezd venkovského člověka do města nebo naopak městského člověka na vesnici. Zpočátku se všemu diví a vše sleduje, ale po čase začne brát mnoho věcí jako běžnou součást života a nevnímá je.

    Velkým rizikem přivykání může být stav otupění, který může vzniknout z pocitu „že to tak prostě je.“  Při výchově je např. velmi sporné kupovat dětem hračky v podobě zbraní a nechat je sledovat filmové násilí. Dítě těmto podnětům postupně přivyká a bere násilí jako běžnou věc.

    Nárůst vnímavosti (senzitizace)

    u jedince se zvyšuje vnímavost a citlivost na určité podněty. Je to v podstatě opak přivykání (habitace).

    Malý hmyz může jedinec považovat za neškodný. Pak mu ale některý druh hmyzu způsobí bolestivý otok spojený s alergickou reakcí a rázem je jedinec velmi vnímavý k hmyzu a přesně rozená pro něj nebezpečný druh.

    Vnímavost (senzitizace) nemusí být ale spojena jen s nepříjemnými okolnostmi. Pokud se jedinec stane silně vnímavým např. k lidskému neštěstí, může se stát efektivním pomocníkem, záchranářem, ošetřovatelem atd.

    Učení vhledem

    jedinec dojde k náhlému a spontánnímu pochopení v určitém momentu řešení problému a celou situaci vidí v její celistvosti,  chápe její logiku a interakce s okolím a dalšími situacemi.

    Známý experiment byl založen na tom, že opice byly zavřeny v kleci a před klecí visel trs banánů v takové vzdálenosti, aby na něj opice nedosáhly. V kleci však byla tyč. Po marném natahování končetin k trsu opicím došlo, že ta tyč v kleci se dá použít k přitažení trsu banánů, které je pak možno sníst.

    Ve škole je možné vytvářet modelové situace, uměřené věku žáků, které budou vyžadovat samostatné hledání efektivního řešení pomocí předložených nebo vyhledaných pomůcek nebo faktů. Tento typ učení podporuje u jedinců kreativitu a samostatné myšlení.

    Zde je zajímavé také zmínit pozorovaný „Efekt 101. opice“, kdy se získané zkušenosti a dovednosti několika opičích jedinců ve chvíli, kdy těchto jedinců byl větší počet, rozšířily běžně i u dalších opičích jedinců, kteří byli od původní skupiny i často vzdálení.

     

    Klasické podmiňování

    mezi významný podnět a nepodmíněnou (vrozenou) reakci je vložen další podnět, který signalizuje blízkost nebo začátek původního významného podnětu. Tento typ učení popsal I.P. Pavlov na základě svých pokusů se psy, kteří dokázali slintat nejenom při pohledu na jídlo, ale slintali už ve chvíli, kdy slyšeli kroky nebo jiné podněty spojené s příchodem chovatele, který jídlo nesl.

    Toto učení probíhá spíše podvědomě. Výsledkem jsou více či méně vědomé reakce, v extrémním případě tzv. předsudky.

    Pokud jedince pokouše pes, bude se dalším psům raději také vyhýbat, protože každý pes má zuby. Pokud se jedinec potká s arogantním učitelem, bude při každém dalším setkání s jinými učiteli znovu pociťovat nepříjemné pocity a nebude jim nakloněn.

    Instrumentální (operativní) podmiňování

    jedinec si fixuje důsledky svého chování a na tomto základě jedná v budoucnosti.  Klasickou ukázkou tohoto typu učení je dítě, které se dotkne rozžhaveného vařiče. Na základě důsledků tohoto dotyku si velmi dobře zapamatuje, že na rozžhavený vařič se nesahá.

    Toto učení probíhá vědomě a ve škole lze pomocí modelových situací žáky efektivně učit. Pokud žák vidí, že určitá činnost vedla k úspěchu, pak si ji zafixuje a bude ji chtít opakovat. Pokud naopak pocítí neúspěch, bude příště hledat jiný způsob jednání.

     

    Zneužití znalosti základních typů učení

    Znalost základních typů učení, které probíhají neustále bez ohledu na to, zda je jedinec přítomen ve škole nebo není, může  napomáhat zkvalitnění výukového procesu ve školách. Jde o to, aby si učitelé uvědomili spojitost nejen mezi jednotlivými předměty, ale i mezi školou a životem. Pokud žák vnímá, že učení ve škole souvisí se životem mimo školu a v životě mu pomáhá, pak je nejen motivován k učení, ale zároveň vnímání v souvislostech vede k snazšímu chápání školní látky.

    Zároveň ale může být znalost typů učení  velmi snadno zneužita.

    Klasickou ukázkou je reklama. Ta cíleně pracuje s vtiskáváním obrazu daného výrobku spotřebiteli s cílem, aby daný výrobek kupoval.  Pochopitelně bez ohledu na to, zda spotřebitel onen produkt potřebuje a zda je produkt kvalitní.

    Mnohem horší je využití tzv. subliminální (podvědomé) reklamy. Ta se vytváří tak, že mezi políčka filmu se v určitých intervalech vkládá reklama na určitý produkt. Tato krátká doba stačí k fixaci produktu v podvědomí jedince. Takto lze propagovat nejen produkty, ale i politické názory.

    Využití znalosti typů učení k negativním činnostem je mnohem širší. Uvedené příklady slouží pouze jako ukázka a upozornění, že i tato mince má dvě strany.

     

    Typy učení z hlediska výchovné praxe

    • Učení intelektových činností – jedinec rozvíjí schopnosti svého myšlení, rozvíjí kreativitu atd.
    • Učení poznatků  - jde především o získávání informací a v současné době i o jejich třídění a ověřování.
    • Sociální učení – jedinec se učí zvládat sociální dovednosti, sociální komunikaci a vytváří svůj charakter a způsoby jednání.
    • Smyslově pohybové učení (senzomotorické) – jedinec se učí zacházet s tělem. V prvních fázích života se např. učí chodit, udržet rovnováhu, následně skákat, udělat kotoul, zacházet s příborem a nástroji atd.

    Typy učení a typy inteligence

    V současné době se široce debatuje o vztahu typu učení k typům inteligence. Howard Gardner popsal 7 typů inteligence:

    • jazyková inteligence
    • logicko – matematická inteligence
    • hudební inteligence
    • prostorová inteligence
    • tělesně pohybová inteligence
    • interpersonální inteligence
    • Někdy se Howard Gardner zmiňuje i o duchovní inteligenci.

     

    Ze současného stavu debaty vyplývá, že pojetí vícečetné inteligence, které je dále rozváděno a má své další varianty, není v rozporu s typy učení. Spíše dochází k většímu uvědomování si toho, kdy a jaký typ učení lze použít pro jedince s vyhraněným typem inteligence.

     

    Použité zdroje a literatura:

     

    Klíčová slova (Upravit)

    Soubory 0

     

    Komentáře

    Je zobrazeno 3 z 3 komentářů: zobrazit vše
    Dobrý den, nějak mi chybí typ pro mne - mně musí všechno, co se potřebuju naučit, projít rukou, respektive perem. Prostě si to musím napsat, zapsat, rozepsat,nadepsat... takže např. v novém zaměstnání pobíhám s bločkem a zapisuju si všechny triviální úkony a pokyny. Určitě je to směšné a většinou už se do zápisků víckrát nepodívám, ale takhle to prostě mám. No snad se ještě vejdu do vizuálního typu a netrpím nějakou poruchou... ;) M. Králová
    Zasláno 13:52, 4 Bře 2010 ()
    Otestujte si učební typ .. http://www.skrivanek.cz/napsali-o-nas.php?sx=265 upraveno 16:54, 4 Bře 2010
    Zasláno 16:53, 4 Bře 2010 ()
    Vážená paní Králová,

    nemusíte se bát - žádnou poruchou netrpíte :)

    Když jsem to heslo psal, tak jsem postupně musel opustit myšlenku, že typy učení se vztahují pouze na školu. Člověk se učí neustále a v každé situaci, takže jsem se postupně prokousal k takovým typům, které platí obecně.

    Váš způsob učení vychází z klasického vtiskávání a reflektuje jednu z důležitých věcí - při psaní se člověk více soustředí, takže lépe chápe a pamatuje si to, co se učí.

    S dětmi děláme to, že po ukončení výuky vyjmenovaných slov např. po v píší žáci pohádku, kde musí použít všechna vyjmenovaná slova. Téměř vždy se stane, že i přes procvičování se ptají, co to slovo vlastně znamená a upevňují si jeho podobu.
    Zasláno 23:22, 6 Lis 2010 ()
    Je zobrazeno 3 z 3 komentářů: zobrazit vše
    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.