Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Grafika

Stránka naposledy upravena 10:07, 8 Pro 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Janou Langerovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Pojem „grafika“ je odvozen z řeckého slova „grafein“, což znamená psát nebo kreslit. V širším slova smyslu tím rozumíme transponování viděných nebo zažitých forem do soustavy linií, bodů a ploch. V užším slova smyslu je to tvořivé přehodnocení umělcovy volné kresby řemeslným zpracováním v příslušném materiálu, s cílem vyhotovit otisk, tj. rozmnožit dílo do určitého počtu exemplářů.

    Dělení

    V původní rovině byla grafika prostředkem pro reprodukování maleb. Plnila svoji úlohu ve spojení s knihou jako její dekorace a ilustrace. Později byla grafika rozdělena na původní a reprodukční, volnou a užitou.

    Charakteristika

    Grafikou označujeme všechny otisky vzniklé tak, že podle originální předlohy autora je ručně zpracována tisková forma a z ní pak je proveden ruční tisk v omezeném nákladu jako originální reprodukce. Naproti tomu v reprodukční grafice pracují řemeslní grafici a zhotovují tiskovou formu podle kresebné předlohy umělce za pomoci fotomechanických prostředků.

    Grafické listy, které nemají žádný praktický účel nebo určení, nazýváme volnou grafikou. Naopak grafika užitá je vždy vázána na nějaký praktický úkol, jako je výzdoba a ilustrace knihy, plakát, ex libris, novoročenka atd.
    Grafický list se stále častěji uplatňuje jako závěsná výzdoba interiéru. Otisky určené k tomuto účelu vkládáme do prosklených rámů z jednoduché jednobarevné lišty. Zde je na místě silná pasparta, zabraňující dotyku skla s otiskem. Zarámovanou grafiku nevěšíme na místo, kam intenzivně svítí slunce. Jeho vlivem by papír zežloutl a barevný tisk by ztratil na intenzitě tónů.


    Signování grafických listů

    Nejstarší dochované tisky signovány nebyly a jejich autoři pro nás zůstali anonymní. Ke konci 19. stol. se grafické listy začaly signovat vlastnoručním podpisem. Stejným způsobem označujeme tisky i dnes, a to obyčejnou tužkou. Do pravého spodního rohu, těsně pod kresbu, dáváme podpis a datum vzniku, do levého rohu píšeme zlomek, jenž má v čitateli pořadové číslo výtisku a ve jmenovateli celkovou výši nákladu. Někdy připojujeme i název listu, označení použité techniky, zda jde o autorský tisk. Je-li list součástí grafického cyklu, je třeba vyznačit jeho název a pořadí listu v něm.


    Náklad a limit tisku

    Jestliže má být každý otisk, provedený z jedné desky, považován za originál, nesmí jejich celkové množství překročit určitý limit. Nepřekročit tuto hranici je záležitostí cti a seriózního postoje autora grafického listu.

    Čím tisknout

    Barvy

    Černé tiskařské barvy jsou většinou vyráběny ze sazí, získávaných spalováním různých surovin za nedostatečného přístupu vzduchu. Z bohaté škály barev, vyráběných pro polygrafický průmysl, vystačíme v naší praxi zpravidla s normalizovanou řadou barev. K úpravě hustoty tiskové barvy používáme ředidla. Potřebujeme-li urychlit zasychání vytištěné barvy, přidáme některé z pastovitých nebo tekutých sušidel.

    Tiskové papíry

    Grafické papíry se vyrábějí v různých druzích a jakostních třídách (ruční papír, měditiskový karton, ceninový papír, pravý a imitovaný Japan, bezdřevé papíry pro knihtisk, hlubotisk, kamenotisk, ofset atd.).

    Originální tiskové techniky
    Nejpřesnější a nejužívanější je rozdělení podle způsobu tisku neboli podle toho, jak jsou tiskové elementy umístěny na tiskové formě:
    - tisk z výšky (kamenoryt, dřevořez, dřevoryt, rytina do křídové desky, linořez a linoryt, ražená technika, kovoryt, kovořez, olovoryt, originální zinkografie, přírodninový tisk, reliéfní tisk z výšky, materiálový tisk)
    - tisk z hloubky nebo hlubotisk (mědiryt, oceloryt, tečkovaná rytina, suchá jehla, rytina s krejónovou manýrou, škrábaná rytina neboli mezzotinta, lept čárkový, lept s tečkovací manýrou, čárkový lept se zrnem, lept do měkkého krytu, lept do křehkého krytu, zrnkový lept neboli akvatinta, lept křídový, lept vykrývaný, lept lavírovaný, kombinovaná technika, reliéfní tisk z hloubky)
    - tisk z plochy nebo plošný (litografie neboli kamenotisk, pérová litografie, křídová litografie, lavírovaná litografie, škrábaná litografie, autografie, fotolitografie); barevný tisk z plochy (podtisk, šerosvitová litografie, barevná litografie)
    - kombinace tisku z plochy a hloubky (litografická rytina, litografický lept)
    - tisk skrze síto - sítotisk (obkrývaná serigrafie, vymývaná serigrafie, vyřezávaná serigrafie, fotoserigrafie)
    - na pomezí grafických technik (monotypie, šablonová malba, průsvit, fotografické tisky)

    Druh tisku

    Tisk z výšky

    Při tisku z výšky se otiskuje jen to, co grafik neodřezal a neodryl. Základním materiálem je dřevo či linoleum zpracovávané noži, dláty a rydly. Protože vlastní tisk nevyžaduje velký tlak, je barva z horní neodřezané vrstvy snímána snadno i ručně.
    Dřevořez používá dřevěné desky - špalíčku podélně řezaného ze dřeva ovocných stromů. Suché prkénko se dobře ohobluje a osmirkuje a řeže se nožíky a dláty.
    Dřevoryt používá napříč řezané vyleštěné dřevo, nejčastěji buku a zimostrázu. Špalky se řežou asi v tloušťce 2,5 cm. Po vyschnutí se rozdělí na menší špalíčky a klížením se pak sestaví do větších formátů. Při rytí se používá grafických rydel, jejichž průřez je větší a ostří oblejší. Dřevoryt umožňuje podat kresbu s bohatší šrafurou, strukturou a světelnými tóny.
    Linoryt a linořez užívá kromě běžného linolea i plastických hmot různé tvrdosti, křehkosti a pružnosti. Vlastní tisk nevyžaduje velkého tlaku, neboť nanesená barva je snímána na horní, neodřezané vrstvě štočku. Příprava rycí plochy spočívá v odmaštění a natření světlou kvašovou barvou. Vlastní rytí či řezání provádíme jednoduchými nožíky s krátkou zahnutou čepelí. Charakter kresby je pak v liniích měkčí, pružnější, protože materiál dovoluje zvlášť v oblých čarách snadnější vedení nože nebo rydla.

    Tisk z hloubky

    Na rozdíl od tisku z plochy nebo z výšky se do kresby vyhloubené v kovové matrici rytím či leptáním vtírá barva, která je pod velkým tlakem snímána na vlhký neklížený papír. Protože se deska brzy opotřebuje, tiskne se hlubotisk, s výjimkou ocelorytiny, v poměrně malých nákladech. Tato technika je časově i technicky velice náročná.
    Technika suché jehly je technika lineární rytiny, která se neprovádí rydly, nýbrž ocelovou jehlou přímo do hladkého povrchu měděné, případně zinkové desky. Hloubka rýh, které vedeme v kovu, je přímo úměrná tlaku na jehlu a ostrosti jejího hrotu. Po obou stranách vrypu se současně vytlačuje kov v podobě jakéhosi hřebínku (grátku). Tento vystupující drsný hřebínek kovu neodstraňujeme, ale naopak ho využíváme jako typického prvku. Suchá jehla je technika převážně lineární, nevylučuje však možnost obohatit ji zajímavou kresbou jiných nástrojů. Tisk suché jehly by si měl provést autor sám v celém nákladu.

    Použité zdroje a literatura

    • SMITH, R. Encyklopedie výtvarných technik a materiálů. Nakladatelství Slovart, s.r.o 2000. ISBN 60-7209-245-6
    • KREJČA, A. Grafické techniky. Praha: Avetinum nakladatelství, s.r.o 1995. ISBN 80-85277-48-4
    • WIKIPEDIE [online]. 2010 [cit. 2011-02-24]. Grafika. Dostupné z WWW: <http://cs.wikipedia.org/wiki/Grafika>
    Klíčová slova (Upravit)

    Soubory 0

     

    Komentáře

    Je zobrazeno 1 z 1 komentářů: zobrazit vše
    Korektura provedena. Eliška Králová
    Zasláno 20:53, 24 Ún 2011 ()
    Je zobrazeno 1 z 1 komentářů: zobrazit vše
    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.