Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Sochařství

Stránka naposledy upravena 11:47, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Esteticky ideál, obsahy a náměty: na rozdíl od renesance se barokní sochařství (nejčastěji v rámci mytologických a náboženských témat) zaměřuje naoblast lidského fyzického a duševního dění,kde zvláštěoblast niterných stavů člověka(kam patří např. mystické vytržení, extáze, tichá me­ditace, projevy radosti a bolesti, umírání aj.) poskytuje širokou škálu sochařsky zobrazitelných ná­mětů, které jsou barokním senzualismem dále vystupňovány do podoby mnohdy divadelně strojené dramatičnosti a citové vypjatosti. Renesanční ideál dokonalého lidského těla je nyní zcela podřízen obsahu zobrazovaného námětu a nahrazen individualizovanou představou krásy (či ošklivosti) sa­motného tvůrce sochy. Sochařské dílo již není ve vztahu k divákovi jenom obdivuhodným artefak­tem, v němž se více nebo méně dokonale odráží objektivní skutečnost, ale stává se také nositelem ideově-výchovných obsahů(persuasio), které mají být o to přesvědčivější, oč dynamičtější či emo­cionálnější jsou jejich výrazové formy.

    Formy: podobně jako v architektuře, i v sochařství probíhal vývoj ve dvou názorových proudech: vdynamickém proudu,jehož nejvýraznějším representantem se stal Gian Lorenzo Bernini, akla­sicistním proudu,který vyvíjeli jak někteří Berniniho současníci v Itálii (např. François Duques- noy a Alessandro Algardi), tak většina sochařů ve Francii.

     

    Druhy:  baroko přejalo všechny druhy sochařství, které se vyskytovaly již v renesanci. Patří sem zejmé­na:

    •         kamenická a sochařská výzdoba staveb (chrámů, paláců, zámků, městských budov apod.);

    •         kamenická a sochařská výzdoba menší městské architektury(kašen, bran, památníků apod.);

    •         volné sochy nebo sousoší pro umístění na náměstí, mosty, do nádvoří paláců, interiérů sakrál­ních a profánních staveb apod.;

    •         náhrobky a náhrobní plastika;

    •         sochařské podobizny v podobě hlavy, busty, postavy nebo jezdecké sochy;

    •         kamenická a sochařská výzdoba zahrad (kašen, fontán, grott, zahradní architektury apod.).

    Novým druhem volné monumentální skulptury byly tzv.morové sloupy (nejčastěji v podobě mariánského sloupu se sochou P. Marie na vrcholu obklopeného sochami místních patronů a dalších světců), které se vztyčovaly jako výraz díků za skončení moru či jiných pohrom.

    Techniky:vedle klasických technikkamenosochařstvíakovolijectvíse rozvíjíštukařezbářství,

    které ve spojení s polychromií a expresivním realismem (např. v sochařství španělského baroka) někdy dosahovalo až panoptikálního účinku.

    Předchůdci:

    -          Michelangelo Buonarroti svým pozdním sochařským či malířským dílem (např. freskouPo­sledního soudu v Sixtinské kapli ve Vatikánu, tondem seSvatou rodinou nebo sochouVítě­ze), kdy rozvíjel složitý a expresivní pohyb figur, mimo jiné vzestupně krouživý pohyb zvanýfigura serpentinata;

    -           florentští manýristé,předevšímGiovanni da Bologna(nejlépe v sousošíÚnosu Sabinekna

    Piazza della Signoria ve Florencii), jenž dále zdokonalil motiv figury serpentinaty variacemi různých pohledových úhlů a širším rozvinutím do prostoru;

    -           Alessandro Vittoria (1522-1608), významný sochař benátského manýrismu, jenž ve svých pozdních plastikách sv. Šebestiána (např. vsoše sv. Šebestiána pro oltář kostela San Salvatore v Benátkách), v nichž zdůrazňuje prožitek světcova utrpení, předznamenává typický prvek ba­rokního senzualizmu.

    Aktuální obsah:

     

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.