Sochařství
Stránka naposledy upravena 11:47, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína HublováObsah
Žádné titulkyEsteticky ideál, obsahy a náměty: na rozdíl od renesance se barokní sochařství (nejčastěji v rámci mytologických a náboženských témat) zaměřuje naoblast lidského fyzického a duševního dění,kde zvláštěoblast niterných stavů člověka(kam patří např. mystické vytržení, extáze, tichá meditace, projevy radosti a bolesti, umírání aj.) poskytuje širokou škálu sochařsky zobrazitelných námětů, které jsou barokním senzualismem dále vystupňovány do podoby mnohdy divadelně strojené dramatičnosti a citové vypjatosti. Renesanční ideál dokonalého lidského těla je nyní zcela podřízen obsahu zobrazovaného námětu a nahrazen individualizovanou představou krásy (či ošklivosti) samotného tvůrce sochy. Sochařské dílo již není ve vztahu k divákovi jenom obdivuhodným artefaktem, v němž se více nebo méně dokonale odráží objektivní skutečnost, ale stává se také nositelem ideově-výchovných obsahů(persuasio), které mají být o to přesvědčivější, oč dynamičtější či emocionálnější jsou jejich výrazové formy.
Formy: podobně jako v architektuře, i v sochařství probíhal vývoj ve dvou názorových proudech: vdynamickém proudu,jehož nejvýraznějším representantem se stal Gian Lorenzo Bernini, aklasicistním proudu,který vyvíjeli jak někteří Berniniho současníci v Itálii (např. François Duques- noy a Alessandro Algardi), tak většina sochařů ve Francii.
Druhy: baroko přejalo všechny druhy sochařství, které se vyskytovaly již v renesanci. Patří sem zejména:
• kamenická a sochařská výzdoba staveb (chrámů, paláců, zámků, městských budov apod.);
• kamenická a sochařská výzdoba menší městské architektury(kašen, bran, památníků apod.);
• volné sochy nebo sousoší pro umístění na náměstí, mosty, do nádvoří paláců, interiérů sakrálních a profánních staveb apod.;
• náhrobky a náhrobní plastika;
• sochařské podobizny v podobě hlavy, busty, postavy nebo jezdecké sochy;
• kamenická a sochařská výzdoba zahrad (kašen, fontán, grott, zahradní architektury apod.).
Novým druhem volné monumentální skulptury byly tzv.morové sloupy (nejčastěji v podobě mariánského sloupu se sochou P. Marie na vrcholu obklopeného sochami místních patronů a dalších světců), které se vztyčovaly jako výraz díků za skončení moru či jiných pohrom.
Techniky:vedle klasických technikkamenosochařstvíakovolijectvíse rozvíjíštukařezbářství,
které ve spojení s polychromií a expresivním realismem (např. v sochařství španělského baroka) někdy dosahovalo až panoptikálního účinku.
Předchůdci:
- Michelangelo Buonarroti svým pozdním sochařským či malířským dílem (např. freskouPosledního soudu v Sixtinské kapli ve Vatikánu, tondem seSvatou rodinou nebo sochouVítěze), kdy rozvíjel složitý a expresivní pohyb figur, mimo jiné vzestupně krouživý pohyb zvanýfigura serpentinata;
- florentští manýristé,předevšímGiovanni da Bologna(nejlépe v sousošíÚnosu Sabinekna
Piazza della Signoria ve Florencii), jenž dále zdokonalil motiv figury serpentinaty variacemi různých pohledových úhlů a širším rozvinutím do prostoru;
- Alessandro Vittoria (1522-1608), významný sochař benátského manýrismu, jenž ve svých pozdních plastikách sv. Šebestiána (např. vsoše sv. Šebestiána pro oltář kostela San Salvatore v Benátkách), v nichž zdůrazňuje prožitek světcova utrpení, předznamenává typický prvek barokního senzualizmu.
Aktuální obsah: |
- Klíčová slova
-
- Žádná klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |