Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

Architektura

Stránka naposledy upravena 11:54, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Základní směry: již od počátku se vývoj barokní architektury dělí na dva základní směry:

    1.      dynamické baroko, jehož charakteristickými znaky jsou:

    -  složitý systém křivkového půdorysu (renesanční čtverec, obdélník a kruh jsou nahrazeny   systémem elips, parabol a dalších křivek);

    -  kombinace podélného a centrálního typu půdorysu v sakrální architektuře;

    -  malebně zvlněná průčelí, v nichž se harmonicky střídajíkonvexní a konkávní tvary;   

     - výrazná plasticita architektonických článků (portálů, říms, edikul apod.);

    -  bohatá výzdoba sochami a plastickými ozdobami, zakončovacími články, štukem a fresko­vou malbou;

    -  motiv voluty a závitnice;

    2.      klasicistní baroko, k jehož charakteristickým znakům (společným propalladiánskou pozdní renesanci, z níž tento směr architektury vychází) patří:

    -  plošná průčelí se sloupovým portikem zakončená trojúhelníkovým nebo segmentovým ští­tem a členěná pilastry a sloupy vevysokém sloupovém řádu;

    -  méně členitý a prostorně působící interiér;

    -  střídmá výzdoba interiéru i exteriéru stavby;

    -  antikizující architektonické články a zdobné prvky.

     

    Kompozice stavby:   architektura, jako nejvýznamnější obor umění, jehož úkolem byla representace, usiluje o monumentalitu. Na rozdíl od renesance, která převáděla prostor do plochy,rozvíjí pro­stor do hloubky. Vnitřní prostory se stupňují, prostupují a pomocí světla a freskové výzdoby ilu­zivně rozšiřují do nekonečných průhledů. Základním kompozičním principem stavby jeosová sy­metrie (symbol božího řádu, rovnováhy hmoty a ducha apod.), která prostupuje celek i všechny detaily stavby, včetně architektonických článků a ozdob.

    V sakrální architektuře směřuje vývoj kesjednocení a rozšíření vnitřního prostoru. K základním typům zde patří:

    - jednolodní (sálový) kostel s vtaženými pilíři a s redukovanými vedlejšími prostory;

    - emporový kostel typu II Gesù s emporami (tribunami) nad postranními kaplemi, které jsou pro­pojeny průchody;

    - čistá centrála nejčastěji na bázielipsy prostoupené dalšími geometricky pravidelnými útvary (např. řeckým křížem, trojúhelníkem, kruhem, mnohoúhelníky apod.);

    -kombinace centrálního a podélného typu: např. přístavbou vedlejších prostor k centrální stavbě nebo řazením centrálních prostor do podélného plánu.

    Zámecká a palácová architektura (pojmy zámek a palác se často používají ve stejném význa­mu) byla ve své okázalé nádheře a kolosálních rozměrech pojímána stejně jako chrámy. Příznačné je zde rozdělení nahlavní trakt (obvykle zdůrazněný rizalitem) a symetricky napojená křídlaved­lejšího traktu. Monumentálně pojaté schodiště hlavního traktu spojuje vstupní vestibul s representačními prostorami prvního patra (piano nobile), především svelkým sálem, který někdy zaujímal prostor dvou podlaží a byl spojen dalším schodištěm s architektonicky řešeným parkem.

    Přísnému ceremoniálu absolutismu odpovídala i přísnásymetrie celého architektonického komplexu, která se obvykle zachovávala i v členění interiérů. V tom smyslu patří k nejčastějším dispozicím barokní zámecké a palácové architektury:

    -          starší (renesanční) čtyřkřídlá dispozice italského typu;

    -         trojkřídlá (podkovovitá) dispozice francouzského typu s čestným dvorem(cour ďhoneur);

    -         centrální dispozice;

    -         jednokřídlá dispozice s průčelím členěným rizality, nárožními věžemi nebo pavilony.

    Konstruktivní prvky:   v návaznosti na renesanci užívá barokní architektura všechny typy klasických konstruktivních prvků: architrávový systém svislé podpory a vodorovného kládí, oblouk, klenbu, kupoli a různé typy pilířů a sloupů.

    Druhy kleneb:

    -         valená klenba

    -         valená klenba s pasy

    -         klášterní klenba

    -         necková klenba

    -         zrcadlová klenba (na obdélném nebo eliptickém půdorysu)

    -          valená klenba s lunetami (výsečemi)

    Druhy kupolí: (příklady)

    - kupole s tamburem na pendetivech

    - kupole na eliptickém půdorysu

    - kupole na polygonálním tamburu

    - dvouplášťová kupole

    Druhy staveb:

    Sakrální architektura: vedle monumentálníchkostelů (typu II Gesù) aklášterních komplexů (např. jezuitských kolejí) vzniká i řada menších staveb zvláštního kultovního určení: např.loreta se svatou chýší (jako typ mariánského poutního místa),kaple, poutní kostely, morové sloupy, kří­žové cesty a další.

    Zámek, palác, měšťanské domy a veřejné budovy:  vedle representativní architektury (městských) paláců a (venkovských)zámků se vyvíjejí i typyměšťanských domů aveřejných budov (tržnice, radnice, špitály, university, správní budovy apod.), které přebírají členění i dekor palácové archi­tektury.

    Fortifikační architektura: zvláštní druh městské architektury představujísystémy opevnění budo­vané na strategicky významných místech. Typické barokní opevnění bylo vybudováno nahvězdi­covém půdorysu a sestávalo z několikanásobného systému hradeb s baštami(bastiony), příkopy a dalšími stavbami speciálního obranného určení (např.raveliny, contregardy, redany, tenaillony aj.). Rovné předpolí vně hradeb (glacis) usnadňovalo palbu proti nekrytému nepříteli. Součástí do­konale opevněného města měla být icitadela - zvláštní pevnost jako poslední útočiště obránců.

    Zahradní architektura:  podle způsobu architektonického uspořádání a úpravy přírodní scenérie v okolí zámku nebo paláce se rozlišují tři základní typy parků (zahrad):


    1.   italská zahrada řešená na svažitém terénu pomocíteras, ramp, balustrádových schodišť a exeder (společenských prostor). Celek doplňujífontány, vodní kaskády a perspektivní průhle­dy, které iluzivně prodlužují vzdálenosti. Zeleň zde tvoří především vysoké stinné jižní dřeviny;

    2.      francouzský park  komponovaný na přísně geometrickém, osově souměrném půdorysu, jehož hlavní osa prochází středem zámku a čestného dvora a vytváří spojnici k další menší stavbě uvnitř parku, kterou může býtzámeček, gloriet (zahradní pavilon) nebooranžerie (skleník). Rovná část zahrady přiléhající k zámku (parter) je vytvořena pomocí živých plotů, květin a ba­revného štěrku, takže působí jako krajkový koberec (broderie). Samostatná architektonická centra jednotlivých částí parku mohou tvořit další zvláštní zahradní stavby, jako např.nym- feum, belveder, sala terrena čigrotty;

    3.      anglický park v podobě volné, ale upravené přírody (kde se střídají louky, lesíky i jednotlivé stromy), jejíž zdánlivou nahodilost oživují romantické stavby:umělé zříceniny, neogotické poustevny (ermitáže),selská stavení, čínské pavilony apod.

    Urbanismus: pro barokní sloh je typický rozvinutý cit pro urbanizmus, kdy se mohly (díky podpoře ab­solutistických panovníků) realizovat některé představy renesančních architektů oideálním městě. K významným prvkům, které baroko vneslo do výstavby a plánování města, patří zejména:

    -         pravidelnost nejčastěji symetrického polygonálního plánu;

    -         zdokonalení systému městského opevnění;

    -         harmonické začlenění staveb do přírodního prostředí a vytváření pohledově estetických celků;

    -          vytváření representativních městských center s palácem, náměstím či parkem;

    -          péče o městskou zeleň (zakládání parků, výsadba alejí apod.);

    -          projekty nových typů veřejných budov (pro správu, soudy, armádu apod.) a nájemných domů;

    -          princip jednotných průčelí u budov stejného účelu (uplatňovaný  na dlouhých frontách obytných domů.

     

    Architektonické články a části stavby:

    římsa - vodorovný profilovaný pás vystupující ze zdi; určuje základní horizontální členění vnějšku i vnitřku stavby; pro dynamické baroko je typická několikanásobně odstupňovaná azalamovaná římsa;

    atika - nízká ozdobná zeď nad hlavní římskou budovy, která měla zakrývat pohled na střechu; ně­kdy ji tvoří balustráda s vázami, piniovými šiškami, sochami apod.;

    balustráda - zábradlí z kuželek (baluster) lemující ochozy, schodiště, lodžie, okraje střech apod.; štít - zakončení průčelní stěny stavby zakrývající čelo střechy. Tvary a zdobné prvky štítu jsou ty­pické pro jednotlivé stavební slohy, jejich období a regionální varianty:

    -   pro rané baroko je typický jednoduše obrysově členěný štít s trojúhelným nebo segmentovým za­končením a volutová křídla,

    -   štíty vrcholného a pozdního baroka jsou bohatě obrysově členěné a tvarované, v půdorysu se lomí a prohýbají, jejich polopilíře jsou vytočeny ven hranou. Obměnou oproti ranému baroku jeprolo­mený nebozalomený štít;

    edikula - architektonické orámování portálů, oken, nik apod. pilastry nebo sloupy s kládím, na němž spočívá (trojúhelníkový, segmentový aj.) štít;

    fronton - štít nad oknem nebo dveřmi;

    portál - architektonické nebo sochařské orámování vchodu.Tvary a ozdobné prvky portálu kore­spondují s motivy štítu a určují slohové a časové zařazení stavby:

    -   pro raně barokní portály jsou typické trojúhelné a segmentové frontony, volutová křídla, obelisky a pásová bosáž (nebo prstence) na dřících polosloupů a pilastrů,

    -   pro vrcholně barokní portály jsou charakteristické zalamované římsy a frontony, konkávní a kon- vexní profilování i bohatá sochařská a štuková výzdoba;

    okno - uspořádání, tvar a výzdoba oken určují (podobně jako portály a štíty) slohové a časové zařa­zení stavby:

    -   pro raný barok jsou typická obdélná, méně zdobená a obrysově jednoduchá okna se střídajícími se trojúhelnými a segmentovými frontony nebo půlkruhová a obloukem zakončená okna chrámové architektury;

    -     ve vrcholném a pozdním baroku se uplatňují okna se zalamovanou, složitě tvarovanou nad okenní římsou a bohatě zdobenou suprafenestrou. Ke klasickému obdélnému a obloukovému tvaru okna přibývá eliptické okno (tzv. „oeil de boeuf“ neboli volské oko) a různě tvarované kasulové okno (tva­rem podobné kasuli - kněžskému ornátu) typické pro chrámovou architekturu;

    portikus -  sloupová plochostropá předsíň ve stylu antických chrámů předstupující část stavby na

    straně hlavního vchodu;

    lodžie - otevřená arkádová chodba nebo síň;

    kolonáda - sloupořadí, sloupová neklenutá chodba;

    rizalit - část stavby předstupující před průčelí v celé výšce stěny (včetně střechy) a zdůrazňující střed nebo okraje průčelí;

    pilastr - svislý architektonický článek vystupující z líce stěny a opatřený hlavicí a patkou; dvojice pilastrů blízko sebe tvořísdružené pilastry, několik pilastrů složených do vrstev tvořísvazkový pilastr;

    lizéna - plochý svislý architektonický článek bez hlavice a patky; vodorovně propojené lizény tvoří lizénové rámy;

    arkáda - oblouk na svislých podporách (sloupech nebo pilířích); oblouky na pilastrech, poloslou- pech apod., které jsou přisazeny k plné stěně, tvoříslepé arkády;

    polosloup - sloup částečně vystupující ze zdi (podobně jako pilastr, slepé arkády nebo lizéna nemá nosnou funkci, kterou pouze naznačuje, ale má na architektuře především dekorativní a členící funkci);

    nika - výklenek, nejčastěji půlválcového tvaru, zakončený čtvrtkulovou klenbou -konchou;

    archivolta - plastické orámování čela a líce oblouku;

    supraporta - dekorativní pole nade dveřmi;suprafenestra je podobně pojaté dekorativní pole nad okny.

    Dekorativní prvky, druhy ornamentu:

    karyatida - sloup ve tvaru ženské postavy převzatý z antického iónského řádu;

    herma - dekorativní figurální plastika, zdobný prvek např. portálů, kde nahrazuje pilastr;

    atlanti - obří postavy nahrazující (především u portálů a balkónů) funkci nosného článku;

    putto (mn.č.putti) - dekorativní plastika v podobě andílka, ale obvykle bez křídel;

    piniová šiška,  obelisk,  lucernička,  čuček,  koule,  váza aj. - plastické zakončovací články na ští­tech, portálech, nikách, balustrádách, frontonech apod.;

    maskaron - reliéfní zdobný motiv v podobě stylizované a ornamentálně dotvořené lidské tváře;

    zavíjený ornament (rollverk) - typ ornamentu z plochých zavinutých pásků;

    páskový ornament - typ ornamentu vytvořený skladbou stejně širokých nebo užších a širších pás­ků, místy doplněných akantem a závěsy z třapečků nebo zvonkovitých kvítků;

    kartuše - ornamentálně orámovaná plocha, v níž bývají letopočty, nápisy, znaky, domovní znamení apod.;

    boltcový ornament - raně barokní ornament v podobě ušního boltce;

    vybíjený ornament (beschlagwerk) - typ ornamentu z plochých pásků, které jsou jakoby přibity napodobenými hřebíčky;

    akant - bodlákovitá rostlina s dekorativně stylizovanými listy. Objevuje se v různých úpravách v hlavicích (korintských) sloupů, barokních řezbách, kamenných reliéfech, štuku, kovaných mřížích atd.; na počátku 18. století se objevujeakant spentlí proplétající se s akantovými listy;

    mušle - ornament ve tvaru stylizované lastury typický pro dobu kolem roku 1730 - 1740; postupně nabývá asymetrických tvarů, prokrajuje se a mění v rokaj;

    mřížka - ornament charakteristický pro dobu kolem roku 1740 - 1750. Kombinuje se s mušlí a později s rokajovým ornamentem;

    bosáž - plasticky ztvárněné nebo v omítce napodobené kvádrové zdivo. Podle způsobu povrchové­ho opracování se dále rozlišuje:

    -diamantová bosáž,

    -pásová bosáž,

    -prstencová bosáž;

    závěrečný klenák - plasticky opracovaný (často větší a ozdobnější) kamenný článek ve vrcholu oblouku nebo klenby;

    sloupové řády - k základním sloupovým řádům, které přešly do baroka z renesance, patřídórský, iónský, korintský, toskánský akompozitní sloup. Nový barokní typ představuje tzv.šalomoun- ský sloup s tordovaným (šroubovitě stáčeným) dříkem (nazvaný tak podle biblí tradované podoby sloupů jeruzalémského chrámu);

    voluta - motiv spirálového závitu. Vyskytuje se např. v iónských hlavicích, konzolách, v křídlech barokních štítů, supraportách, suprafenestrách a nadpražních římsách;

    zrcadlo - orámovaná nebo mírně vpadlá a v obryse vykrajovaná plocha na stropě. Zůstává buď vol­ná mezi štukaturami, nebo je vyplněná malbou;

    girlanda - ornamentální motiv tvořený řadou závěsů (festonů) z listů, květů a ovoce;

    feston - závěs z listů, květů a ovoce propletený nebo zakončený stuhami;

    listovec (lesbické kyma) - pásový ornament složený ze stylizovaných listů;

    vejcovec (iónské kyma) - pásový ornament iónského původu, v němž se střídají vejcovité a hrotité tvary;

    perlovec (astragal) - pásový ornament složený jakoby z navlečených perel kulovitého nebo eliptic­kého tvaru;

    antemion - pásový ornament, v němž se střídají stylizované palmové listy(palmety) s květy lotosu.

    Aktuální obsah:
    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.