Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Čechy a Morava

Stránka naposledy upravena 10:57, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ČECHY A MORAVA:   representanty oficiální (spíše akademické) sochařské produkce, oscilující mezi pozdním klasicismem a historizujícím romantismem, se stali bratři Emanuel (1810-1901) a Josef (1804-1855) Maxové z rodiny řezbářů a kamenosochařů. Starší Josef si roku 1830 otevřel v Praze dílnu, která se postupně stala hlavním pražským sochařským centrem, do něhož směřovala většina zakázek (zvláště poté, kdy zde po návratu z Říma r.1849 začal působit i Emanuel), a zároveň i školou řady českých sochařů.

    K nejlepším dílům nadanějšího Emanuela Maxe, jehož umělecký výraz vytříbilo desetileté školení v Římě, patří z okruhu náboženských prací některé sochy světců a světic, např. sv. Cyril a Metoděj (1847; kostel P. Marie před Týnem v Praze), sv. František Serafinský (1855; Karlův most v Praze), sv. Ludmila (1849; katedrála sv.Víta na Pražském hradě) nebo Pieta (1859; Karlův most v Praze), z okruhu historicko-oslavných prací pak pomník maršála Radeckého z Radčepro Malostranské náměstí v Praze (1858; lapidárium Národního muzea), na kterém pracoval spolu s bratrem Josefem a za nějž obdržel šlechtický titul (rytíř z Wachsteinu) a řadu dalších řádů a vyznamenání.

    Mimo oficiální tvorbu bratří Maxů vyniká ryze romantickou formou rané dílo Václava Levého (1820-1870), který se inspiroval barokní tradicí a podobně jako slavný Matyáš Bernard Braun tesal sochy v přírodních skalách.

     

    VÁCLAV LEVÝ (1820 – 1870):   sochař a řezbář, učitel J. V. Myslbeka; jeden z největších českých sochařů 19. století. Ve svém díle prošel složitým vývojem od neumělých počátků samouka, přes romantický impresionismus rané tvorby, až k lineárnímu klasicismu a idealismu, k němuž se přiklonil vlivem studií na mnichovské Akademii (1845-1850) a později i pobytem v Římě (1854-1866). Jeho romantické období je spjato s působením v Liběchově (po r. 1840), na panství velkostatkáře a mecenáše umění Antonína Veitha, kde pracoval jako zámecký kuchař a ve volném čase tesal sochy v okolních pískovcových skalách. Volné i reliéfní skulptury zde tvoří celé kamenné komplexy buď pohádkových postav, nazvané např. Had, Harfenice, Čertovy hlavy, Sedm hlav aj., nebo i historických postav (Jana Žižky, Prokopa Holého aj.) tvořících skupinu Blaník. Ještě před odchodem do Mnichova pak vytesal v jeskyni Klácelka reliéfy podle Goethovy bajky Ferina Lišák, při nichž se inspiroval původními ilustracemi Jeana Gérarda (Grandvilla).

    Další významná díla:

    Adam a Eva (1849; Národní galerie, Praha);

    sv. Jan Evangelista asv. Maří Magdaléna (1850-1854; kostel sv. Karla Boromejského (u milosrdných sester) na Malé Straně v Praze);

    Kristus s Marií a Martou (1858; Národní galerie, Praha);

    reliéfy tympanonů pro kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze-Karlíně(1866-1869);

    náhrobní pomník rodiny Feyerreislovy (1868-1869; hřbitov v Žebráku, okr. Beroun).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.