Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Francie

Stránka naposledy upravena 11:59, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:   ve Francii, podobně jako v ostatních evropských zemích, přetrvávalo akademické sochařství, z jehož průměrnosti vybočovalo jenom několik jednotlivců. V oboru monumentálního sochařství to byli Jean-Baptiste Carpeaux (1827-1875), nejvýznamnější francouzský sochař období druhého císařství (tj. vlády Napoleona III.v letech 1852 – 1870), a Aimé-Jules Dalou (1838-1902) jako hlavní představitel francouzského sochařství následujícího období třetí republiky (1870-1914).

    Mezi sochaře, jejichž tvorba byla bezprostředně spjata s uměním realismu, se však zařadili někteří malíři, jako například Honoré Daumier (1808-1879), svými karikaturními bustami (1832; Musée des Beaux-Arts, Lyon) nebo soškou volebního agenta Ratapoila(kol. r.1850; bronz; Musée d’Orsay, Paříž), a Edgar Degas (1834-1917) svými studiemi baletek (Malá tanečnice; 1881; Louvre, Paříž), žen při toaletě akoní.

     

    JEAN-BAPTISTE CARPEAUX (1827 – 1875):   žák a následovník Françoise Ruda; hlavní představitel francouzského sochařství období druhého císařství a jeden z největších sochařů druhé poloviny 19. století. Ve své tvorbě spojoval realismus s hravým dynamismem, v němž se jakoby vracel do rokoka, a s robustní monumentalitou, v níž se zase inspiroval Michelangelem. Vynikl také jako tvůrce sochařských portrétů panovnické rodiny, které svou živostí a bezprostředností v zachycení oka-mžiku připomínají  J. A. Houdona.

    Hlavní díla:

    Mladý rybář s lasturou (1858; Musée du Louvre, Paříž);

    sochařská výzdoba pavilónu Flóry v Tuilerijské zahradě v Paříži (1863; Musée du Louvre, Paříž);

    sousoší Tance pro průčelí pařížské Opery (1866-1869; Musée du Louvre, Paříž. Svému vrcholnému dílu, v němž rozvinul svůj talent pro sochařské vyjádření pohybu, dal Carpeaux jakousi podobu mytických bakchanálií, kde čtyři nahé ženy připomínající Bakchantky vášnivě krouží kolem génia Tance, jenž jim k tomu hraje na bubínek);

    sousoší Ugolina a jeho synů (1857-1861; Metropolitan Museum of Art, New York);

    busta architekta Charlese Garniera (1869; Musée du Louvre, Paříž);

    kašna Čtyř světadílů v Lucemburské zahradě v Paříži (1867-1872; Carpeauxovo bronzové sousoší, jehož odlitek se také nachází v pařížském Musée d’Orsay, představuje čtyři nahé ženy různých ras, které jakoby roztáčejí zeměkouli a připomínají tak krouživý pohyb tance, jenž před tím sochař rozehrál na svém mistrovském díle pro pařížskou Operu).

     

    AIMÉ-JULES DALOU (1838-1902): významný sochař francouzského realismu a oficiálního sochařství období třetí republiky. Jeho dílo lze rozdělit na dvě navzájem rozdílné etapy, které tvoří jednak devítiletý exilový pobyt v Anglii, kam se musel uchýlit jako aktivista Komuny a kde vytvořil řadu realistických sošek své ženy při běžných denních činnostech, jednaktvorba po návratu do Francie (po roce 1879), kdy propadl akademismu a vytvářel alegorická díla plná patosu nebo popisného naturalismu, k nimž patří Vítězství republiky (1879-1899; Place de la Nation, Paříž) nebo Delacroixův pomník (1890; Lucemburská zahrada, Paříž).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.