Přidat do kolekce              hodnotil 1 uživatel

Akademismus

Stránka naposledy upravena 11:02, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Vedle velkých uměleckých směrů (resp. při jejich doznívání), které v 19. století představoval neoklasicismus, romantismus a realismus, měl své místo ve výtvarném umění i tzv. akademismus, jehož vznik a specifický charakter souvisel se zakládáním školských institucí – uměleckých akademií, na nichž se vyučovalo umění (název akademie vznikl již ve starém Řecku podle posvátného háje blízko Athén, jehož ochráncem byl héros Akadémos a v němž se scházeli členové Platónova filosofického kruhu nazvaného Akadémia. K nejstarším akademiím výtvarného umění patří např. akademie v Římě založená roku 1588 nebo akademie ve Vídni založená roku 1692). Akademismus se zde stal jakousi hotovou uměleckou formou, která byla v podobě výtvarného názoru, postupů, hodnotových norem apod. vyučována a uplatňována při tvůrčí činnosti profesory školy a zároveň přebírána a dál šířena jejími absolventy. V tom smyslu znamenal akademismus pro skutečný umělecký vývoj zátěž, neboť svým konzervativním a na tradici lpějícím přístupem k tvorbě neodpovídal svobodné, individualistické a kreativní podstatě umění.

     

    Znaky akademismu:

    ¨      akademismus nelze charakterizovat určitou výtvarnou formou, ale má proměnlivý charakter; nejčastěji je spojen s klasicismem, ale může také souviset s historismem, romantismem, naturalismem nebo impresionismem;

    ¨      přes umělecké hodnoty, které může vytvářet, nepřináší vývojově nové podněty, ale spíše parazituje na velkých uměleckých formách nebo z nich vytváří eklektickou syntézu;

    ¨      školský akademismus učí umění podle metod, které mají vést spolehlivě k vysokým uměleckým hodnotám, ale ve skutečnosti svazují tvorbu estetickými normami (často prosazovanými zakladateli nebo protektory akademie, mecenáši, státními úředníky apod.) a neumožňují adeptům umění uplatnit svůj talent;

    ¨      akademismus souvisí s dogmatickou estetikou, která své závěry vyvozuje z minulého umění a prosazuje je i do soudobého a budoucího umění.

     

    Akademismus v sochařství 19. století: (Petr Wittlich: České sochařství ve XX. století; SPN, Praha 1978) „Akademické sochařství druhé poloviny 19. věku zaplavilo evropská města, prudce se rozrůstající v této době vítězného kapitalismu a nacionalismu, nesčetnými výpravnými pomníky význačným mužům; podílelo se také značnou měrou na výzdobě representativních architektur i řadových domů, stavěných v duchu převládajícího historismu v nejrůznějších stavebních slozích. Umění, které se zklamalo při napodobování velkého vzoru a vesměs se nechalo zlákat různorodou objednavatelskou nabídkou, propadlo rozpolcenosti, když se bezcílně potácelo mezi pseudomorálním alegorismem dobového idealismu a podbízivou snahou upoutat diváka naturalismem podání.“

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.