Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Francie

Stránka naposledy upravena 11:39, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:   intenzívní rozvoj železných konstrukcí, jejichž nástup již úspěšně připravovali Henri Labrouste (1801-1875), Victor Baltard (1805-1874) a Jakob Ignaz Hittorff (1792-1867), dosáhl svého vrcholu v dílech Augusta Boileaua (1812-1896), Ferdinanda Duterta (1845-1906) a především geniálního inženýra Gustava Eiffela (1832-1923). Příležitost pro uplatnění nových  konstrukcí zde představovaly nejenom ryze technické stavby (jako např.mosty), ale i stavby velkých rozměrů a střešních rozponů, jakými byly např. pavilony Světových výstav, nádražní haly nebo obchodní domy.

     

    ALEXANDRE GUSTAVE EIFFEL (1832 – 1923):   francouzský inženýr a architekt; významný průkopník železné skeletové architektury. Zabýval se stavbami železničních mostů, viaduktů i nádražních hal, přičemž zkoumal možnosti využití železných konstrukcí i způsoby jejich montáží. Zejména proslul (Železnou) Eiffelovou věží (postavenou u příležitosti pařížské Světové výstavy v roce 1889), která se nadlouho stala nejvyšší stavbou světa (výškou 330 metrů) a díky svému modernímu technickému vzhledu i symbolem nové, tzv. technologické estetiky.

    Hlavní díla:

    viadukt v Garabitu přes řeku Truyère (1880-1884; Eiffelova nejsmělejší mostní konstrukce vyniká jediným obloukem o rozponu 198 metrů, který se klene přes řeku Truyère do výšky 197,6 metrů);

    strojírenský pavilón pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1867 (Gustave Eiffel, Jean-Baptiste-Sébastien Krantz; stavba na půdorysu elipsy, jejíž osy měly délku 490 a 336 metrů, obsahovala 7 soustředných galerií, které se objemově i výškově zvětšovaly směrem od ústředního prostoru v podobě parkově upraveného átria);

    kovová konstrukce pro sochu Svobody v New Yorku (1886);

    Eiffelova věž v Paříži (1887-1889; Gustave Eiffel, Émile Nouguier, Stephen Sauvestre; i když se odvážná stavba v době svého vzniku nesetkala s přílišnou podporou veřejnosti, svým významem hlavně směřovala do budoucnosti, neboť se stala demonstrativní ukázkou technických i estetických možností železa. Charakter použitého materiálu zde umožňoval aplikovat dynamické tvary, jejichž odlehčenost a napětí zvláště vynikaly v transparentním prostoru věže).

     

    Další díla francouzského inženýrského stavitelství:

    Les Halles (Ústřední tržnice) v Paříži (1854-1866; Victor Baltard);

    Severní nádraží v Paříži (1862-1863; Jakob Ignaz Hittorff);

    Galerie des Machines (Strojírenská hala) pro Světovou výstavu v Paříži v roce 1889 (Charles-Louis-Ferdinand Dutert, Victor Contamin; zatímco Eiffelova věž vynikla svou výškou, Výstavní hala nových strojů, která byla postavena pro tutéž Světovou výstavu, proslula nebývalým rozponem svého zastřešení (115 m). Lehká střešní konstrukce z kovu a skla zde spočívala na dvaceti příhradových nosnících zakotvených ve válcových kloubech a poskytovala dokonalé denní osvětlení výstavnímu prostoru);

    kostel Saint-Jean-de-Montmartre v Paříži (1894-1904; Paul Cottancin, Anatole de Bau-dot; jedna z prvních staveb, na jejíž konstrukci byl použit (mj. i z důvodů levnější výstavby) železobetonový skelet).

    Klíčová slova (Upravit)
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 0

     

    Komentáře

    K zasílání komentářů je nutné se přihlásit.