Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Předškolní děti a základní lidská práva

Stránka naposledy upravena 22:08, 29 Říj 2009 uživatelem Mgr. Jindřich Strejček
    Obsah
    Žádné titulky

    Konkrétní ukázky práce s dětmi z oblasti dodržování lidských práv.

          Dá se toto těžké téma přiblížit dětem předškolního věku? Když jsem nad tím přemýšlela, dospěla jsem k závěru, že by snad bylo lepší vyzkoušet si nejdříve vše v praxi. Místo návodu jak pracovat uvádím raději konkrétní postřehy a situace, které v mé třídě nastaly, a způsoby, jak jsem je řešila.

    1. situace:

    Zmotivovala jsem děti pro hru „Na domácnost“, abych navodila atmosféru domova, bezpečného zázemí, rodinné pohody, bezpečí. Zavedla jsem rozhovor o tom, že všechny děti mají právo mít svůj domov, svou rodinu, a zanechala jsem děti jejich hře. Po chvíli došlo k šarvátce. Děti, které hru zahajovaly, do ní odmítly přibrat děti nově příchozí. Cítila jsem potřebu problém vyřešit a zároveň využít situace k povídání o právu dítěte na hru.

    ŘEŠENÍ:

    Komunitní kruh na téma: „Kdo se mnou nechtěl mluvit nebo si se mnou  hrát a jak jsem se při tom cítil.“

    Kom. kruhu se zúčastnily všechny děti, všechny si vybavily nějaký svůj zážitek ze života, kdy byly odmítnuty, a znovu si onen moment prožily. Doufala jsem, že jim tento moment pomůže k tomu, aby samy neodmítaly ostatní kamarády.

    Po ukončení kom. kruhu jsem se dětem pokusila vysvětlit, že sice chápu, jak se cítily po odmítnutí, ale zároveň jsem se snažila,  aby pochopily,  že si každý může vybrat kamaráda, se kterým si chce hrát. Má na to právo. Neznamená to ale v žádném případě, že by snad odmítaného kamaráda neměl rád, jen dává momentálně přednost někomu jinému a dotyčný by to měl pochopit. Z této situace jsme si vyvodili další pravidlo: „Nikoho nenutím, aby si se mnou hrál, když on nechce. I já si mohu vybrat, s kým si budu hrát“.

    2. situace:                 

    Chlapci se začali přít, který z nich je na tom lépe. Argumentovali svou výškou, pak i věkem.

    ŘEŠENÍ:

    Diskuze u „kulatého“ stolu. Před očima dětí jsem rozstříhala obrázek na několik různě velkých částí a zeptala se dětí, který z těch kousků je lepší. Děti zpočátku nechápaly, některé se dokonce snažily na některé kousky ukázat, ale nedokázaly zdůvodnit, proč zrovna ten je lepší než druhý. Poté jsem je vyzvala, aby si představily, že každý z těch malých kousků je jeden z dětí. Obrázek jsme složili do jednoho celku. Vysvětlila jsem dětem, že ani jeden z těch kousků nebyl lepší nebo horší, všechny jsou stejně důležité, protože jsou součástí jednoho celku. Stejně jako každý z nás je součástí skupiny třídy. Všichni jsme si rovni. Všichni mají právo být součástí jednoho celku. Děti pochopily a můj argument uznaly.

    3. situace:

    Došlo k situaci v dětském kolektivu časté. Jedno dítě zbilo druhé. Starší děti tuto situaci dokáží celkem slušně řešit samy, učí se, jak agresivnímu chování předcházet tím, že druhého upozorní: „Nedělej to, mně se to nelíbí“ a předpokládají, že dotyčný by měl přestat. Většinou se jim to daří, občas se ale najde někdo, kdo si domluvit nedá. Pak dojde k agresivní reakci.

    ŘEŠENÍ:

    Zde je řešení těžké. Situaci jsem s dětmi rozebrala, děti vysvětlily pohnutky, které je k činu vedly. Snažila jsem se, aby nikdo nebyl nevinně obviněn, aby pochopily, co kdo udělal špatně.   Zdůraznila jsem, že nikdo nemá právo ubližovat druhému, a to ani slovem. Tím, že o někom něco nepěkného řeknu, mu také ubližuji.   I toto děti velmi dobře pochopily. Nenařizovala jsem, aby se omluvily, jen jsem podotkla, že slušní lidé to v takových situacích dělají. I toto pochopily a vzájemně se jeden druhému omluvily.

    4. situace :     

    Jedno dítě stále chodí do školky neupravené, v zapraných, mnohdy špinavých věcech, je cítit kouřem, močí. Je pochopitelné, že je dětmi odmítáno. Jedná se o chlapce ze sociálně slabé rodiny, který je jinak klidný, vděčný za jakýkoliv kontakt. Mám pocit, že si je své odlišnosti vědom.

    ŘEŠENÍ:

    Pověřila jsem toto dítě zodpovědným úkolem, o který měly zájem  i ostatní děti. Abych řekla pravdu, velmi je překvapilo, že jsem si vybrala zrovna onoho chlapce. Já jsem tím dala najevo, že mu důvěřuji a věřím, že daný úkol zvládne. Nahlas jsem podotkla, že nezáleží na tom, jak kdo vypadá, záleží na tom, jak se chová, jaký je to člověk. Jako příklad jsem uvedla pohádku „O sněhové královně“, která byla krásná a přesto byla zlá (toto mé vysvětlení probíhalo bez účasti chlapce). Každý má právo žít v přátelství.

    Na mne pak čekal těžší úkol – promluvit si s rodiči onoho chlapce.

    5. situace :    

    Při převlékání v šatně jsou dvěma dětem silně cítit věci kouřem. Je jasné, že žijí v prostředí nezdravém, mezi lidmi, kterým je lhostejné jejich zdraví.

    ŘEŠENÍ:

    Komunitní kruh na téma „Kouří někdo u nás doma? Jestli ano, je to v mé přítomnosti?“

    Po vyjádření dětí, které proběhlo tak, jak jsem předpokládala, jsem dětem vysvětlila, že kouření sice není zdravé, nicméně dospělý člověk má právo vybrat si svůj styl života. Pokud chce kouřit, je to jeho věc, neměl by tak ale činit způsobem, který je v rozporu se zájmy jiných lidí. Tzn. že by neměl kouřit tam, kde jsou lidé, kteří kouření odmítají, nebo v přítomnosti dětí. Nikdo na to nemá právo. Ani jejich rodiče ne. Vyzvala jsem děti kouřících rodičů, aby se nebály a řekly doma: „Maminko ( tatínku), nekuř tady, mi ten kouř vadí, nechci být nemocný!“

    Děti mne opravdu poslechly, jak jsem se od rodičů dozvěděla. Kupodivu se na mne rodiče ani nezlobili. Nevím, jestli své dítě poslechli, důležité je, že děti sebraly odvahu a dokázaly se dožadovat svých práv!

    6. situace :

    Tématem jednoho komunitního kruhu bylo: „Kdo mi kdy ublížil a jak jsem se při tom cítil“. Jelikož bylo toto téma velice vášnivé, využila jsem situace k rozhovoru o nebezpečí kontaktu s cizí osobou.

    ŘEŠENÍ:

    Dramatické  ztvárnění konkrétní situace, která může nastat při běžné hře na hřišti a při které si děti na „vlastní kůži“ prožily negativní  pocity. Vyzkoušely si, jak by se měly v dané situaci zachovat ( př.: po oslovení cizím člověkem odmítnu jeho lichotky, dárky, uteču, po případném kontaktu se snažím vytrhnout, křičím, kopu kolem sebe, …). S dětmi jsme se shodli, že nikdo nemá právo dělat nám něco, co si sami nepřejeme.

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova

    Soubory 1

    SouborVelikostDatumAutor
    SP-práva dítěte2.doc
    práva dítěte v MŠ - seminární práce
    720.5 kB22:12, 29 Říj 2009Mgr. Jindřich Strejček