Je pro učitele ještě náročnější než bodovaná soutěž jednotlivců. Její předností ale je, že uvnitř skupin se mezi žáky během roku vytvářejí vztahy vzájemné podpory a pomoci. Výsledek skupiny nevytvářejí jen ti nejlepší, ale doslova každý její člen. Proto se ti schopnější snaží pomoci těm slabším a tím pomáhají k lepšímu výsledku celé skupině.  Žáci se scházejí zcela dobrovolně a bez pokynů učitele i v mimoškolní době a procvičují učivo  za účelem dosažení co nejlepšího výsledku každého jednotlivce.

Soutěž má řadu problematických momentů, které musí učitel sledovat a včas zasáhnout. Úspěch soutěže záleží na správném vytvoření  ekvivalentních soutěžících skupin. Ale žáci se i přes prázdniny často  změní, takže už počáteční výběr je dost problematický. Dále se žáci mění i v průběhu  školního roku, takže se i zdánlivě správné rozdělení třídy do skupin časem ukáže být jako nepodařené. 

Po několika měsících soutěžení se postavení jednotlivých skupin natolik stabilizuje, že se celá soutěž "zamrzne" a stává se pak jenom formální a nezajímavá. 

Dalším problémem je stěhování žáků. Někteří během školního roku odejdou, jiní naopak do třídy příjdou. Co s  takto oslabenými skupinami? A kam zařadit nově přistěhovaného žáka? Jednou z  možností je složení skupin měnit třeba jednou za čtvrtletí. Nebo ponechat pouze jádro skupiny a zbývající žáky střídat a tam přidat i nově příchozí. Změny ve složení jsou receptem na řešení vzniklých roblémů během školního roku. Nemělo by se ale měnit příliš často a a vždy jen menší část skupiny.

Ve skupinách musí být stejný počet žáků, jinak je součet nevěrohodným měřítkem. Není-li to možné, je třeba jako kritérium používat průměrnou hodnotu bodového zisku všech žáků skupiny.