Pojem pochází z latinského slova curriculum (běh, závodní dráha, vůz), v přeneseném významu pak vyjadřuje posun po plánované cestě (trase).

V pedagogice vyjadřoval tento termín původně pouze učivo, později se jeho význam rozšiřoval a měnil. V současnosti se uvádí více než stovka definic kurikula, které se vztahují k různým vzdělávacím koncepcím a jednotlivým výkladům autorů.

 

Pro příklad uvádíme:

Z výše uvedeného vyplývá, že kurikulum představuje nejčastěji: vzdělávací program, obsah vzdělávání (co máme žáky naučit), vztahy ve vzdělávání, prostředí pro vzdělávání, jeho průběh a výsledky.

V české pedagogice se pojem kurikulum začal výrazněji používat v 80. letech minulého století. Průcha definuje kurikulum v Moderní pedagogice (2005) jako „obsah vzdělávání, který zahrnuje veškeré zkušenosti, které žáci získávají ve škole a v činnostech ke škole se vztahujících, zejména jejich plánování, zprostředkovávání a hodnocení“.

 

Průcha také rozlišil pět forem existence obsahu vzdělávání (2005):

 

akceptační forma – dokumenty školské politiky, národní priority ve vzdělávání, koncepce zájmových skupin

projektová forma – vzdělávací programy, učební plány a osnovy, standardy vzdělávání

realizovaná forma – konkrétní prezentace učiva realizovaná učiteli nebo výukovými médii

rezultátová forma – vzdělávací výsledky (osvojené učivo)

efektová forma – efekty obsahu vzdělávání v profesní kariéře lidí, jejich politických postojích atd.

V našich podmínkách si pod pojmem kurikulum můžeme v současnosti vybavit především vzdělávací programy na úrovni státu a školy. Jedná se o obsahové a organizační předpisy, které jsou určeny především pro učitele ve školách k vedení a řízení učebního procesu. Součástí kurikulárních dokumentů jsou hlavně cíle vzdělávání, vzdělávací obsah, učební plán, časové dotace atd., to vše pro daný typ vzdělání. Programy jsou realizovány v učebním prostředí, které ovlivňuje nejen to, co by se žáci měli naučit, ale i to, jak učení probíhá. Školní kurikulum se realizuje v interakci a komunikaci mezi učiteli a žáky, a to nejen v prostředí školy, ale i mimo školu.

 

Kurikulum nelze chápat jako neměnné vymezení vzdělávání, ale jako vyvíjející a obměňující se proces ve shodě s potřebami a hodnotami společnosti a s potřebami žáků. Jedná se o živý dokument, který se mění především na základě zkušeností s jeho realizací v praxi. Kurikulum bylo vždy předmětem výzkumu, který má ve školství dlouholetou tradici. V současné době probíhají výzkumy zaměřené na ověření kvality výuky podle nových kurikulárních dokumentů a monitorování potřeb učitelů.

 
Související termíny:

Zamýšlené kurikulum – to, co je ve vzdělávací soustavě určité země plánováno jakožto cíle a obsah vzdělání.

Realizované kurikulum – vymezováno jako „učivo skutečně předané žákům konkrétními učiteli v konkrétních školách a třídách“.

Dosažené kurikulum – obsahuje učivo, které si žáci skutečně osvojili. To jsou především znalosti žáků v příslušných předmětech, zjišťované speciálními testy pro měření vzdělávacích výsledků.[1]

Formální kurikulum – komplexní projekt cílů, obsahu, prostředků a organizace vzdělávání a realizace projektového kurikula ve vzdělávacím procesu (ve výuce) a způsoby kontroly a hodnocení výsledků vzdělávacího procesu (výuky).
Neformální kurikulum – zahrnuje aktivity a zkušenosti vztahující se ke škole a domácí studium, úkoly, přípravu žáků na vyučování.[2]

související hesla: