Toto heslo bylo vytvořeno Miroslavou Salavcovou
Zapojte se i vy do další spolutvorby a aktualizace tohoto hesla.
| Obsah stránky: |
Výklad hesla
UKAZATEL (angl. INDICATOR) Pojem ukazatel je českým překladem anglického termínu indicator, který se používá běžně i v češtině ve tvaru indikátor. Pojem je odvozen z lat. indicare (ukazovat), což je odvozenina z lat. index (ukazováček).
Doporučená definice
Ukazatel je jev, proces, prvek či jiná veličina, která umožňuje poznat efektivitu zvolených forem naplňování cílů a záměrů pomocí evaluačních procesů. Správně zvolený ukazatel musí splňovat tyto kvalitativní charakteristiky:
- je relevantní projektu (vizi, cíli); ukazuje, jak je projekt z hlediska posuzovatele efektivní ve smyslu dosahování zvolených cílů,
- je snadno pochopitelný pro všechny aktéry projektu (vize, cílů) z hlediska běžných informací a osobních zkušeností aktérů,
- je snadno měřitelný v kritériích, která daný ukazatel blíže charakterizují pomocí metod kvalitativního či kvantitativního charakteru, protože nemá smysl získávat data, která jsou pro projekt neměřitelná a tím nerelevantní,
- přináší reliabilní informace, které lze dále využívat, jedná se tedy o získání správných informací ve smyslu potřebných pro hodnocení efektivity projektu,
- ukazatel je sám o sobě jen obtížně měřitelný, protože vždy měříme nebo hodnotíme určité stránky nebo vlastnosti ukazatele, které nazýváme kritériem.
V běžné školsko-politické praxi a částečně i pedagogicko-výzkumné praxi ve světě je ukazatel definován také jako operacionalizované kritérium (např. mezinárodní projekt INES), umožňující hodnocení sledovaného jevu transparentnější a pro potřeby zadavatele ekonomičtější formou. Toto chápání se začíná prosazovat i v oblasti hodnocení vzdělávání v České republice.
Výklad z různých hledisek
Vyloučíme-li přenesený význam termínu ukazatel ve smyslu dopravní směrovky, je používán termín ukazatel v různých dalších významech z hlediska potřeb různých vědních disciplín nebo oborů (fyzikální ukazatele, ekonomické ukazatele nebo sociální či organizační ukazatele):
- Ve fyzice termín ukazatel označuje zařízení, které umožňuje sledovat okamžitý stav nějakého systému nebo hodnotu určité veličiny. Tak jsou ukazatelem různé přístroje, např. hodinky nebo různá analogová či digitální měřidla.
- Indikátorem v chemii je označována látka, která změnou barvy poukáže na přítomnost jinak nepozorovatelné veličiny, např. míry kyselosti nebo zásaditosti prostředí (lakmus).
- V biologii jsou za indikátory označovány různé rostlinné nebo živočišné druhy, které svým chováním poukazují - indikují - přítomnost nebezpečných látek (kanáři indikují důlní plyny, některé lišejníky čistotu ovzduší) nebo jevů (útěk zvířat z míst ohrožených zemětřesením).
- V oblasti společenských věd se jako ukazatel či indikátor označují viditelné společenské jevy, které poukazují na jinak obtížně pozorovatelné proměny ve společenském životě nebo umožňují tyto proměny předpovídat (např. stávky a demonstrace jsou ukazatelem jistého napětí ve společnosti).
- V oblasti evaluačních procesů se používá termín ukazatel (indikátor) pro označení jevů, prvků, procesů či jiných veličin, které nám pomáhají poznat, jak jsou naplňovány cíle, vize a záměry v očekávaném obsahu i směru. Výběr správných indikátorů umožňuje provedení efektivní evaluace.
Využití v praxi – příklady
Pro praxi je nejdůležitějším úkonem volba či definování správných (relevantních) ukazatelů, pomocí kterých bude hodnotitel aktivity hodnotit a měřit. Volba ukazatelů je svěřena zodpovědné osobě (aktérovi), který volbu ukazatelů také obvykle odborně garantuje tím, že rozumí informačním systémům, pomocí kterých lze data získaná ukazatelem hodnotit a dále zpracovávat. Pro rozlišení určitých úrovní ukazatele je používáno v grafickém znázornění odlišných barev. Aby byl ukazatel funkční, jsou u něj definovány minimálně následující náležitosti:
- zodpovědná osoba
- zodpovědnost za definování cílové hodnoty ukazatele
- jednotka ukazatele
- časový rámec, během kterého platí definovaná cílová hodnota
- periodicita zaznamenávaných hodnot
- místo pro zaznamenávání hodnot
- postupy při překročení hodnoty ukazatele
Vzhledem k funkci ukazatelů pro následné evaluační procesy se jedná při volbě ukazatelů o velmi odpovědný krok. Následné schéma, viz obr. 1, ukazuje vztahy mezi cíli projektu, předmětem (tématem) projektu a ukazateli. Může být zvolen větší počet cílů, každý z cílů může mít více předmětů (ve schématu, viz obr. 1, jsou dva příklady) a pro každý předmět je volen minimálně jeden relevantní ukazatel:
CÍL - Zvýšení klimatu školy
1) Předmět: Zlepšení mezilidských vztahů
Možné ukazatele
- osobnostní typy vedení školy
- osobnostní typy učitelů
- osobnostní typy THP
- vztahy mezi třídami dětí
- neformální skupiny ve třídách a mimo ně
- vztahy v Radě školy
2) Předmět: Zlepšení vnitřní výzdoby prostředí
Možné ukazatele
- architektonický styl budovy
- fyzické prostření školy
- poměr mezi živými a umělými květinami
- poměr mezi vystavenými výtvory dětí a oficiálními reprodukcemi děl
- účelnost výzdoby na zdech učeben
Další možnou variantou pro pochopení smyslu a funkce ukazatele v hodnotícím řetězci je vytváření přehledových tabulek, viz např. tabulka 1.
Tabulka 1. Hodnotící řetězec: oblast – ukazatel – kritérium – hodnotící nástroj – poznámka
| Oblast | Ukazatel | Kritérium | Hodnotící nástroj | Poznámka |
| Kurikulum | čtení | porozumění čtenému | řízený rozhovor |
|
| Žáci | klima třídy | efektivita komunikace | pozorování |
|
Související pojmy
- index (lat. ukazováček), který je používán ve smyslu souboru ukazatelů (rejstřík, databáze) seznamu (bibliografický nebo telefonní seznam) nebo jiných přehledů (sbírkový katalog, potvrzení o přednáškách na vysoké škole apod.).
V exaktních vědách je pojem index používán ve smyslu pomocného symbolu (matematika) nebo číselného poměru jako ukazatele vztahů mezi různými hodnotami či veličinami (fyzika, chemie, biologie).
Použité zdroje a literatura:
- MATEIDES, A., aj. Manažérstvo kvality, história, koncepty, metódy. Bratislava: EPOS 2006. ISBN 80-8057-656-4.
- Ottův slovník naučný, heslo Indikátor, sv. 12, s. 609.
- STARÝ, K.; CHVÁL, M. Kvalita a efektivita výuky: metodologické přístupy. In JANÍKOVÁ, M.; VLČKOVÁ, K., aj. Výzkum výuky. Brno: Paido, 2009. ISBN 978-80-7315-180-5.
- VAŠŤATKOVÁ, J. Úvod do autoevaluace školy. Olomouc: UP, 2006. ISBN 978-80-244-1422-8.
- Klíčová slova
| Obrázky 0 | ||
|---|---|---|
| Nebyly nalezeny žádné obrázky. |
