Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Evaluace

Stránka naposledy upravena 16:42, 20 Zář 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo vytvořeno Janem Činčerou, členem expertní skupiny Metodického portálu.
    Zapojte se do spolutvorby tohoto hesla doplňováním literatury, odkazů a příkladů z praxe.

    Výklad hesla

    V širším smyslu znamená evaluace vyhodnocování. Vyhodnocovat je v pedagogickém prostředí možné například kvalitu učebnic, škol či vybraných kurikulárních dokumentů. Nejčastěji jde ale o evaluaci určitého (edukačního) programu. Programem se pak míní skupina plánovaných aktivit, která má společný cíl a tvoří funkční celek. Programem může být jedna vyučovací hodina, několikahodinový blok, školní projekt, integrovaný tématický celek či jiný typ akce.  Při evaluaci je program kriticky analyzován s cílem vyhodnotit, do jaké míry naplňuje své cíle.

    Vyhodnocovat program je možné z více hledisek. Dobře připravené programy mají zformulovanou svoji teorii vyjadřující vztah mezi tím, co se do programu vkládá (vstupy), co se v něm děje (procesy) a jaké má mít program výsledky (výstupy). Tato teorie se zobrazuje v tzv. logickém modelu programu. V evaluaci je pak možné zkoumat všechny nebo pouze některé části logického modelu. Pokud se evaluace zaměřuje na způsob, jakým byl program realizován (tedy na procesy), mluvíme o formativní evaluaci. Pokud se zaměřuje na výstupy, jde o evaluaci sumativní.

    Sumativní evaluace zpravidla zahrnuje čtyři roviny (tzv. Kirkpatrickův model): reaktivní, kdy hodnotíme spokojenost cílové skupiny, učení, kdy zkoumáme dopady programu na změnu znalostí, dovedností, hodnot a postojů skupiny, transfer (chování), kdy vyhodnocujeme jak cílová skupina změnila v důsledku programu své chování ve sledované oblasti a dopady, kdy se hodnotí dlouhodobý vliv program na širší okolí cílové skupiny (např. na školní klima).

    Dalšími typy evaluace může být evaluace potřeb nebo úspornosti programu.

    Kvalitní evaluace probíhá cyklicky. V první fázi shromažďuje evaluátor informace o programu, upřesňuje záběr evaluace a logický model programu. Ve druhé sestavuje sadu indikátorů úspěšnosti programu ve sledovaných kritériích. Ve třetí promýšlí plán (design) evaluace, tj. zvažuje použití kvalitativních či kvantitativních výzkumných metod (v současné době se nejvíce doporučuje uplatňovat v evaluaci smíšený přístup, tj. sbírat data jak například dotazníky či testy, tak rozhovory či pozorováním).  Ve čtvrté je proveden vlastní sběr dat, která jsou analyzována a na jejich základě je pak sestavena evaluační zpráva obsahující doporučení pro realizátora programu.

    V praxi bývá běžné, že jednoduché evaluace si dělají pedagogové sami nebo o ně požádají zkušeného kolegu. Taková forma interní evaluace může přinést cenné informace, její možnosti jsou ale vždy omezené. Komplexnější evaluace bývají proto zpravidla zadávány externím evaluátorům.

    Doporučená literatura a odkazy ke studiu

    • ČINČERA, Jan. Evaluace programu Ekoškola [online]. Envigogika. Praha: Centrum pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy. Roč. 3, 2008, č. 2. odkaz: <http://www.czp.cuni.cz/envigogika> ISSN 1802-3061.
    • HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. ISBN 978-80-7367-485-4.
    • W.K. Kellog Foundation. Logic Model Development Guide. Using Logic Models to Bring Together Planning, Evaluation, and Action. [online] Battle Creek: W.K. Kellog Foundation, 2004. [Cit. 2009-09-01] odkaz: <http://www.wkkf.org>
    • ZINT, Michaela (ed.). MEERA - My Environmental Education Evaluation Resource Assistant [online].  University of Michigan. [Cit. 2009-09-01] odkaz: <http://meera.snre.umich.edu/>