Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Emoční inteligence

Stránka naposledy upravena 16:30, 20 Zář 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Josefem Regnerem a je dále tvořeno ve spolupráci autorů (Viz na konci stránky).
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do
    diskuze a upravování hesla.
     

    Výklad hesla

    Emoční inteligence je psychologickým konstruktem, který v nejširším pojetí představuje schopnost zpracovávat systém emocí a těžit z něj (Schulze, 2007). Emoční inteligence je tedy souhrn emočních schopností – kompetencí.  Díky emoční  inteligenci jsme schopni dosahovat toho, co chceme, cítit se spokojeně a vycházet s lidmi v našem okolí i sami se sebou. 
     

    Kořeny, počátky vývoje termínu EI

    Vzdálené kořeny konstruktu emoční inteligence je možné vysledovat až k E. L. Thorndikeovi (1920) a jeho termínu sociální inteligence, kterým se snažil vystihnout schopnost porozumění druhým lidem, schopnost řídit je a moudře jednat v mezilidských vztazích. Bližší kořeny tohoto konstruktu leží v Gardenerově konceptu intrapersonální a interpersonální inteligence, o kterém píše ve své práci věnované mnohočetné inteligenci (1983).
     
    Za zakladatele tohoto termínu bývají považováni Salovey a Meyer (1990), ale jako pojem se emoční inteligence objevila v literatuře již dříve (Leuner, 1966; Payne, 1986; Greenspan, 1989). Salovey a Meyer vytvořili první formální model a definici a uskutečnili první relevantní empirické studie. K výraznější popularizaci a k širšímu představení tohoto konstruktu přispěl až Goleman (1995, u nás 1997). Poté, co v tomtéž roce Nancy Gibbsová vyzdvihla jeho knihu „Emoční inteligence: proč může být emoční inteligence důležitější než IQ“ v časopise Time, se tato kniha stala bestsellerem a výrazně ovlivnila většinu dalších vědeckých konceptualizací. Následně se objevilo mnoho modelů emoční inteligence, kde však většinou modely a data příliš nesouhlasily, chyběla i souvislost s empirickými důkazy a empirické studie byly většinou realizovány bez opory v teorii. O tom, že se v případě emoční inteligence nejedná o jednotný konstrukt, podobně jako je tomu např. u konstruktu osobnost, svědčí i velké množství metod zaměřených na měření tohoto konstruktu. Podle některých autorů (Schulze, 2007, s. 213) je tomu tak proto, „že tato oblast uvízla v preparadigmatickém stadiu, kdy jsou vyvíjeny dotazníky bez příslušného odkazu k psychometrické či věcné teorii, z níž by vycházely. Většina autorů a uživatelů těchto nástrojů je stále ovlivněna představou, že EI je jednotný konstrukt, který lze měřit sebepopisnými dotazníky nebo testy maximálního výkonu nebo v provizorních úkolech, bez odkazu k jeho konceptualizaci nebo bez nomologické sítě nebo interpretace výzkumných zjištění.“ (Schulze, 2007)
     
    Otázka, zda EI skutečně popisuje novou smysluplnou psychologickou charakteristiku, nebo zda jde pouze o nové označení existujících konstruktů, zůstává vzhledem k obrovské rozmanitosti existujících psychologických konstruktů a základních teorií otevřená. Předpoklad, že emoční inteligence tvoří základ interpersonálních dovedností, vychází z různých teorií o funkci emocí, které vesměs vycházejí z premisy, že lidé jsou ze své podstaty sociální bytosti. Navzdory své popularizaci nebyla tvrzení, že emoční inteligence je důležitější než tradiční inteligence, dosud empiricky potvrzena. Přestože tradiční inteligence je i nadále hlavní dimenzí předikující úspěch a přizpůsobení, patří emoční inteligence mezi další důležité zdroje informací zejména s ohledem na její význam pro sociální důsledky (Schulze, 2007).
      
    Je neoddiskutovatelné, že kvalita emoční inteligence ovlivňuje naše prožívání života ( např. schopnost prožívat štěstí ), ovlivňuje důvěru ve vlastní síly, schopnost motivovat sebe sama a dosahovat toho, co chceme, stejně jako jednat s druhými lidmi. Při zhruba stejné inteligenci rozhodují o úspěchu v životě i ve škole emoční kvality. Klasickou školní situací, kde se projevuje schopnost zvládat emoce, je dovednost zvládat trému a úzkost během zkoušení. Emoční inteligenci se děti učí napodobováním. Emoční inteligenci je možné zvyšovat tréninkem i v dospělém věku.

    Kompetence EI 

    vztahující se k vlastní osobě (podle Golemana):
     

    1. Sebeuvědomění

    Emoční sebeuvědomění
    (rozpoznání vlastních pocitů a jejich vlivu na naše jednání)
    Správné hodnocení sebe sama
    (rozpoznání vlastních možností a omezení)
    Sebedůvěra
    (silné vědomí vlastní ceny a schopností)

    2. Sebekontrola

    Sebeovládání
    (jak udržet na uzdě rušivé impulsy podvědomí)
    Důvěryhodnost a spolehlivost
    (schopnost zachování mravní integrity a schopnost nést odpovědnost)
    Inovace a adaptabilita
    (otevřenost novým nápadům, změnám přístupu, pružná odpověď na změnu)

    3. Motivace

    Ctižádost
    (snaha po zlepšování sebe sama, směřování k dokonalosti)
    Loajalita
    (ztotožnění se s cíli skupiny či organizace)
    Iniciativa a optimismus
    (aktivní přístup k práci a vytrvalost)
     

    Kompetence EI

    vztahující se k mezilidským vztahům 

    4. Empatie

    Porozumění a pochopení
    (schopnost vycítit nálady a tužby druhých a aktivně projevit zájem)
    Péče o individuální rozvoj
    (umění napomáhat ke zlepšování výkonu a péče o rozvoj osobnosti)
    Orientace na službu druhým
    (předvídat a rozpoznat přání ostatních)
    Pěstování diverzity
    (využívání rozdílů mezi lidmi k dosažení společných cílů)

    5. Umění ovlivňovat

    Uplatnění vlivu na ostatní
    (správná volba přesvědčovacích metod)
    Umění komunikace
    (schopnost naslouchat a vysílat jasné a přesvědčivé signály)
    Řešení konfliktů
    (umění vyjednávat a urovnávat spory)
    Vůdčí schopnost
    (schopnost inspirovat a vést jednotlivce a skupiny)
    Působit jako katalyzátor změn
    (iniciování a prosazování změn)

    6. Týmová práce a skupinové IQ

    Vytváření trvalých vazeb
    (pěstování užitečných konexí)
    Spolupráce, vzájemná podpora
    (ruku v ruce pracovat na dosažení společného cíle)
    Schopnost stmelovat tým
    (podněcování a udržování spolupráce ve skupině, synergie)
     

    Na tvorbě tohoto hesla spolupracovali:



    Doporučená literatura a odkazy <Upravit stránku>

    Literatura:
    • Goleman D. Emoční inteligence.  Karolinum. ISBN 0-553-84007-X
    • Silberman, Mel.101 metod pro aktivní výcvik a vyučování. Praha: Portál, 1997
    Odkazy: 

     

    Klíčová slova
    • emoční inteligence
    • empatie
    • inteligence
    • motivace
    • sebekontrola
    • sebeuvědomění
    • skupinové IQ
    • týmová práce
    • umění ovlivňovat