Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Anglie

Stránka naposledy upravena 12:06, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Vývoj barokního malířství v Anglii ovlivňovali v 17. století cizí umělci, kteří sem přicházeli hlavně z Nizozemí, Dánska, Itálie, Francie i Německa, přičemž někteří se zde trvale usazovali.       V duchu strohého protestantského puritanismu se pěstovalo téměř výhradněportrétní umění, jehož základy zde položil přední vlámský malíř - Rubensův žákAnthonis van Dyck (1599-1641) půso­bící na dvoře Karla I. Z jeho následovníků byl nejvýznačnější HolanďanPeter Lely (1618-1680), jenž převzal van Dyckův styl elegantních postav (často na pozadí krajiny) a rozvíjel jej zejména      v době svého pobytu na dvoře Karla II.

    Teprve v 18. století získalo anglické malířství národní charakter zásluhouWilliama Hogartha (1697-1764), jehož satiricko-moralizující náměty, související s probuzením společenského života a vzestupem anglické měšťanské společnosti, otevřely nové možnosti žánrové malby. Nejúspěšnějším dobovým portrétistou, navazujícím na van Dyckovu tradici elegantní portrétní malby, bylSir Joshua Reynolds (1723-1792), první president nově založené Královské akademie v Londýně, jemuž konkuroval méně slavný, ale malířsky významnější portrétista a zároveň protagonista anglické kra­jinomalbyThomas Gainsborough (1727-1788).

    K dalším významným malířům, z nichž někteří již působili na přechodu mezi rokokem, neo­klasicismem a preromantismem, patří jednak portrétisté, jako napříkladGeorge Romney (1734- 1802), Sir Thomas Lawrence (1769-1830) nebo SkotSir Henry Raeburn (1756-1823), jednak zakladatelé a čelní představiteléanglické krajinomalby, jako napříkladJohn Crome (1768-1821), spoluzakladatel proslulé norwichské krajinářské školy, nebo předčasně zemřelý akvarelistaThomas Girtin (1775-1802).

     

    WILLIAM HOGARTH (1697 - 1764):  malíř a mědirytec; zakladatelská osobnost anglického malířství 18. století. Jako samouk vyšel z holandské žánrové malby, jejíž meditativnost však nahradil vypra­věčským patosem, dramatičností i sarkastickým humorem. Podobně jako Hieronymus Bosch nebo Pieter Brueghel využíval malířství jako prostředek kritiky společnosti, především nákladného života a uvolněných mravů, které se tehdy šířily v mladých šlechtických a měšťanských domácnostech.

    V tomto duchu vytvořil své prosluléobrazové cykly (Život prostitutky, Život prostopášníka           a Módní manželství), k jejichž všeobecné oblibě a popularitě přispělo i to, že je následně převáděl do mědirytin.

    Hlavní díla:

    cyklus Život prostitutky (1731/32; i když celý cyklus později shořel, jeho podoba se zacho­vala v Hogarthových mědirytinách, které se staly natolik populární, že jejich časté kopírování musel zakázat parlament);

    cyklus Život prostopášníka :Dědic, Vstávání, Orgie, Zatčení, Sňatek, Hráčské dou­pě, Vězení, Blázinec(kol.r.1733; Sir John Stoane’s Museum, Londýn);

    Kapitán Thomas Coram(1740; The Thomas Coram Foundation for Children, Londýn);

    cyklus Módní manželství :Manželská smlouva, Krátce po svatbě,Umastičkáře,    V oblékárně, Souboj a smrt hraběte, Sebevražda hraběnky (1742-1744;National Gallery, Londýn);

    Grahamovy děti (1742; Tate Gallery, Londýn);

    Prodavačka krevet (kol.r.1745; National Gallery, Londýn. Vedle žánrových cyklů vytvořil Ho- garth velké množství portrétů a studií, které se vyznačují pastózními nánosy barev, uvolněným ru­kopisem a přesnou fyziognomií portrétované osobnosti. Způsob, jakým pracuje s jednotlivými de­taily obrazu, přímo odpozorovanými ze života, již připomíná realistické malířství 19. století).

    SIR JOSHUA REYNOLDS (1723 - 1792):  hlavní představitel anglické oficiální malby a klasického portrétu. V návaznosti na ideál aristokratické osobnosti popsaný v dílech myslitelů, moralistů i spi­sovatelů, jakými byli např. Samuel Johnson, David Hume, John Locke aj., a na Raffaelova a Michelangelova díla (která studoval v letech 1750 - 1753 v Římě) vytvářelidealizované typy portré­tů odpovídajících představě „vznešeného umění“ tehdejší salónní společnosti.

    Významná díla:

    Vlastní podobizna (1748; National Gallery, Londýn);

    portrét herečky Nelly O’Brienové (1760-1762; Wallace Collection, Londýn); Lady Cockburn a její děti (1773; National Gallery, Londýn);

    Tři Grácie zdobí Hymenovu hermu (1774; National Gallery, Londýn);

    Věk nevinnosti (1781; Tate Gallery, Londýn);

    Lord Heathfield (1788; National Gallery, Londýn).

    THOMAS GAINSBOROUGH (1727 - 1788): vedle J.Reynoldse druhý nejvýznamnější anglický por- trétista a zároveň zakladatel anglické krajinomalby 18. a 19. století. Podobně jako Reynolds portré­toval významné osobnosti své doby (intelektuály, šlechtice, politiky i divadelní umělce) včetně čle­nů královské rodiny. Na rozdíl od svého konkurenta však dával přednost malířským kvalitám a přirozenému, osobitému výrazu portrétovaných osobností před jejich formální, idealizovanou a často   i strojenou krásou. Inspirován francouzskými krajinami se stafáží a holandskou krajinomalbou zasa­zoval své postavy nejčastěji do romantických krajinných scenérií ozvláštněných bujným stromovím a atmosférickými efekty. Na ně později (od 70.1et) navázal již samostatnýmikrajinami s venkov­skými motivy,jejichž svěží, prosvětlená malba se stala východiskem zejména pro Johna Constabla a další mistry anglické krajinomalby 19. století.

    Hlavní díla:

    Mr and Mrs Andrews (1748; National Gallery, Londýn. V asymetricky komponovaném dvoj- portrétu, na němž jsou oba manželé zvěčněni na půdě jejich statku v Suffolku, ponechal Gainsbo- rough podstatnou část obrazové plochy krajině, která zde vzhledem k portrétovaným osobám po­sloužila jako atraktivní rámec obrazu i jako symbol vlastnických vztahů. Pro malíře pak byla příležitostí uplatnit svůj oblíbený žánr a zároveň zobrazit důvěrně známou scenérii svého rodného kraje);

    Malířovy dcery(kol. r.1758; Victoria and Albert Museum, Londýn);

    portrét hraběnky Howové (Countess Howe) (kol. r.1760; The London County Council, Kenwood, Londýn);

    Musidora (1780-1786; Tate Gallery, Londýn. Ačkoliv Gainsborough nepatřil k rozeným portré- tistům typu Joshuy Reynoldse, dokázal hlavně ženy portrétovat s větší mírou půvabu, přirozenosti   a životnosti díky svému koloristickému a charakterizačnímu umění, jakož i schopnosti přesvědčivě evokovat krajinnou scenérii, která jeho portréty obklopuje);

    William Hallett s chotí (Ranní procházka) (1785; National Gallery, Londýn. Dvojportrét, na němž Gainsborough zobrazil mladý manželský pár před svým sídlem, připomíná svým stříbřitým koloritem i odlehčeným rukopisem malbu Antoina Watteaua. Místo formální dokonalosti zde umě­lec dal přednost harmonickému propojení postav s okolní přírodou);

    Mrs Siddons (1785; National Gallery, Londýn);

    Povoz jedoucí na trh (1786; Tate Gallery, Londýn. Jako venkovský člověk se Gainsborough již od mládí zabýval studiem různých přírodních zákoutí svého rodného kraje v Suffolku, která později oživoval figurálními scénami s vesničany věnujícími se nějaké, pro krajinu typické, činnosti).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova