Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Itálie

Stránka naposledy upravena 10:51, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    ITÁLIE:   centrem klasického sochařství v Itálii se stal Řím jako město antických památek, kde zejména v době klasicismu studovalo a tvořilo mnoho sochařů z celé Evropy. Vůdčí osobností    mezi nimi byl

     

    Benátčan Antonio Canova (1757-1822), jenž ovlivnil svým pojetím klasické sochy, jakož i virtuozní technikou práce v mramoru, veškeré akademické sochařství 19. století.

     

    ANTONIO CANOVA (1757 – 1822): benátský sochař; spolu s Dánem Bertelem Thorvaldsenem nejvýznamnější představitel sochařského klasicismu. Uměleckou kariéru zahájil blízko svého rodiště (Possagno) v Benátkách, kde získával zakázky na  památníky, náhrobky a sochy a mj. také založil školu pro mladé umělce. Svá nejlepší díla však vytvořil až v Římě, kde se usadil od roku 1781 a vášnivě se oddal studiu starého řeckého a římského sochařství. Zde se proslavil jednak svými monumentálními papežskými náhrobky Klementa XIII. a Klementa XIV., jednak sochařskými díly pro císaře Napoleona Bonaparte, pro něhož (a zejména pro členy jeho rodiny) vytvářel silně idealizované oslavné podobizny.

    Jako potomek staré italské kamenické rodiny ovládal veškeré techniky práce s mramorem, včetně starých antických technik vrtání do kamene nebo vtírání masti z vosku a mýdla do pleťových partií sochy. Přesto působí jeho díla strojeně, neboť sice vycházejí z antických předloh (konkrétně z helénisticko-římského stylu), ale příliš podléhají subjektivnímu výtvarnému názoru umělce, který  klade velký důraz na technicky perfektní formu a zároveň své sochy idealizuje v duchu apotetických požadavků své doby.

    Významná díla:

    náhrobek papeže Klementa XIV. (1784-1789; kostel Santi Apostoli v Římě);

    náhrobek papeže Klementa XIII. (1787-1792; kostel sv. Petra v Římě);

    Psyché vzkříšená Amorovým polibkem (1787-1793; Musée du Louvre, Paříž);

    Perseus s hlavou Medúsy (1801; Metropolitan Museum of Art, New York);

    náhrobek arcivévodkyně Marie Kristiny (1798-1804; kostel sv. Augustina ve Vídni);

    Napoleon jako císař Augustus (1806; Apsley House, Londýn. Ani samotný Napoleon nebyl spokojen se svým monumentálním, i když oslavným portrétem v podobě „nahého héróa“ o výšce 320 cm, který zde Canova pojal jako zvláštní syntézu Polykleitova Doryfora a římské sochy císaře Augusta z Primaporty);

    Paolina Borghese jako Venuše (1805-1807; Galleria Borghese; Řím. I když má Canovova portrétní socha Napoleonovy sestry Paoliny Bonaparte (provdané za římského šlechtice z rodu Borghese) daleko ke klasickým dílům antického sochařství, je nejlepší ukázkou empírové sochy a zároveň i virtuózní techniky, s jakou sochař zpracovává mramor);

    Venuše (1812; Palazzo Pitti, Florencie).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova