Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Rakousko

Stránka naposledy upravena 10:45, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    RAKOUSKO:   vývoj nového uměleckého slohu se v Rakousku soustředil do Vídně, kde působil architekt Otto Wagner (1841-1918) a jeho dva nejnadanější žáci Josef Hoffmann (1870-1956) a Joseph-Maria Olbrich (1867-1908). Společně s malířem Gustavem Klimtem (vůdčí osobností vídeňské secese, zakladatelem a předsedou spolku Sezession) zde přispěli k založení vídeňských uměleckých dílen (1903; Wiener Werkstätte), jejichž činnost v duchu idejí Arts and Crafts významně ovlivnila úroveň rakouského uměleckého řemesla.

     

    OTTO WAGNER (1841 – 1918):   hlavní představitel vídeňské secese. Po absolutoriu na vídeňské technice a berlínské a vídeňské akademii působil jako úspěšný architekt historizujících nájemních domů až do roku 1894, kdy byl jmenován profesorem vídeňské akademie. Postupně překonával své barokní a neoklasicistní zaměření a v duchu myšlenek J. G. Sempera směřoval k racionalismu, účelnosti a funkční konstruktivnosti architektury. Roku 1899 se navzdory svému postavení a generačním rozdílům připojil ke skupině mladých umělců Sezession, jejímž členem zůstal do roku 1905,  přičemž  významně  ovlivnil celou generaci  nastupujících  mladých architektů, mezi nimiž byli i Adolf Loos, Joseph Olbrich nebo Jan Kotěra. Jeho nájemné domy na ulici Wienzeile ve Vídni (1898-1899), které v této době navrhl, sice vyvolaly pohoršení laické i odborné veřejnosti, ale zahájily období originální vídeňské secese.

    Otto Wagner vynikl jako významný teoretik urbanizmu, jenž si jako jeden z prvních architektů uvědomoval nutnost nového pohledu na koncepci velkoměsta z hledika hygieny, dopravy, občanské vybavenosti i representativní působivosti.

    Své teoretické názory shrnul v knize Moderne Architektur, kterou vydal pro potřeby svých studentů v roce 1895 a která následně dosáhla řady dalších vydání i překladů – mj. i do češtiny (1910).

    Hlavní dílo:

    budova poštovní spořitelny ve Vídni (1904-1906; v  jednoduše řešeném průčelí s minimem dekorace i v racionální kompozicí budovy, která se stala předznamenáním architektury nastupující moderny, slučuje Wagner protichůdné tendence secese a klasicismu a vytváří tak svůj osobitý styl, pro nějž se ujal (částečně hanlivý) název „wagnerismus“).

     

    JOSEF HOFFMANN (1870 – 1956):  architekt a designér, žák Otto Wagnera. V návaznosti na pozdní tvorbu svého učitele směřuje ke geometrizaci architektonických forem i dekoru a řadí se tak k představitelům posecesního směru tzv. individualistické moderny. Jako designér založil a po celou dobu existence (1903-1933) řídil výrobnu nábytku Wiener Werkstätte, jejíž tvůrčí i ideový program sledoval podobné cíle jako hnutí Arts and Crafts.

    Hlavní díla:

    sanatorium v Purkersdorfu u Vídně (1903-1905; své nové pojetí architektury, založené na užití pravoúhlých forem a oživené prostým dekorem vycházejícím ze čtyřúhelných tvarů, Hoffmann poprvé demonstroval na budově sanatoria v Purkersdorfu, kde také jako první architekt v dějinách moderní architektury použil plochou střechu);

    palác Stoclet v Bruselu (1905-1911; se strohou, pravoúhle tvarovanou architekturou obloženou bílým mramorem a orámovanou pozlacenými vlysy, vytvořenou na objednávku bankéřské rodiny Stocletů,  koresponduje i úprava zahrady, jejíž  tvarované stromy a keře, spolu s dalšími úpravami, podléhají jednotnému geometrickému řádu).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova