Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Nizozemí a Belgie

Stránka naposledy upravena 11:51, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    V chrámech protestantského severního Nizozemí (Holandska) se figurální sochařská díla té­měř nevyskytují; jsou nahrazena střídmou ornamentální výzdobou architektonických článků a vnitřního zařízení (kazatelen, křtitelnic, kůru apod.). Jediným sochařem, jehož význam zde dosáhl mezinárodní úrovně, byl Hendrik de Keyser (1565-1621), který působil také jako stavitel a později se stal městským architektem Amsterodamu. Jeho největším dílem jenáhrobek Viléma I. Oranžského (1614-1622, barevné mramory; Nieuwe Kerk, Delft), na němž zobrazil vladaře sedí­cího v jakémsi mramorovém pavilónu a obklopeného čtyřmi alegorickými postavami Ctností (v du­chu protestantského puritanismu zcela zahalenými), jež jsou umístěny v rohových výklencích.

    Naproti tomu v katolické Belgii se sochařství uplatňovalo hlavně v bohaté sochařské výzdobě vnitřního zařízení kostelů (oltářů, zpovědnic, kazatelen apod.) i v tvorbě figurálně zdobených ná­hrobků. Nejvýznamnější vlámští sochaři většinou pocházeli z proslulých uměleckých rodin (Du- quesnoyů, Fayď herbů, Quellinů, Verbruggenů aj.):

                           Artuš Quellinus st. (1609-1668) se usadil roku 1639 v Antverpách, kde patřil k širokému okru­hu Rubensových napodobitelů (jeho nejvýznamnějším a ve své době nejobdivovanějším dílem jevýzdoba radnice v Amsterodamu zahrnující bohatou reliéfní, ornamentální i figurální výzdobu, na které zde pracoval v letech 1650 - 1665);

                           Lucas Fayď herbe (1617-1697), nejvýznamnější člen rodiny Fayď herbů, pracoval (podobně jako Quellinus) podle Rubensových stylistických předloh, jejichž charakteristický rukopis pře­nášel i do svých rozměrnějších skulptur, jak nejlépe ukazuje jehonáhrobek arcibiskupa André Cruesena (před r.1666; mramor) v katedrále v Mecheln;

                           Rombout Verhulst (1624-1698) patřil ve své době k nejvýznamnějším portrétním sochařům a je autorem mnoha náhrobních plastik po celé zemi.  Jednou z jeho nejlepších prací je portrétní plastika pronáhrobek Johana Polyandera van Kerchoven (1663; mramor) v Pieters- kerk v Leydenu;

                           Hendrik Frans Verbruggen (1654-1686) proslul jako tvůrce vyřezávanékazatelny (1695- 1699; dubové dřevo, zlato) v bruselské katedrále Saints-Michel-et-Gudule, v jejíž figurální vý­zdobě symbolicky propojil starozákonní příběh Vyhnání Adama a Evy z ráje s novozákonním obrazem P. Marie (jako nové Evy) zabíjející hada.

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova