Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Realismus

Stránka naposledy upravena 10:58, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Zhruba ve  40. letech 19. století  nastupuje po romantismu další velký  umělecký směr - realismus, který reaguje jak na doznívající klasicismus, tak na přetrvávající romantismus tím, že odmítá idealizaci klasicismu i citovost romantismu a do popředí staví objektivní zachycení aktuální skutečnosti. Jeho nástup úzce souvisí se soudobým rozvojem vědy, průmyslu i racionálního, tzv. pozitivistického filosofického názoru, jehož metody zkoumání se přenesly z exaktních do společenských věd a jejich prostřednictvím podstatně ovlivňovaly názor na umělecký proces i na obsah a formu (realistického) uměleckého díla.

    Samotná realistická revoluce neměla dlouhého trvání a ve své rigoróznosti směřovala buď k extrémnímu naturalismu nebo k různým formám akademismu spojeného s umělecky podprůměrnou nadprodukcí. Díky impresionismu (někdy označovanému jako poslední fáze vizuálního realismu) však dospěla k novým možnostem uměleckého výrazu a spolu s romantismem se stala základem, z něhož vyrůstalo moderní umění ve 20. století.

     

    Význam pojmu:  pojem „realismus“ (lat. realis = věcný, skutečně existující), ve spojitosti s 19. stoletím chápaný v užším kulturně-historickém významu jako název nového uměleckého směru, se ujal zásluhou hlavního představitele malířského realismu Gustava Courbeta, který v roce 1855 uspořádal svou vlastní výstavu v pavilonu na pařížském Place de l’Alma na protest, že mu bylo na oficiálním Salonu přiděleno málo místa, a nazval ji „Realismus Gustava Courbeta – výstava jeho čtyřiceti obrazů“.

     

    Kulturně-společenská východiska realismu:   postuláty uměleckého realismu byly úzce spojeny s filosofickým směrem pozitivismu (fr. positif = jistý, spolehlivý, skutečný; zakl. Auguste Comte), který vznikl jako reakce na spekulativní filosofii přelomu 18. a 19. století a dynamický rozvoj věd. Tento směr chápe vědu jako jediný možný prostředek poznání, protože věda vychází z toho, co je tzv. „pozitivně dáno“, tj. ze souboru smyslových vjemů. Jejím úkolem je jednak tyto vjemy popisovat a organizovat, jednak z nich odvozovat (předvídat) - nejlépe metodami matematicko-logických postupů - další vývojové změny, a to nejenom v oblasti přírodních procesů, ale i ve sféře lidské činnosti (tedy i umělecké tvorby) a mezilidských vztahů.

    V oblasti výtvarného umění se takováto východiska projevila několika základními postuláty:

    1.      snahou o podrobné zachycení reality, hlavně ve vnějším – vizuálním slova smyslu;

    2.      snahou o zachycení aktuální reality, kterou Gustave Courbet definoval jako současné „živoucí umění“;

    3.      snahou o zachycení objektivní reality, tj. takové skutečnosti, která není ovlivněna osobností umělce, ani tvůrčím procesem či závislostí na uměleckých vzorech;

    4.      materializací tvůrčího zážitku umělce či duchovního obsahu uměleckého díla;

    5.      výběrem námětů výtvarných děl, které mají být všední a obyčejné, krásné i ošklivé a čerpat z  prostředí, které člověka běžně obklopuje nebo z  činností, které jsou člověku vlastní.

     

    Náměty realistického umění:  vedle témat, která již zpracovával romantismus, nebo nově objevených témat starých holandských mistrů, přijal realismus i zcela nové náměty odpovídající  zásadám jeho nové estetiky. Patří sem zejména:

    -          náměty z městského prostředí (divadel, kaváren, ulic a parků, ale i nevěstinců, periférií a chudinských čtvrtí) jako prostředí obyvatel všech sociálních skupin;

    -          práce v heroické i realisticky věcné podobě;

    -          politické a válečné konflikty vč. témat smrti a zmaru;

    -          výjevy z rodinného života;

    -          venkovské náměty, jako pendant k městskému prostředí, více nebo méně propojené s kra-jinou;

    -          krajina jako samostatný žánr, nejčastěji tvořící rámec určitého významového objektu.

     

     

    Periodizace:

    -          počátky: 40. léta

    -          vrcholné období: 50. – 60. léta

    -          období akademismu: po roce 1860

     

    Realismus měl zásadní vliv především na malířství, grafickou tvorbu a literaturu, zatímco velmi málo zasáhl sochařství, které bylo stále závislé na požadavcích a vkusu veřejných institucích a vzhledem ke své vazbě na architekturu většinou podléhalo akademické tradici. 

     

    Aktuální obsah:

     

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova