Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Francie

Stránka naposledy upravena 10:23, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:   šiřiteli a propagátory gotiky ve Francii byli především restaurátoři středověkých památek, kteří se v rámci své profese zabývali důkladným studiem středověkého stavitelství, zejména gotických katedrál, a získávali tak obdiv k technické i estetické dokonalosti gotické architektury. Hlavního protagonistu neogotické architektury zde representuje architekt a teoretik umění Viollet-le-Duc, jenž se začal zajímat o středověké památky pod vlivem romantického spisovatele Victora Huga a poté se po celý svůj život věnoval jejich obnově.

    Struktivní charakter gotické architektury podnítil vznik prvních železných a litinových konstrukcí, které (po vzoru Viollet-le-Duca) začali někteří architekti používat jako prostředek zastřešení rozměrných budov.

     

    EUGÈNE EMMANUEL VIOLLET-LE-DUC (1814 – 1879):   architekt, restaurátor a teoretik umění; představitel historického purismu (lat. purus = čistý), v jehož duchu usiloval o obnovu historických památek do (předpokládané) slohově čisté podoby. Vedle své restaurátorské profese (restauroval např. opatství ve Vézelay, katedrály Notre-Dame v Paříži, Amiensu, Remeši, Toulouse, pařížské kostely Sainte-Chapelle, Saint-Séverin či středověká města Carcassone a Pierrefonds) se věnoval také teoretické činnosti, jejíž výsledky shrnul v desetisvazkovém Výkladovém slovníku francouzské historické architektury (Dictionnaire raisonné de l’architecture française du XI. au XVI.siècle; 1854). V dalším významném díle Rozmluvy o architektuře (Entretiens sur l’architecture; 1872) pak mj. vyložil svůj názor na gotickou architekturu jako stavbu upřednostňující svoji účelovou a konstrukční funkci před estetickými, duchovními a ostatními hodnotami. Zároveň chápal gotiku jako příklad první skutečně „dynamické“ (a v tom smyslu moderní) architektury; inspiroval se mj. jejím žebrovím, které srovnával s možnostmi soudobých litinových konstrukcí, přičemž sám litinu používal a její používání propagoval.

     

    Významné stavby francouzského historismu: (1.pol.19.století)

    kostel Notre-Dame-de-Bonsecours v Rouenu(1840-1844; Jacques Eugéne Barthélémy; jeden z prvních kostelů ve Francii postavený v neogotickém slohu);

    kostel Saint-Nicolas v Nantes (1840-1850; Jean-Baptiste Lassus; neogotika);

    Bibliothèque Sainte Geneviève v Paříži (1843-1850; Henri Labrouste; významný představitel francouzského akademismu, držitel Římské ceny, Labrouste se postupně zbavoval závislosti na oficiálním vkusu akademie a začal používat železo a litinu nejenom jako konstrukční materiál, ale i jako estetický a dekorativní prvek(např. zastropení velké čítárny o podélném půdorysu zajišťuje řada litinových sloupů nesoucích valené klenby vytvarované z železných profilů)).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova