Praktická část soutěže je další problémovou disciplínou, nejen pro účastníky, ale zvláště pro pořadatele.

Připravit praktickou činnost přímo na včelnici pro tak vysoký počet dětí je předem nemožné a koliduje s bezpečností účastníků. Je tu též otázka, jak takovou činnost objektivně honotit. Proto se v mnoha místech používají fotorámky, které suplují skutečné rámky a dovolují imitovat praktickou činnost s živými včelami. Problém je v tom, že tyto fotorámky jsou drahé a kroužky je většinou k dispozici nemají a získat je dnes téměř nemožné. Neměli jsme je k dispozici ani v jednom z ročníků oblastních kol, které jsme u nás pořádali. Museli jsme proto ověřovat jiné praktické činnosti.

   Během roku jsme je zkoušeli na schůzkách a došli k závěru, že ideální činností, kterou zvládnou v krátkém čase i velmi malé děti, je stloukání rámků. Na drátkování jsme si v oblastním kole z časových důvodů netroufli. Ale stlouci rámek ze 4 připravených latěk (přířezů), nebyl pro  většinu dětí poroblém. Možná i proto, že jsme dali  vedoucím zúčastněných dětí o této disciplíně v oblastním kole předem vědět, takže si mohli stoukání s dětmi nacvičit. Při vlastní soutěži jsme byli překvapeni, jak se jim to zdařilo a jak dobře tuto činnost děti zvládly.

  Vlastní organizace předpokládala dobré materiální zajištění (přířezy, kladívka, hřebíčky, prostorný a pevný pracovní stůl).

Soutěžilo se na školní chodbě ve skupinách po 7-8 dětech najednou,  za dohledu dvou zkušených řemeslníků-včelařů, kteří děti nejen hodnotili, ale v případě nutnosti jim uměli poradit a pomoci. Časově jsme předpokládali limit 5 minut na stlučení jednoho rámku (byly spuštěny minutkové hodiny), ale všichni stihli stlučení rámku před tímto limitem.

  Hodnoceno bylo, jak si děti při práci počínaly, zda výsledný rámek má daný rozměr, je pevný a spojení latěk jde do pravého úhlu. Čas při posuzování nebyl významným kritériem.