Další tradiční disciplínou soutěže je POZNÁVÁNÍ ROSTLIN. Jde zpravidla o to, zajistit 10 vybraných exemplářů rostlin, kde mají soutěžící uvést oba názvy (rodový a druhový). Za správné uvedení dostane soutěžící 20 bodů. Určí-li jen jeden z názvů, pak jen 1 bod za správěně určený název rostliny.

    Problémů této disciplíny pro pořadatele soutěže Zlatá včela je několik. Právě poznávání rostlin je disciplína, na které se láme úspěch či neúspěch mnohého soutěžícího. Je tomu tak proto, že v každé oblasti jsou typické jiné druhy rostlin a pořadatelé samozřejmě mohou zařadit jen rostliny místní. Ty mohou být, díky místním podmínkám, docela jiné než jak rosliny vypadají v místě, odkud přijíždějí soutěžící.

Dalším problémem je právě květoucí rostliny, což závistí nejen na ročním období, ale specifice vývoje počasí v daném roce. Zažili jsme oblastní kolo v podhorské oblasti, které se konalo v prvé polovině dubna. V krajině v té době dosud ležel sníh a květin bylo velmi málo. Pořadatelé je nahradily větévkami stromů, ale ani ty nebyly ještě řádně olistěné. Děti tak poznávaly nějaké klacíky a názvy doslova hádaly. Samozřejmě, že měli výhodu místní soutěžící, kteří si mohli  exponáty pohlédnout, nebo je dokonce v přírodě k soutěži trhali.

 Dalším problémem je instalace a udržení natrhaných rostlin v živém stavu. To je umění, kterým většina pořadatelů není nadána. Nám se podařilo na oblastní kolo angažovat pro tuto disciplínu pracovnici místní zahradnické školy, která rostlinám rozumí a umí je uchovat tak, aby byly stále svěží a čitelné. Dosáhla toho tím, že je natrhala v podvečer soutěže a na noc je uložila do sklenic s vodou  a přes noc je nechala ve tmě,  v chladu sklepa. Po celé dopoledne takto připravené rostliny vydržely jako právě utrhnuté.

 Vhodnou alternativou, kterou se pořadatelé vyhnou popsaným obtížím, je použít obrázků, fotografií, nejlépe na CD nebo DVD. Vhodné jsou k tomuto účelu fotografie RNDr.Václava Švamberka zveřejňované po několik let na poslední straně časopisu VČELAŘSTVÍ, nebo CD ROM tohoto autora, které dostali vedoucí na semináři v Nasavrkách v roce 2008. Pak stačí vybrat 10 rostlin a ty dětem ve třídě postupně promítnout. Je to pro organizátory velmi výhodné, protože všechny děti mají stejné podmínky a organizace je jednoduchá. Ale je tu zase oprávněná kritika účastníků, zvláště některých vedoucích. Všechny děti se musí podrobit jednotnému tempu řešení v rytmu promítání, což je hedikepem pro mladší účastníky soutěže. A promítané fotografie zase zobrazují rostliny v jiné podobě, než je děti znají ze svého domova. Tedy námitka stejná jako u živých květin, ale tentokrát mají připomínky všichni i domácí organizátoři.

   Specificky náročná je organizace soutěže poznávání rostlin, tak aby probíhala rychle a bez možnosti soutěžících vzájemně se domlouvat. Při menším počtu účastíků (do 30 dětí) se osvědčilo seřadit 10 vybraných rostlin za sebou a děti vpouštět k řešení do místnosti postupně tak, aby mezi nimi byla stálá mezera. Názvy rostlin píší do připraveného záznamového archu. Při větším počtu účastníků se vyplatí "kolotoč", kdy jsou účastníci rozdělení do skupin s nejvyšším počtem 10 soutěžících. Sednou si do lavice, kde mají před sebou jednu rostlinu. Na pokyn organizátora se posunou všichni o jedno místo k další rostlině. Takto se posunou postupně ke všem 10 rostlinám. Všichni ze skupiny řeší poznávání najednou, takže se ušetří hodně času.

Hodnocení soutěžících dělají organizátoři průběžně a na konci dětem opravené archy vrátí.