Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Evropské země mimo Itálii

Stránka naposledy upravena 09:15, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:  první díla renesančního sochařství tvořili ve Francii Italové, kteří pracovali ve službách Ludvíka XII. Nejvýznamnější z nich byli bratři Antonio (1479-1519) a Giovanni (1485-1549) Giustiové, kteří přišli do Francie kolem roku 1504 a jejichž dílem jenáhrobek Ludvíka XII. a Anny Bretaňské v katedrále Saint-Denis (1517-1531; mramor).

    Významným centrem sochařského i malířského manýrismu se stal zámek ve Fontainebleau, na jehož výzdobě zde pracovali v letech 1530-1570 nejdříve italští a později i francouzští umělci.

    V Paříži působil zřejmě největší sochař (i architekt) francouzské renesance Jean Goujon (1510-1564/69), jehož díla vynikají vytříbeným smyslem pro tvar, eleganci, detail i dynamiku pohybu. Vytvářel monumentální architektonická dekorativní díla, jako např. tzv.Tribunu karyatid (kol. r.1550; mramor) pro taneční sál Louvru nebo tzv. fontánu Neviňátek (Fontaine des Innocents) (1546-1549; mramor) s reliéfy šesti nymf, jež bylapůvodně určena pro křižovatku ulic Saint-Denis a Berger v Paříži, i komorně laděné skulptury, k jakým mj. patří Diana s jele-nem (1550-1554; mramor; Musée du Louvre, Paříž), jež byla původně určena pro Dianino nádvoří v zámku Anet.

    K nejvýznamnějším sochařům konce 16. století pak patřil Germain Pilon (1535-1590), tvůrce náhrobků (např. náhrobku Kateřiny Medicejské a Jindřicha II. v katedrále Saint-Denis) a architektonických plastik (např. v Louvru, kapli rodu Valois v Saint-Denis nebo na zámku Anet), jenž však zůstával, na rozdíl od Jeana Goujona, poplatný pozdně gotické tradici.

     

    ŠPANĚLSKO:  mezi sochaři rané španělské renesance vynikl Bartolomé Ordóñez (1490-1520), snad žák Andrey Sansovina, jenž nejdříve pracoval v Neapoli, Palencii a Zamoře, než se usadil v Barceloně, kde navrhl tamnější katedrálu a postavil velkou část jejího chóru. Vedle dekorativních reliéfů a volných skulptur v mramoru a alabastru, vytvořil i několik náhrobků v podobě bohatě zdobeného katafalku, na němž spočívá tělo zemřelého, z nichž je jeho nejvýznamnější prací náhrobek krále Filipa I. a jeho manželky Johany Kastilské pro královskou kapli katedrály v Granadě (kol. r.1519; mramor).

    Italský manýrismus transformoval do podoby typicky španělské expresívnosti a spirituality největší katalánský malíř a sochař Alonso Berruguete (1490-1561). Působil zejména v Salamance, v Toledu (kde od roku 1539 pracoval na sochařské výzdobě velkého chóru katedrály Santa María) a ve Valladolidu, kde vytvořil hlavní retábl v kostele San Benito (1527-1532; polychromované a zlacené dřevo).Do exaltace a expresívní pohybovosti zdejších retáblových skulptur proroků, apoštolů, evangelistů a světců (dnes uchovávaných v Museo Nacional de Escultura ve Valladolidu) přenesl formy i kompoziční prvky, které získal studiem Michelangelových, Donatellových nebo Querciových soch během svých studií v Itálii.

     

    NIZOZEMÍ:   zatímco v dekorativních kamenických prvcích dlouho přetrvávalo pozdně gotické tvarosloví, náměty a formy sochařských děl se postupně přizpůsobovaly vlivu italské renesance. Průkopníky nového slohu zde byli Jean Mone (kol. 1495-kol. 1584), dvorní sochař císaře Karla V., jehož hlavními díly jsouretábly v katedrále Saint-Michael a Sainte-Gudule v Bruselu (1538-1541) a v kostele Saint-Martin v Hal (1533), a Jacques Du Broeucq (1505-1584), projektant a tvůrce výzdoby, mj. i soch sedmi Ctností (1543-1544; mramor) a rozměrného vysokého reliéfu Vzkříšení (1547; mramor; 192 x 250 cm), lektoria kolegiátního kostela Sainte-Waudru v Mons.

    Významná střediska vlámské renesance vznikala v  Mechelen na dvoře regentky Markéty Rakouské, v Bruggách a v Antverpách, kde působil Cornelis Floris (1514-1575), stavitel a dekoratér antverpské radnice. Ten vytvořil nové druhy architektonických dekorací a ornamentů, které se pak rozšířily do Německa a celé Skandinávie. Do střední Evropy přenesl vlámský manýrismus Alexander Colin z Mechelen (1526-1612).

     

    NĚMECKO:   dlouho doznívající pozdně gotický sloh v Německu překonávala renesance pomalu a s obtížemi. Prvními sochaři německé renesance byli Adolf Daucher (1460-1523) působící v Aug-sburku, jehož díla (např. oltář v kapli Fuggerů v kostele sv. Anny v Augsburku z roku 1518) ještě oscilují mezi pozdně gotickou a renesanční formou,a  Peter Vischer starší (kol. 1460-kol. 1529), nejvýznamnější člen sochařské rodiny Vischerů, kteří měli bronzířskou dílnu v Norim-berku. Za asistence svých pěti synů zde mimo jiné vytvořil postavy krále Artuše a Theodoricha (1512-1513) pro monumentální náhrobek císaře Maxmiliána I. v dvorním kostele v Innsbrucku (1502-1584; bronz), jehož součástí je dalších 26 bronzových nadživotních postav panovníků a panovnic z rodu Habsburků, nebo relikviář sv. Sebalda v kostele sv. Sebalda v Norimberku (1508-1519; bronz).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova