ITÁLIE:   Také Řím, nyní hlavní město sjednocené Itálie (roku 1861 prohlásil první všeitalský parlament v Turíně Řím hlavním městem Itálie a Viktora Emanuela II. italským králem), procházel rozsáhlými přestavbami. Hlavní urbanistické celky, které projektoval Gaetano Koch (1838-1909) zde vytvořily třídy Via Venti Settembre a Via Nazionale spolu s náměstím Piazza della Repubblica  a dlouhé Corso Vittorio Emanuele II. směřující k dominantní stavbě v podobě pompézního Památníku Viktora Emanuela II. (1885-1911; Giuseppe Sacconi), který je dodnes chápán jako symbol sjednocení země.

V Turíně, městě s dlouholetou tradicí progresívní architektury, působil eklektik Alessandro Antonelli (1798-1888), jehož proslulým dílem je turínská věž (původně synagoga) Mole Antonelliana (1863-1890) o výšce 167 metrů.

Nejvýraznější stavbou Milána, jako hlavního obchodního a průmyslového centra severní Itálie, se stala rozlehlá nákupní pasáž Galleria Vittorio Emanuele II. (1865-1877) architekta Giuseppe Mengoniho(1829-1877), která vznikla zastřešením dvou křížících se ulic užitím obří kupole a valené klenby z litiny a skla.

Další příklady italského historismu a eklekticismu:

Justiční palác (Palazzo di Giustizia) v Římě (1888-1911; Guglielmo Calderini; formální eklekticismus);

Výstavní palác (Palazzo delle Esposizioni) v Římě (1878-1882; Pio Piacentini; formální eklekticismus);

ministerstvo financí (Ministero delle Finanze) v Římě (1872-1876; Raffaele Canevari; formální eklekticismus);

Banca d’Italia (Banca Nazionale) v Římě (1885-1892; Gaetano Koch; formální eklekticismus).