ANGLIE:   zásluhou ekleziologického hnutí (zal. r. 1839), které vycházelo z učení oxfordských teologů i z názorů A. W. N. Pugina a zdůrazňovalo duchovní spojení gotické architektury s anglikánským náboženstvím, pokračoval vývoj anglické neogotiky také ve 2. polovině století. Tzv. High Victorian Gothic, k jehož předním architektům patřili William Butterfield (1814-1900), George Gilbert Scott (1811-1878) nebo Alfred Waterhouse (1830-1905), představoval originální podobu eklektického stylu slučujícího italskou renesanci s anglickou gotikou a vyznačujícího se expresivitou a dekorativností (např. používáním střídavých pásů z cihel a kamene a bohaté polychromie).

Souběžně s viktoriánskou gotikou probíhal v Anglii vývoj (viktoriánské) architektury inspirované klasickými slohy, především renesancí (Renaissance Revival), která směřovala k dekorativní přetíženosti a stylové indiferentnosti, i okázalé oficiální architektury industriální společnosti, která patřila do fáze tzv. formálního eklekticismu (pozdně viktoriánské doby)a jejímž úspěšným representantem byl Richard Norman Shaw (1831-1912).

SIR CHARLES BARRY (1795 – 1860):  významný anglický architekt-samouk tvořící v neoklasicistním (Athenaeum v Manchestru; 1825-1836), neorenesančním (Travellers’Club v Londýně; 1830-1832) i neogotickém stylu (St Peter’s Church v Brightonu; 1824-1828). Proslul především jako autor parlamentu v Londýně(1840-1867), v jehož exteriérech i interiérech ve stylu romantické gotiky, které navrhoval společně s  A. W. N. Puginem, uplatnil nejenom mnoho malebných architektonických prvků, ale i řadu technických novot, k jakým např. patřily litinové krovy a stropy.

SIR GEORGE GILBERT SCOTT (1811 – 1878):   zakladatel významné rodiny architektů působících v oblasti sakrální architektury; vedle Williama Butterfielda nejvýznamnější představitel stylu High Victorian Gothic. Jako velmi plodný architekt, jehož dílo čítá kolem 850-ti staveb, restauroval většinu anglických katedrál a postavil v neogotickém stylu stovky nových kostelů.

RICHARD NORMAN SHAW (1831 – 1912):   významný představitel pozdní eklektické fáze viktoriánského stylu. Užíval velmi rozmanitý repertoár zahrnující jak gotické, tak i klasicistní prvky (např. příkré vysoké střechy typické pro francouzskou renesanci nebo režné cihelné zdivo typické pro Queen-Anne-Style), které se snažil přetvářet a syntetizovat do silně individualizované podoby. Vedle oficiálních staveb, k jakým zejména patříNew Scotland Yard v Londýně (1887-1890), vynikl jako tvůrce originálních venkovských sídel, která svou funkčností a organickým spojením s krajinou přispěla k novému pojetí obytného domu rozvíjeného architekty zapojenými v hnutí Arts and Crafts.

Další významné stavby anglické viktoriánské architektury: (příklady)

Victoria and Albert Museum v Londýně (1867-1871; Francis Fowke; neorenesance);

Albert Memorial (pomník prince Alberta) v Londýně (1864-1875; Sir George Gilbert Scott; High Victorian Gothic);

St Pancras Chambers v Londýně (1869; Sir George Gilbert Scott; High Victorian Gothic);

kostel Všech svatých (All Saints Margaret Street) v Londýně (1849-1859; William Butterfield; High Victorian Gothic);

Oxford University Museum (1853-1859; i když je budova muzea, kterou na podnět Johna Ruskina navrhli architekti Thomas Deane a Benjamin Woodword, inspirována gotickým tvaroslovím a svými formami připomíná spíše gotickou katedrálu, klasická gotická žebra jsou zde nahrazena odvážnými litinovými konstrukcemi se skleněnými výplněmi, kterými se tak stavba řadí k prvním dílůminženýrské architektury);

Grand Hotel v Scarborough (1863-1867; Cuthbert Brodrick; neorenesance);

Přírodovědné muzeum (Natural History Museum) v Londýně (1872-1880; Alfred Waterhouse; neorománský styl).