Základní vlastnosti modelu, odrážející hlavní principy fungování ekonomiky a roli měnové politiky v ní, se však v čase nemění. Mezi tyto principy patří citlivost vývoje reálné ekonomiky a zejména kurzu na vývoj úrokových sazeb a následně citlivost inflace na vývoj ekonomiky a kurzu. V modelu jsou tak ve zhuštěné a zjednodušené podobě zachyceny všechny transmisní kanály měnové politiky tak, jak jsme je popsali v jednom z předchozích dílů. Jelikož je česká ekonomika ve světovém srovnání ekonomikou malou a vysoce otevřenou, citlivě reaguje na zahraniční vývoj a vývoj měnového kurzu.

 

Zahraniční vývoj je v modelu ČNB zachycován vývojem v zemích eurozóny. Důvodem je, že drtivá většina obchodní výměny probíhá právě se zeměmi, které přijaly euro jako svoji měnu. ČNB nemá ambici vytvářet lepší předpovědi o vývoji v eurozóně, než v průměru vytvářejí renomovaní zahraniční odborníci a finanční i komoditní trhy, očekávaný zahraniční vývoj je proto přebírán z tržních výhledů a šetření společnosti Consensus Economics.

 

Domácí ekonomiku lze zjednodušeně rozdělit na podniky, domácnosti, vládu a centrální banku. Podniky produkují výrobky pro domácí trh i pro vývoz do zahraničí. Vstupy do výroby jsou práce, kapitál, technologie a dovezená meziprodukce. Snahou podniků je dosahovat co největších zisků v podmínkách tzv. monopolistické konkurence. Domácnosti maximalizují svůj očekávaný budoucí užitek ze spotřeby a volného času vzhledem ke svým rozpočtovým omezením. Hlavními příjmy domácností jsou mzdy, zároveň jsou však domácnosti vlastníky kapitálu a příjemci transferů od vlády.

 

Vláda vybírá daně, rozděluje transfery a spotřebovává zboží. Vládě je umožněno vytvářet veřejný dluh. Centrální banka pracuje v režimu cílování inflace. Chování centrální banky v tomto režimu je popsáno tzv. reakční funkcí, která vztahuje nastavení krátkodobých úrokových sazeb k budoucímu vývoji inflace.

 

Ačkoliv všichni aktéři v modelové ekonomice podobně jako v reálném životě činí svá rozhodnutí i s ohledem na očekávaný budoucí vývoj, v rozhodování o cenách (výrobků, práce a kapitálu) existuje určitá strnulost. Pouze část podniků a domácností může v každém časovém okamžiku přehodnotit cenu své produkce či výši svých mezd. Určitá cenová strnulost je v souladu s intuicí (mzdové kontrakty se obvykle obnovují v roční periodicitě, ceny výrobků je mnohdy možné měnit pouze za cenu dodatečných nákladů na přípravu nových ceníků atd.) i s pozorovaným setrvačným vývojem skutečné inflace a mezd.

 

Interakce mezi jednotlivými výše popsanými subjekty určuje současný a budoucí vývoj klíčových ekonomických veličin – inflace, jednotlivých složek poptávky a produkce, mezd, měnového kurzu a úrokových sazeb. Všechny veličiny se v dostatečně vzdálené budoucnosti dostanou blízko ke svým rovnovážným hodnotám – např. inflace k inflačnímu cíli ČNB a hrubý domácí produkt k dlouhodobě udržitelnému výstupu. Za postupným návratem modelové ekonomiky k její rovnováze stojí jednak stabilizační působení centrální banky, jednak vpředhledící chování všech aktérů a jejich schopnost se postupně přizpůsobovat neočekávaným událostem.

 

Dříve byl jádrovým modelem ČNB tzv. model QPM (čtvrtletní predikční model). V současnosti je jádrovým modelem tzv. model „g3“. Z hlediska ekonomické teorie se jedná o velmi moderní, pokročilý model, jaký ve světě zatím používá k tvorbě prognózy jen několik málo centrálních bank. Jde o model, který spojuje teorii reálného hospodářského cyklu s nominálními strnulostmi nové keynesovské teorie. Model obsahuje více jak 50 proměnných a rovnic. Podrobnější informace o tomto modelu lze nalézt v publikaci Implementing the New Structural Model of the Czech National Bank (anglicky).

 

Obrázek – Zjednodušené zachycení vztahů v modelu ČNB