Přidat do kolekce              hodnotilo 8 uživatelů

Práva dítěte

Stránka naposledy upravena 11:58, 11 Ún 2011 uživatelem Petr Koubek
    Obsah
    Žádné titulky

    Verze jako 00:29, 4 Črvn 2020

    na tuto verzi.

    Vrátit se k Archiv verzí.

    Zobrazit aktuální verzi

     V Úmluvě o právech dítěte jsou definovány právní základy pro dětská práva, které jsou nadřazeny obecnému zákonodárství signatářských zemí, které Úmluvu ratifikovaly. V českém právním řádu se práva a povinnosti naplňující principy úmluvy nalézají například v těchto právních normách: v Zákoně o rodině, v Zákoně o sociálně právní ochraně dětí, v Zákoníku práce, v Trestním zákoně, v Zákoně o soudnictví o mladistvých apod.

    Postavení Úmluvy o právech dítěte v našem právním systému
    Dělení dokumentů podle právní síly v ČR:
    1. Ústava, ústavní zákon
    2. Mezinárodní dokumenty
    3. Zákon
    4. Nařízení
    5. Vyhlášky
    6. Předpisy
     
    Nejzávažnější formy ohrožení dětí:
         • Podvýživa (150mil. dětí)
         • Infekční onemocnění
         • Analfabetismus (100mil.dětí)
         • Násilí, zneužívání, vykořisťování a diskriminace
         • Terorismus a braní rukojmí
         • Válka, zahraniční okupace a ostatní formy ozbrojeného konfliktu
         • HIV/AIDS
         • Chudoba
         • Dětská práce
     
    Cíle ochrany a rozvoje práv dítěte a jeho práv:
         • Zdravý život, zdravý životní styl.
         • Ochrana před ozbrojenými konflikty, zneužíváním, vykořisťováním, násilím apod.
         • Kvalitní vzdělání.
     
    Účastníci procesu ochrany dětí a jejich práv:
         • Děti a jejich rodiče, rodiny, zákonní zástupci a opatrovníci.
         • Vlády, státní í orgány, úřady.
         • Zákonodárné sbory.
         • Neziskové organizace.
         • Soukromé firmy a společnosti.
         • Náboženská organizace.
         • Masmédia.
         • Lidé přímo pracující s dětmi: učitelé, vychovatelé, sociální pracovnice, lékaři apod.
     
    Mezinárodní úmluva o právech dítěte
    V Úmluvě o právech dítěte se vychází ze zásady „TŘI P“
    - provission – zahrnující přežití a rozvoj dětí, zajišťování či zabezpečování vývoje dětí;
    - protection – ochrana dětí;
    - participation – účast dětí na životě spol. a jeho právní subjektivita.
     
    Úmluva o právech dítěte (1989) je výsledkem dlouhých jednání zástupců zemí s odlišnými společenskými a hospodářskými systémy a různými kulturními, etickými a náboženskými přístupy, nevládních organizací a agencií OSN. Vůdčím duchem úmluvy je nejlepší zájem dítěte a výzva státům, které ratifikují tuto úmluvu, aby vytvořily podmínky aktivní a tvůrčí účasti dětí na společenském a politickém životě ve svých zemích.
    Úmluvu o právech dítěte nepřijaly pouze dva státy – USA a Somálsko. USA tento dokument podepsaly, ale nedošlo k jeho ratifikaci.

    K Úmluvě o právech dítěte byly v roce 2000 přidány dva Opční protokoly.
    1. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů
    2. Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie
     
    Plnění Úmluvy o právech dítěte sleduje Výbor pro práva dítěte

    Výbor pro práva dítěte se poprvé sešel v roce 1991. Tehdy byl složen z 10 expertů (volených na 4 roky) a je pověřen vedením trvalého dialogu zahrnujícího všechny strany zabývající se rozvojem dětských práv. Výbor identifikuje nebezpečí ohrožující blahobyt dětí ve světě, hledá praktická řešení konkrétních problémů. Spolupráce s dalšími organizacemi aktivními v této sféře např. UNICEF, WHO, ILO apod.
     
    O nynější práci Výboru naleznete informace zde.
    Smluvní strany úmluvy přijaly povinnost předkládat pravidelné zprávy přímo výboru o (úvodní do 2 let, periodické po 5 letech). Tyto zprávy mají být zveřejňovány a na národní úrovni distribuovány.