Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Otevřené učení

Stránka naposledy upravena 18:07, 18 Dub 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Toto heslo bylo založeno Karlem Tomkem,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Výklad hesla:

    Otevřeným učením - otevřeným vyučováním je nazýván jednak určitý přístup k výuce žáků a současně i soubor postupů, které se v jeho rámci uplatňují. Je to svým způsobem pedagogický systém, který je charakteristický kromě jiného i tím, že vznikl v praxi výuky dětí mladšího školního věku. Otevřené vyučování (offener Unterricht) se začalo uplatňovat v praxi primárních škol počátkem 70. let dvacátého století především v Německu. Významným myšlenkovým zdrojem byly reformní pedagogické koncepce C. Freineta  a Petera Petersena (Jenský plán). Dalším duchovním otcem této metody je Berd Bedegruber, rakouský učitel, který zavedení kroků otevřeného učení vyzkoušel, nalezl další spolupracovníky a výsledky společné práce publikoval. Našel celou řadu následovníků, kteří uplatňují Otevřené učení buď jako celý systém, nebo z něj používají jen některé prvky, které považují za užitečné.

    Podstatou otevřeného učení je změna organizace výukových činností, která je  charekteristická:

    • důrazem na plánování činností, ve vyšších fázích s vysokou mírou účasti žáků na tomto procesu (týdenní plány, denní plány)
    • prací s předepsanými pokyny
    • intenzivním využíváním didaktických her
    • vysokou mírou vnitřní diferenciace
    • možností volby, stanovením času pro volnou práci (samostatně, ve dvojicích, ve skupinách)
    • obohacením prostředí třídy (uspořádání nábytku, kartotéky, prostor pro pomůcky, počítač s tiskárnou, nástěnky, ap.)
    • kartotékou (individuální pravopisná kartotéka, čtenářská kartotéka, knihovna, encyklopedie, matematická kartotéka, přírodovědná kartotéka)
    • dašími aktivizujícími prvky, jako jsou korespondence mezi školami, pracovní ateliér, výstavy, žákovské noviny, výuka přesahující rámec třídy, ap.

    Zavádění prvků otevřeného vyučování je vhodné rozčlenit do několika fází. Obsahem první fáze je zcela určitě rozhovor v kruhu, řízení hlasitosti, práce s předepsanými pokyny a denní plánování, zpočátku jen formou zveřejnění denního plánu. Tyto základní prvky jsou v následujících fázích rozvíjeny a obohacovány  v duchu výše uvedených charakteristik.

    V českém prostředí se rozvojem toho pedagogického konceptu intenzivněji zabýval V. Václavík z Ped. fakulty v Hradci Králové, se kterým spolupracovali učitelé z celé ČR.

    Autor hesla má vynikající osobní zkušenosti s otevřeným učením na prvním stupni základní školy. Využíváním týdenních a denních plánů a zavedením možnosti volby při volné práci se nebývalým způsobem zvýšila odpovědnost žáků za výsledky jejich učení.

    Literatura:

    • BADEGRUBER, Bernd. Otevřené učení ve 28 krocích. Praha: Portál, 1994. ISBN 80-85282-76-3.
    • VÁCLAVÍK, V. a kol. Otevřené vyučování na příkladu vzdělávacího programu pro 3. ročník ZŠ. 1. vyd. Praha: Agentura STROM, 1997. 63 s. ISBN 80-901954-3-1.
    Klíčová slova
    • otevřené vyučování
    • týdenní plán
    • volná práce