Přidat do kolekce              hodnotilo 7 uživatelů

Mentální postižení (mentální retardace)

Stránka naposledy upravena 11:12, 26 Led 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Verze jako 12:33, 22 Ún 2020

    na tuto verzi.

    Vrátit se k Archiv verzí.

    Zobrazit aktuální verzi

    Toto heslo  bylo vytvořeno Lucií Knotovou
    Zapojte se i vy do další spolutvorby a aktualizace tohoto hesla.

         Mentální postižení je vývojová porucha integrace psychických funkcí postihující jedince ve všech složkách jeho osobnosti- duševní, tělesné a sociální. Nejvýraznějším rysem je trvale narušená poznávací schopnost. Mentálním postižením nazýváme tedy trvalé snížení rozumových schopností, které vzniklo v důsledku poškození mozku. Možnosti výchovy a vzdělávání jsou omezeny v závislosti na stupni postižení. Mentální postižení je stav charakterizovaný celkovým snížením intelektových schopností. U mentálně postižených dochází k zaostávání vývoje rozumových schopností, k odlišnému vývoji některých psychických vlastností a k poruchám v adaptačním chování.  Jedná se o stav trvalý, který je buď vrozený nebo časně získaný. 

         Podle vývojového období, ve kterém k mentálnímu postižení dochází, se rozlišuje oligofrenie a demence.

    • Oligofrenie je chápána jako opoždění duševního vývoje v období prenatálním, perinatálním nebo časně postnatálním.
    • Demence je proces zastavení či rozpadu normálního mentálního vývoje po druhém roce života. Demence se někdy nazývá získaná mentální retardace. K demenci může dojít v důsledku různých onemocnění a úrazů mozku, což vede k narušení, zastavení nebo zvrácení doposud normálně probíhajícího vývoje. Rozlišujeme dva základní druhy demencí: dětskou (detrioraci, tj. zhoršení, úbytek) a stařeckou.

          Zastaralý název pro metální postižení (mentální retardaci) je oligofrenie nebo slabomyslnost. V současné době se užívá pojmenování "člověk s mentálním postižením."

    Klasifikace jednotlivých stupňů mentální retardace

         Hloubku mentální retardace je možno určit pomocí inteligenčního kvocientu, který ukazuje úroveň rozumových schopností. U nás se ke klasifikaci mentálního postižení používá 10. revize mezinárodní statistické klasifikace nemocí (MKN-10) vydaná Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Dle ní rozlišujeme:

    A) Druh postižení

    •     F 70-79 Mentální retardace IQ

    B) Stupeň postižení

    •     F 70  Lehká mentální retardace IQ 69-50
    •     F 71  Středně těžká mentální retardace IQ 49-35
    •     F 72  Těžká mentální retardace IQ 34-20
    •     F 73  Hluboká mentální retardace IQ19 a  níže
    •     F 78  Jiná mnetální retardace
    •     F 79 Nespecifikovaná mentální retardace (nelze vyšetřit)

    C) Typ postižení

    •    Eretikcý (nepokojný, dráždivý)
    •    Torpidní (apatický, netečný)
    •    Nevyhraněný

    Charakterisktika jednotlivých stupňů mentální retardace

        Klinické znaky mentální retardace, které ve vztahu k jednotlivým stupňům poruchy nabízí MKN-10:

    • Lehká mentální retardace- opožděný řečový vývoj, hlavní problémy se vyskytují až s nástupem do školy. Většina jedinců je plně nezávislá v sebeobsluze a je schona vykovávat jednoduchá zaměstnání. V sociálně nenáročném prostředí se dokáží pohybovat bez omezení a problémů. Velký význam má u těchto klientů výchovné prostředí.
    • Středně těžká mentální retardace- myšlení a řeč jsou výrazně omezené, stejně jako schopnosti sebeobsluhy. Klienti vyžadují chráněné prostředí ( tj. hlavně chráněné bydlení a zaměstnání) po celý život. Možnosti edukace se omezují na trivium, řeč bývá obsahově chudá i v dospělosti, někdy dokonce zůztává na nonverbální úrovni. Postižení psychického vývoje je často kombinované epilepsií, neurologickými, tělesnými, smyslovými a dalšími duševními poruchami.
    • Těžká mentální retardace -výrazné opoždění psychomotorického vývoje je pozorovatelné již v předškolním věku. Možnosti sebeobsluhy jsou výrazně a trvale limitované, jedinci nejsou schopni sebeobsluhy. Řečový vývoj stagnuje na předřečové úrovni. Kombinace s motorickým postižením a s příznaky celkového poškození CNS. Velmi časté jsou stereotypní pohyby, sebepoškozování, afekty a agrese.
    • Hluboká mentální retardace - nutná trvalá péče i v nejzákladnějších životních úkonech, často těžké senzorické a motorické postižení a těžké neurologické poruchy. Komunikační schopnosti maximálně na úrovni porozumění jednoduchým požadavkům a nonverbálních odpovědí. Etiologie je orgaická, kombinují se nejtěžší formy pervazivních poruch.

     

    Použité zdroje a literatura

    [1] VALENTA, M.; MÜLLER, O.: Psychopedie. Parta, 2007. ISBN: 978-80-7320-099-2

    [2] ŠVARCOVÁ,I.: Mentální retardace. Portál: Praha, 2006. ISBN: 80-7367-060-7

    [3] PIPEKOVÁ,J.: Kapitoly ze speciální peddagogiky. Paido: Brno, 2006. ISBN: 80-7315-120-0