Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se

Přidat do kolekce              nikdo zatím nehodnotil

Inscenační metoda

Stránka naposledy upravena 12:18, 28 Srp 2009 uživatelem Josef Valenta
    Obsah
    Žádné titulky

    Verze jako 02:10, 28 Ún 2021

    na tuto verzi.

    Vrátit se k Archiv verzí.

    Zobrazit aktuální verzi

    Hraní rolí, resp. inscenační metoda, je edukační metoda založená na tom, že žáci převezmou určité role v divadelním slova smyslu a sehrají pak určité situace, do nichž se postavy (charakterizované těmito rolemi) dostávají.

    Roli tedy tomto případě chápeme jako učební úkol, kterého se musí žák zhostit. Přitom jde o typ úkolu, jehož obsahem je charakteristika obvykle nějakého člověka (postavy) a jejího jednání, postojů atd. Postav je v edukační fiktivní dramatické situaci obvykle více, vstupují do vzájemných vztahů a jednají – žáci je hrají. Jiní žáci obvykle sledují tuto (in-scenovanou) hru jako diváci, kteří mají většinou zadán úkol k pozorování toho, co se v situaci děje. Na tomto společném základu se pak pod názvem hraní rolí skrývá řada různých způsobů hraní využívaných k výchově obecně, k tréninku specifických odborných, profesních nebo sociálních dovedností, ale i k reedukaci či terapii (psychodrama; dramaterapie). Do hraní rolí lze zahrnout částečně i simulační hry. Proto také najdeme hraní rolí či edukační inscenace v řadě systémů (osobnostní a sociální výchova; sociálně psychologický výcvik; socio-profesní tréninky; globální výchova, zážitková pedagogika atd.).
    Hraní rolí v těchto systémech obvykle rezignuje (na rozdíl o hraní v rámci dramatické výchovy) na estetickou stránku hry, na kvalitu divadelního projevu či úroveň uměleckého rozvíjení dramatické situace. Spíše pragmaticky směřuje k osvojování vědomostí a dovedností (a návazně též porozumění a rozvíjení postojů).
    Upozorňujeme též na termín „hry s hraním rolí“ (role playing games), což ovšem nejsou edukační hry provozované v institucích pro výchovu a vzdělávání, nýbrž společenské, často složité a dlouhotrvající hry, při nichž se hráči proměňují v jiné postavy (viz např. Dračí doupě nebo hry typu LARP /live action role play/ atd.).
     
    viz též hesla „dramatická výchova“, „dramatizace“, „simulace“
     
    Další zdroje informací k tématu:
     
    Knižní a časopisecké:
     

    Machková,E.: Jak se učí dramatická výchova. Praha, DAMU 2004.

    Petruželová, J.: Rodinná výchova a dramatika. Několik poznámek k uplatňování metod dramatické výchovy na II. stupni základní školy. Roč. XV, č. 1 (40), 2004.

    Ulrychová, I.: Faustův dům. Scénář školního dramatu. Roč. XVI, č. 3 (45), 2005.

    Valenta,J.: Dramatická výchova a výchova osobnostní a sociální. Tvořivá dramatika 1/2007, s. 1-8

    Valenta,J.: Dramatická výchova a sociálně psychologický výcvik - srovnání systémů. P,ISV 99.

    Valenta,J.: Kapitoly z teorie výchovné dramatiky. Hraní rolí ve výchově a vzdělávání. Praha, Institut soc. vztahů 1995.

    Valenta,J.:Jednoduché metody dramatické výchovy (hraní rolí) ve výuce různých předmětů. Raadce učitele.3., Praha, Raabe 2003, C 2.9, 34 s.

    Valenta,J.: Metody a techniky dramatické výchovy. 3.vyd., Praha, Grada 2008.

    Vyskočilová, V.: Pohádka a multikulturní výchova. Roč. XVI, č. 3 (45), 2005.

     
    Internetové (např.):
     
    §
    §
    §
    §
    §
    §