Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Globální metoda čtení

Stránka naposledy upravena 10:06, 8 Pro 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?
    Toto heslo bylo založeno Lenkou Říhovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.

    Obsah stránky:

    Výklad hesla

    Tato metoda byla původně zavedena pro děti duševně opožděné a pro děti předškolní. Teoreticky vychází z tvarové psychologie (Gestaltpsychologie), podle níž čtenář vnímá celky, jimž jsou části a prvky podřízeny. Proto globální metoda vychází z celků (věty nebo slova) a zachovává je tak dlouho, dokud žák sám nedojde vlastním vývojem k jejich rozboru.  

    U nás byl propagátorem globální metody Václav Příhoda. Zastánci této metody přehlíželi techniku čtení a zdůrazňovali, že čtení musí být přímým poznáváním smyslu.
     
    Čtení podle této metody prochází čtyřmi obdobími:  
    1. Období přípravné – rozvíjení řeči, smyslů, paměti, pozornosti, představivosti.
    2. Období paměti – žáci vnímají a snaží se zapamatovat obrazy slov. Častým opakováním si zapamatují jejich tištěný obraz a pak jsou schopni slova číst, aniž znají jednotlivá písmena. Cílem je porozumění textu. 
    3. Období analýzy – dítě je přivedeno k rozboru vět na slova, postupně dojde k analýze slov na slabiky, hlásky a písmena. Žáci si všímají, které písmeno je na začátku, uprostřed a na konci slova, uvědomují si, co je v jednotlivých slovech stejné a čím se liší. Postupně se seznamují s písmeny malé a velké tiskací abecedy. 
    4. Období syntézy – žáci se učili číst nová slova, která se skládala ze známých částí.
    5. Období zdokonalování čtení – jde o procvičování syntézy slov a vět různými hrami. Používají se hry, přesmyčky, křížovky, doplňovačky apod. Dochází k individuálnímu docvičování čtení. Učitel zjišťuje individuální rozdíly mezi žáky, zpřesňuje se znalost abecedy, cvičí čtení obtížnějších slov. 
    Kladem globální metody je, že motivuje děti ke čtení přiměřenou a zajímavou četbou, respektuje věkové a individuální zvláštnosti žáků. K záporům patří přetěžování dětí v období rozvíjení paměti a problematické osvojování slabikové, hláskové a písmenkové stavby vět, které někdy svádí k povrchnímu čtení a odhadování slov. 
     
    Poslední výzkumy ukazují, že část dětí má problémy se syntézou a mohou se naučit číst pouze metodou analytickou. Proto se v některých školách vrací i ke globální metodě. Ukázala se jako velmi vhodná i pro děti mentálně retardované a neslyšící v počátečním období výuky, pro jejichž potřebu ji zpracovala L. Kubová, K.Hemzáčková.
     

    GLOBÁLNÍ ČTENÍ ŽÁKŮ S MENTÁLNÍ RETARDACÍ S VYUŽITÍM MATERIÁLŮ K. HEMZÁČKOVÉ A J. PEŠKOVÉ "PRVNÍ ČTENÍ" 

    U některých dětí, zejména s těžším stupněm mentálního postižení, dysfázií, sluchovým postižením, v přípravném ročníku, není možné úspěšně využít při výuce čtení analyticko-syntetickou metodu. Mnohé z těchto dětí se touto metodou číst vůbec nenaučí, navíc výuku čtení provází neúspěch, a tudíž i nechuť ke čtení. Alternativní možností je výuka čtení s využitím globální metody. Ta vychází ze skutečnosti, že vnímání dítěte s mentální retardací je charakteristické svým zaměřením více na celky než na detaily. Základem je postup od celku k jednotlivým částem. Na počátku výuky tak stojí slovo doplněné zobrazením konkrétního pojmu a teprve později je slovo analyzováno na písmena. Metoda dává dítěti právě tu možnost – číst okamžitě celá slova a vnímat jeho konkrétní význam. Tím se odlišuje od postupu analyticko-syntetické metody, kde na počátku výuky jsou písmena a slabiky, které konkrétní význam nemají.
     
    Způsob výuky, který nabízejí autorky K. Hemzáčková a J. Pešková v učebnici První čtení, využívá globální metody, ale zároveň usiluje o zachování určité návaznosti na metodu analyticko-syntetickou. Může být použita k překlenutí doby, kdy je dítě ve výuce čtení neúspěšné, nebo se může stát základem sociálního čtení. Jejím hlavním cílem je stimulace rozvoje zrakového vnímání, verbálního myšlení, záměrné pozornosti a komunikativních dovedností. 
     
    Učební pomůckou je soubor obrázků se slovy z nejrůznějších oblastí, které dítě obklopují, sestavený do tématických celků. Každý obrázek v trojím provedení lze použít k další manipulaci:  
    1. První je určen k vytváření leporel z řady různých obrázků. Slouží jako předloha a trvalá kontrola. 
    2. Druhým je volný obrázek, od kterého je slovo později odstřiženo. Je určen k další manipulaci a k vlastnímu čtení. 
    3. Třetí, doplňující obrázek je určen  k rozstřižení na dvě i více částí podle uvážení vyučujícího a s ohledem na schopnosti dítěte. Obrázek pak slouží jako jednoduchá skládanka k procvičování skládání celku z částí a naopak. 
    Tvary písmen jsou hůlkové, jednoduché, aby je bylo možno napodobovat obtahováním, modelováním, skládáním z tyčinek apod.  
    Na zdůraznění reality jsou předměty ve třídě označeny jejich názvy a soubor obrázků je doplněn fotografiemi členů rodiny, učitelky a spolužáků s jejich  jmény. Výuku čtení začínáme tehdy, má-li dítě určitou aktivní slovní zásobu. Není na překážku, pokud má pouze pasivní slovní zásobu, je však důležité mít jistotu, že dítě je schopno obrázky rozlišovat, rozumí jejich obsahu a přiřazuje je k reáliím. 
     

    Přípravná etapa  

    - do určité míry se shoduje s přípravnou fází metody analyticko-syntetické. 
     
    Vlastnímu čtení by mělo předcházet časté hlasité předčítání krátkých textů, společné prohlížení knížek s obrázky a tištěným textem tak, aby dítě vidělo, že tisk je sledován prstem, že číst začínáme nahoře na stránce a že čteme zleva doprava. Touto motivací vzbuzujeme zájem o čtení a je vždy nutné využít spolupráce s rodiči. 
     
    a)      Diferenciační cvičení 
    Důležitou součástí přípravy na čtení jsou diferenciační cvičení zrakového vnímání. Dítě se učí vnímat rozdíly, pak tuto dovednost uplatňuje při srovnávání slov jako celku a jejich analýzu na písmena. Cílem cvičení je osvojení pojmů stejný – jiný. 
     
    Postup: 
    1. rozlišování a přiřazování stejných skutečných předmětů ve dvojicích     (předmět – předmět) 
    2. rozlišování a přiřazování obrázků ke skutečným předmětům ( předmět – obrázek) 
    3. tvoření dvojic stejných obrázků (obrázek – obrázek) 
    Tato cvičení lze kombinovat s tříděním podle velikosti, tvaru, barvy.. 
     
    b)      Porozumění a zapamatování pojmu 
    Poznávání a rozlišování obrázků představuje již jistou úroveň zobecňování. 
    Postup: 
    1. vybírání, vyhledávání obrázků na slovní pokyn – kdy dítě již spojuje název (slyšené slovo) s obrázkem (učitel-název, dítě-obrázek) 
    2. pojmenovávání – dítě vyhledává obrázek na slovní pokyn a pak samo pojmenovává, slovo opakuje, i když výslovnost je ještě nedokonalá (učitel-obrázek, dítě- název) 
    Slova s obrázky předkládáme v malém počtu, rychlost zapamatování zvyšujeme pomocí „bezchybného učení“ – fyzickým vedením ruky, pochvalou apod. Nové pojmy zařazujeme teprve tehdy, pokud dítě předchozí vybírá, případně pojmenovává bez potíží. Manipulací se skládankou fixujeme slovo do paměti, podporujeme rozvoj zrakového vnímání, slovo skládáme z písmen. Není nutné, aby dítě jednotlivá písmena znalo – jde opět o cvičení, skládání celku z částí. 
     

    Etapa vlastního čtení 

    Začíná ve chvíli, kdy je natištěné slovo odděleno od volného obrázku.
    Postup: 
    1. slovo k obrázku přiřazuje učitel a také jej čte 
    2. učitel slovo přiřazuje a dítě čte 
    3. dítě přiřazuje slovo k obrázku a samo čte 
    4. uplatňujeme různé způsoby práce se slovy a obrázky 
    Dítě by se mělo přesvědčit, že přiřadilo slovo správně (kontrola na magnetické tabuli). Stále napodobujeme písmena, skládáme je do slov a upozorňujeme, že slovo je z písmen složeno, zařazujeme cvičení rozvíjející fonematický sluch – poznání slov s náslovnou hláskou A – I a vyvození písmen A,I. 
     

    Etapa dalšího čtení a procvičování 

    1. situační obrázky 
    Na slovní pokyn ukazuje dítě jednotlivosti, učitel přiřazuje slovo, dítě čte. Po nácviku přiřazuje samo a čte.
    1. písmena A – I použijeme jako spojku mezi dva obrázky 
    Po procvičení obrázek nahradíme slovem a tvoříme jednoduché věty: MÁMA A TÁTA. PES I KOČKA. 
    1. předkládáme 1 obrázek a 2-3 slova, nebo 2-3 obrázky a 1 slovo – dítě vybírá příslušný obrázek 
    2. Dvojice, trojice, později sloupce natištěných slov, která již dítě zná i slova dosud neznámá - ukazuje a přiřazuje k známému slovu obrázek, případně kartičku se stejným slovem. 
    3. Tvoříme věty se slovy, které pojmově znamenají činnosti: KOČKA PIJE. KOČKA PIJE MLÉKO. 
    4. Dítě doplňuje významově vhodné slovo vyjadřující činnost mezi dva obrázky a přečte utvořenou větu:TETA VAŘÍ MASO. 
    5. Při manipulaci se skládankami vyvozujeme slova MÁ, TO, JE. Napodobujeme je skládáním z předem vybraných písmen. Používáme ke tvoření dalších vět :TO JE HUSA. MÁMA MÁ KOLÁČ. 
    6. Pro vyspělejší čtenáře můžeme sestavovat krátké texty o dvou i třech větách a kombinovat je s obrázky. TO JE ONDRA A TÁTA. ONDRA ČTE. TÁTA MYJE AUTO. 
    Tato metoda se dá kombinovat s využitím piktogramů a znaků do řeči. Větší zapojení  smyslového vnímání pomáhá ke zvládání čtení i dětem jinak neúspěšným. 
    V některých případech je možné pomocí rozkladu slov na hlásky, hláskováním a využitím genetické metody pokračovat v dalším rozvíjení čtenářských dovedností. 
    Klíčová slova
    • globální čtení
    • metody čtení