Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Inkluzivní vzdělávání

Stránka naposledy upravena 21:49, 11 Dub 2011 uživatelem Mgr.et Mgr. V?ra Gošová?

    Toto heslo bylo založeno Radkou Topinkovou,
    Pomozte nám zvyšovat pedagogické znalosti o problematice, kterou se toto heslo zabývá. Zapojte se do diskuze a upravování  hesla.


    Obsah stránky:

    Výklad hesla:

    Právo na inkluzivní vzdělávání bylo poprvé deklarováno na světové konferenci na téma Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kterou pořádala organizace UNESCO společně se španělskou vládou roku 1994 v Salamance. Vlády 92 zemí se usnesly změnit stávající vzdělávací systémy směrem k inkluzivnímu vzdělávání, které zajišťuje právo na vzdělávání všech dětí bez ohledu na jejich individuální potřeby. Toto a další ustanovení, v nichž je inkluze deklarována jako základní princip uplatňovaný ve vzdělávání, byly posléze zakotveny v tzv. Prohlášení ze Salamanky (Salamanca Statement, UNESCO 1994).  
     
    Inkluzivní vzdělávání je odpovědí na diverzitu ve všech jejích formách, jeho snahou je poskytnout všem dětem co nejlepší úroveň vzdělání nezávisle na podobě jejich specifických potřeb.

    Od integrace k inkluzi

    Od 2. poloviny 90. let bývá postupně nahrazován termín integrace pojmem inkluze. Integrace obecně popisuje proces přemístění žáka do školy hlavního vzdělávacího proudu, přičemž jsou kladeny požadavky na žáka, aby se adaptoval na školní prostředí spíše než na školu, ta aby transformovala vlastní systém. Inkluzivní vzdělávání se naopak projevuje v přizpůsobení vzdělávacích podmínek tak, aby odpovídaly potřebám všech žáků. 
     
    Posun od integrace k inkluzi není pouhým posunem v terminologii vytvořeným v zájmu politické korektnosti, ale základní změnou v pohledu na problematiku. Je to přechod od přijetí stanoviska, že se překážky vyskytují na straně dítěte, k přijetí tzv. sociálního modelu, kde bariéry k učení existují ve strukturách samotných škol a obecněji v postojích  společnosti v závislosti  jejím složení. Inkluzivní vzdělávání je přístup, který připisuje každému dítěti právo participovat ve výuce školy hlavního vzdělávacího proudu.
     

    Pojmy související s inkluzivními principy

    Asimilace a integrace

    asimilace označuje proces, kdy dochází k přizpůsobení se většinové společnosti do takové míry, že znaky původní kultury se postupně vytrácejí, jsou nahrazovány znaky přejímané kultury, až dojde k jejich úplné ztrátě. Integrace znamená začlenění příslušníků jedné kultury do většinové společnosti bez ztráty kultury vlastní. Na rozdíl od asimilace, která probíhá jednostranně, je integrace procesem oboustranným, ve kterém se aktivně zapojují jak ti, kteří se chtějí integrovat, tak i většinová společnost.

    Bilingvismus

    tzv. jazyková dvojjazyčnost, schopnost užívat dva jazyky. Bilingvismus se nejčastěji dělí na individuální a společenský. Příkladem individuálního bilingvismus je jedinec, který pochází ze smíšeného manželství rodičů různé národnosti. Společenský bilingvismus se vyskytuje ve skupinách lidí, kteří žijí na určitém území a hovoří dvěma jazyky.

    Diskriminace

    odlišné zacházení s lidmi ve vymezených, srovnatelných situacích na základě různé rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, víry, náboženského vyznání a světového názoru. Diskriminace může být přímá nebo nepřímá. Přímou diskriminací je jednání, při němž se s jednou osobou zachází méně příznivě než s jinou ve srovnatelné situaci, a to z důvodů, které zákon zakazuje. Nepřímou diskriminací je jednání, při němž se s někým zachází méně příznivě na základě kritéria, které je zdánlivě neutrální.

    Diverzita

    princip, který umožňuje všem lidem, aby bez ohledu na své individuální odlišnosti mohli plně rozvinout svůj osobní potenciál. Ve společenské rovině to znamená přijmout a respektovat rozvoj jedinců z různých sociálních, jazykových, kulturních a dalších prostředí, kteří přispívají k obohacování většinové společnosti právě na základě těchto odlišností.

    Předsudky a stereotypy

    stereotyp je ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení. Nejčastějším projevem stereotypu vůči druhým jsou diskriminace a předsudky, tedy odlišné chování k druhým díky jejich příslušnosti k určité skupině – např. náboženské, národnostní, etnické, sociální aj. Stereotyp vzniká na základě zjednodušení, přehánění nebo překroucení pravdy, generalizace a představení některých kulturních atributů jako „přirozených“.

    Připisování a labeling

    k labelingu/etikatizaci dochází nejčastěji v důsledku usuzování o vlastnostech jedince na základě vnímaných skupinových vlastností. Jedinci jsou připisovány určité vlastnosti, které jsou většinovou společností asociovány s některou ze skupinových příslušností. Nebezpečí labelingu spočívá ve vytváření situací, které vedou k sociální exkluzi.

    Sociální exkluze (vyloučení)

    je proces, kterým jsou jednotlivci i celé skupiny osob zbavováni možnosti plně se zapojit do sociálních vztahů a aktivit ve společnosti, ve které žijí. Sociálně vyloučení jsou odříznuti od institucí a služeb, sociálních sítí a vzdělávacích příležitostí. Jako adaptace na podmínky sociálního vyloučení se často vytvářejí specifické hodnoty a normy, mezi něž patří například důraz na přítomnost, neschopnost plánovat do budoucna, pocity beznaděje a bezmocnosti či přesvědčení, že člověk nemůže ovlivnit vlastní sociální situaci.

    Xenofobie

    v doslovném překladu znamená strach z cizinců, lze ji chápat jako předsudek, který vytváří negativní názor bez jakékoliv předcházející znalosti. Obecně se pojem používá k označení nesnášenlivosti vůči lidem z jiných zemí či při nedostatku úcty k jejich tradicím a kultuře.
     

    Doporučené zdroje a literatura:

    • Analýza individuálního přístupu pedagogů k žákům se speciálními vzdělávacími potřebami, Praha: Člověk v tísni, o.p.s., 2009.
    • KYRIAZOPOULO, M., WEBER, H. (eds.): Tvorba skupiny indikátorů – pro inkluzivní vzdělávání v Evropě, Dánsko: Odense, Evropská agentura pro rozvoj speciálního vzdělávání, 2009.ISBN 978-87-92387-72-1
    • MEIJER, C. J. W. (ed.): Inclusive Education and Classroom Practice. Dánsko: Odense, Evropská agentura pro rozvoj speciálního vzdělávání, 2003. ISBN 87-91350-23-9
    • STUBBS, S.: Inclusive Education – Where there are few resources, the Atlas Alliance, 2008.
    • WATKINS, A., D´ALLESIO, S. (eds.): Hodnocení v inkluzivních podmínkách – Hodnocení v praxi. Dánsko: Odense, Evropská agentura pro rozvoj speciálního vzdělávání, 2009. ISBN 978-87-92387-42-4
    • The Salamanca Statement and Framework for Action on Special Needs Education, UNESCO, 1994. http://www.unesco.org/education/pdf/SALAMA_E.PDF
    Klíčová slova
    • diverzita
    • integrace
    • rovný přístup ke vzdělání
    • sociální inkluze,