Obsah
Žádné titulkyItalské slovo „maniera“(způsob, styl) mělo v 16.století obecně kladný význam jako označení záměrně stylového a umělecky vytříbeného díla. Zdokonalování stylu a překonávání přírody ve složitosti pohybů, nápaditosti kompozice, eleganci a idealizované kráse se postupně stalo hlavní složkou díla, které se přizpůsoboval i jeho obsah. Někdy až bizarní fantasknost a složitost díla („difficultà“) měla působit virtuozitou provedení i zdánlivou lehkostí („facilità“, „sprezzatura“), se kterou umělec řešil svůj jinak náročný umělecký úkol. Typické pro manýristy přitom bylo eklektické přejímání již vytvořených forem a jejich spojování do nových působivých souvislostí.
Základní tvarosloví manýrismu vznikalo již v pozdních Raffaelových, Michelangelových a Leonardových dílech a bylo dále přejímáno a rozvíjeno jejich žáky a napodobiteli, kteří se pak rozcházeli po celé Itálii a přenášeli nový sloh do významných uměleckých center.
Florentští manýristé pracující pro dvorskou společnost kladli důraz na dokonalost vnější formy, tj. na dokonalost technického provedení (zejména z hlediska odlévání do bronzu), eleganci, zdobnost a graciéznost sochy. Jejich ideál krásy („maniera bella“) representují spíše protáhlé postavy s malou hlavou, dlouhou šíjí a zdůrazněnými boky. Jsou komponované do šroubovitě stočeného pohybu („figura serpentinata“) a doplňované nápaditě stylizovanými dekorativními prvky.
BARTOLOMEO AMMANATI (1511 – 1592): sochař a architekt; žák Jacopa Sansovina; jeden z nejvyhledávanějších a nejlépe placených umělců ve Florencii, kde strávil většinu svého života a zanechal svá nejvýznamnější díla. Mimo architekturu i Neptunovu kašnu na Piazza della Signoria (1560-1575; mramor a bronz; výška 560 cm) s kolosální mramorovou postavou Neptuna uprostřed a okolními figurami říčních bohů, satyrů a mořských koní, kterou vytvořil (za spoluúčasti Benvenuta Celliniho a Baccia Bandinelliho) při příležitosti sňatku Francesca I. Medicejského a Johanny Rakouské.
BENVENUTO CELLINI (1500 – 1571): sochař a zlatník, autor Vlastního životopisu (1558-1562); hlavní představitel florentského manýrismu a zakladatel proslulé tradice florentské zlatnické školy. Kromě Florencie působil také v Římě a ve Francii (mj. ve Fontainebleau) na dvoře Františka I., pro něhož vytvořil slavnou slánku (1540-1543; eben, email, zlato; Kunsthistorisches Museum, Vídeň) s postavami Neptuna a Terry. Po návratu z Francie začal realizovat své nejvýznamnější dílo, a to bronzové sousoší Persea s hlavou Medúzy (pro Piazza della Signoria) (1545-1554; 320 cm vč. podstavce; Loggia dei Lanzi, Piazza della Signoria), jejímž objednavatelem byl tentokrát Cosimo I. z rodu Medici. Spíše antikizující pojetí tohoto sousoší vyniká nejenom propracovanou kompozicí určenou pro všechny pohledové úhly, ale i virtuózně provedeným litím, v němž jsou zachyceny nejjemnější detaily postav a jejich atributů.
GIOVANNI DA BOLOGNA zv. GIAMBOLOGNA (1529 – 1608): nejvýznamnější sochař florentského manýrismu (původem z Flander) po Michelangelovi, jehož styl převzal a prostorově i pohybově rozvinul. V tom smyslu představuje jeho nejlepší dílo mramorové sousoší Únosu Sabinky v Loggia dei Lanzi (1581-1583; 410 cm; Piazza della Signoria, Florencie), které již předjímá svým spirálovitě stoupajícím pohybem, označovaným jako figura serpentinata, jeden z výtvarných principů raného italského baroka. Spirála, jejíž vrchol tvoří vztyčená ruka Sabinky, pokračuje směrem dolů v michelangelovsky robustním těle Romula a končí v přikrčeném těle Sabina, kterého zde Romulus sráží a překračuje.
Další významná díla:
Neptunova kašna na Piazza Maggiore v Bologni (1563-1565; bronz a mramor; 335 cm);
Merkur (1564-1580; bronz; 180 cm; Museo Nazionale del Bargello, Florencie);
jezdecká socha Cosima I. Medicejského na Piazza della Signoria ve Florencii (1587-1594; bronz; 450 cm).
- Klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |