Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Severoitalský manýrismus

Stránka naposledy upravena 09:39, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Hlavní představitelé severoitalského manýrismu:

    GIULIO ROMANO vl.jm. Giulio di Pietro de Gianuzzi Pippi (1499 - 1546): Raffaelův nejlepší žák a
    pomocník narozený v Římě a působící od roku 1524 v Mantově ve službách Federica II. Gonzagy.  Svým dramatickým a zároveň dekorativně cítěným manýrismem ovlivnil zejména tvorbu Paola Veroneseho, Paula Rubense a umělců fontainebleauské školy. K jeho nejvýznamnějším dílům jako architekta i malíře patří jednopatrový letohrádek Palazzo del Tè v Mantově (1526-1535), který postavil pro rodinu Gonzagů a v jehož četných místnostech také řídil freskovou a štukovou výzdobu ve stylu římsko-antického výzdobného umění. Tak například v Sala delle Metamorfosi a ve výklencích Sala delle Aquile umístil řadu motivů ze starořímského malířství, Sala degli Stucchi vyzdobil plastickými vlysy po vzoru nástěnných dekorací starořímských paláců a v Casino della Grotta uplatnil známé „grotesky“ převzaté z výzdobných motivů podzemních prostor římských antických staveb, jaké se např. nacházely na podzemních klenbách Neronova Zlatého domu nebo v prostorách Hadriánových a Titových lázní. Vrchol svého freskařského umění pak  předvedl v  Sala dei Giganti,  kde freskou  Pádu Gigantů pokryl stěny od stropu k podlaze tak, že spolu s pádem obrů navodil iluzívními prostředky i dojem pádu stěn sálu a kleneb, jako při hrůzné přírodní katastrofě.   

    Další díla:

    Hostina Kupida a Psyché (1527-1530; freska; Sala di Psyché, Palazzo del Tè, Mantova);

    Madona s dítětem (1522-1523; olej na dřevě; Galleria Nazionale d'Arte Antica, Řím);

    Portrét ženy (kol. r.1531; olej na dřevě; Royal Collection, Windsor).

    FRANCESCO PRIMATICCIO (1504 - 1570):  žák Giulia Romana, s nímž spolupracoval na výzdobě
    v Palazzo del Tè a v Palazzo Ducale v Mantově. Od roku 1532 byl jeho působištěm  zámek ve Fontainebleau ve Francii, kde se pod vedením Rossa Fiorentina (zakladatele tzv. první fontainebleauskéškoly)podílel na rozsáhlém programu výzdoby zahrnujícím všechny druhy výtvarného umění a řemesel.

    PARMIGIANINO vl.jm. Francesco Mazzola (1503 - 1540):  žák Correggia; pokračovatel parmské školy a jeden z nejvýznamnějších představitelů italského manýrismu, jenž ve svém díle využil podnětů svých starších současníků, Correggia, Raffaela i Michelangela, ale přetvořil je ve svůj vlastní osobitý styl. Jeho typickým prvkem je nový idealizovaný typ zduchovnělé a elegantně protáhlé postavy, kterámá spirálovitě stočený pohyb (zv. figura serpentinata), chladné barvy a disharmonicky laděný kolorit.

    Významná díla:

    Vlastní podobizna v konvexním zrcadle (kol. r.1524; olej na dřevě; ø 24 cm; Kunsthistorisches Museum, Vídeň. Když Parmigianino odešel v roce 1524 do Říma, věnoval svoji podobiznu papeži Klementu VII., od něhož se přes další významné osobnosti, spisovatele Pietra Aretina a sochaře Alessandra Vittoriu, dostala až do sbírek kuriozit na dvoře Rudolfa II.);

    Madona a dítě se světci (kol. r.1530; olej na dřevě; Galleria degli Uffizi, Florencie);

    Madona s dlouhou šíjí (1534; olej na dřevě; 219 x 135 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie. Proslulé Parmigianinovo dílo s extrémě protáhlými liniemi Panny Marie je mj. zajímavým příkladem změny dobového vkusu, a to nejenom z hlediska estetických forem; dívčí a mateřsky něžná P. Maria rané a vrcholné renesance nyní nabývá podoby vznešené a elegantní dámy z aristokratické společnosti);

    Pallas Athena (kol. r.1539; olej na plátně; Royal Collection, Windsor). 

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova