Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Florentský manýrismus

Stránka naposledy upravena 09:40, 19 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    Hlavní představitelé florentského manýrismu:

     

    JACOPO DA PONTORMO vl. jm. Jacopo Carrucci da Pontormo (1494 – 1557):  žák Andrey del Sarto, významný představitel raného florentského manýrismu, jehož tvorbu charakterizuje hledání nových výrazových forem a nových zdrojů inspirace (např. i v Dürerově malbě a rytinách). Od Michelangela převzal principy asymetrické kompozicea umělé, dekorativně působivé barevnosti lomených barev, která však neodpovídá skutečnosti a má ryze artistický význam.

    Významná díla:

    fresková výzdoba ve Ville Medici v Poggio a Caiano u Florencie (1519-1521. Ikonografický program výzdoby přijímacího salónu jedné z předměstských vil Medicejských, kterou si u malíře objednal kardinál Giulio de’Medici, budoucí papež Klement VII., měla být oslavou mocného rodu prostřednictvím série epizod z římské historie a mytologie. Umělecky nejvýznamnější a nejrozsáhlejší dílo zde představuje lunetová freska Vertumnus a Pomona (461 x 990 cm), jejíž námět ztvárňuje příběh z Ovidiových Proměn o námluvách boha ročních dob Vertumna a odmítavé bohyni zahrad a ovocných stromů Pomoně);

    výzdoba pohřební kaple (mužské větve) rodu Capponi (Cappella Capponi) v kostele Santa Felicità ve Florencii (1526-1528. Kromě zničené nástropní fresky Boha Otce a čtyř medailonů evangelistů v pendetivech, patří k výzdobnému programu kaple také podivuhodné Kladení Krista do hrobu (olej na dřevě, 313 x 193 cm), které vyniká nejenom zcela netradiční barevností v chladných pastelových tónech, ale i extaticky pojatou kruhovou kompozicí, jejíž postavy ovládá uzavřený pohyb stoupající a klesající sinusoidy).

    ROSSO FIORENTINO vl. jm. Giovanni Guasparre (1494 – 1540):  žák Andrey del Sarta a Fra Bartolomea; hlavní představitel první fontainebleauské školy ve službách Františka I. na jeho zámku ve Fontainebleau. Zde doplnil štukovou výzdobu cyklem fresek (1534-1539; galerie Františka I.), které představují jeho vrcholné dílo. Do roku 1530 však působil v rodné Florencii a dále rozvíjel umění svých krajanů, především Andrey del Sarto a Jacopa Pontorma. Mistrovskou ukázkou jeho osobitého manýristického stylu je Snímání z kříže (1521; olej na dřevě; 375 x 196 cm; Pinacoteca Comunale di Volterra, Volterra) s kruhovou komplikovanou kompozicí vertikálně protažených figur, tvrdými zalamovanými liniemi a ostře laděnými kontrasty barev.

    Další díla:

    Trůnící Madona mezi dvěma světci (1521; olej na dřevě; 169 x 133 cm; Museo Diocesano, Volterra);

    Mojžíš bránící Jitrovy dcery (1523-1524; olej na plátně; 160 x 117 cm; Galleria degli Uffizi, Florencie. Dynamické spleti zápasících postav, z nichž některé jsou manýristicky ořezané obrazovými okraji, dominuje dívčí postava v pravém horním rohu obrazu, jež zde v postoji úlekem strnulé figuriny (zv. „la manichina“) evokuje napětí kontrastu klidu a vášněmi vzedmutého pohybu);

    Pieta (1537-1540; olej na plátně; Musée du Louvre, Paříž).

    GIORGIO VASARI (1511 – 1574): malíř, sochař, architekt a životopisec slavných umělců (Životy nejvýznačnějších malířů, sochařů a architektů; 1550). Ve svých rozměrných freskách (např.v Sala del Cinquecento v Palazzo Vecchio ve Florencii dokončených v roce 1565) uplatňoval ve velké míře různá literární témata, skryté narážky a alegorie, v nichž vlastní téma obrazu zanikalo a stávalo se nečitelné. Měl řadu žáků, jejichž tvorba již patří do raně barokního umění.

     

    AGNOLO BRONZINO vl. jm. Agnolo di Torri (1503 – 1572):  nejvýznamnější představitel florentského manýrismu, žák Jacopa da Pontorma, na jehož tvorbu především navazoval. Nejvíce se proslavil svými podmanivými podobiznami malovanými nejčastěji ve tříčtvrtečním pohledu a v životní velikosti. Přesná detailní kresba v ostře ohraničených liniích a artistně komponovaná barevnost udělují jeho portrétům dojem chladné uzavřenosti a téměř ireálné existence.

    Od roku 1539, kdy byl jmenován oficiálním malířem medicejského dvora, často portrétoval
    členy tohoto rodu i jeho mocných spojenců; mj. namaloval řadu podobizen Cosima I. a jeho kastilské manželky Eleonory z Toleda.

    Významná díla:

    Venuše a Amor (Luxuria, Prostopášnost) (1540-1545; olej na dřevě; 155 x 144 cm; Natio-nal Gallery, Londýn. Bronzinův typický manýristický způsob malby se nejvýrazněji projevuje v několika  alegoriích,z nichž patří k nejznámějším jeho erotická alegorie s Venuší a Amorem, kde zo-brazil Venuši v hadovitě protočené pozici a s mramorově bílým tělem, které se efektně odráží od azurově modrého pozadí. Lásku, kterou zde v něžném objetí zastupují postavy Venuše a Amora, doprovází naříkající Žárlivost, nacházející se u levého okraje kompozice, a proradný Klam, jenž je umístěn při pravém okraji obrazu a drží jako své poznávací atributy plástev medu a štíra. Zároveň se snaží Bláhovost – zpodobená ženskou maskou v levém horním rohu výjevu – zakrýt milence závěsem před bohem času Saturnem. Ten jej však prudkým pohybem strhává a svými hodinami připomíná „vanitas“ takovýchto pozemských rozkoší);

    Portrét Lucrezie Panciatichi (kol. r.1540; olej na dřevě; Galleria degli Uffizi, Florencie);

    Eleonora z Toleda se synem (1544-1545; olej na dřevě; Galleria degli Uffizi, Florencie);

    Portrét Cosima I. de’Medici v brnění (1545; olej na dřevě; Galleria degli Uffizi, Florencie);

    Laura Battiferri (1555-1560; olej na plátně; Palazzo Vecchio, Florencie. Bronzinův strohý portrétní styl, jehož původ lze hledat v soudobé atmosféře probíhající protireformace, charakterizuje určitá archaická strnulost, kterou v případě básnířky Laury, manželky sochaře Bartolomea Ammannatiho, zdůrazňuje např. užití polohy profilu i zvláštní způsob, jakým mladá žena drží otevřenou knihu svých básní).

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova