Rakousko
Stránka naposledy upravena 12:12, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína HublováObsah
Žádné titulkySvé vrcholné úrovně dosáhlo rakouské barokní malířství až v 18. století, a to především v oboruiluzívní fresky,jejíž vývoj a konečnou podobu ovlivnil proslulý italský freskař Andrea Pozzo, když byl roku 1702 pozván do Vídně k výzdobě universitního kostela a Lichtensteinského paláce. K nejvýznamnějším představitelům iluzívní fresky zde patřiliJohann Michael Rottmayer (1654- 1730),Daniel Gran (1694-1757) aPavel Troger.
Rokokový iluzionismus následně vyvrcholil v díle Trogerova žákaFranze Antona Maul- bertsche (1724-1796).
JOHANN MICHAEL ROTTMAYER (1654 - 1730): přední představitel zakladatelské generace rakouského barokního malířství, žák benátského malíře Carla Lotha. Vrcholné úrovně svého umění dosáhl hlavně v raném období tvorby, kdy navazoval na svůj pobyt v Itálii a byl ovlivněn velkými italskými freskaři Pietrem da Cortonou a Andreou Pozzou. Dynamiku velkých robustních postav, které umísťoval do popředí obrazové kompozice, zdůrazňoval energickým rukopisem a sytou barevností, v níž dominují červené, modré a žluté tóny. Jako malíř fresek a oltářních a závěsných obrazů spolupracoval s významnými umělci i s předními rakouskými architekty, jakými byli J. B. Fischer von Erlach, Johann Lucas von Hildebrandt a Jacob Prandtauer.
Hlavní díla:
nástropní fresky v zámku Vranov na Moravě(1696);
fresky v chrámu sv. Matouše ve Vratislavi(1704-1706);
nástropní fresky v klášterním kostele v Melku na Dunaji(1716-1722);
nástropní fresky v chrámu sv. Karla Boromejského ve Vídni(1726-1730).
FRANZ ANTON MAULBERTSCH (1724 - 1796):vůdčí osobnost středoevropské pozdně barokní malby a rokokové fresky. V návaznosti na italské, francouzské, jihoněmecké i vlámské podněty si vytvořil osobitý malířský styl, v němž dospěl (podobně jako G.B.Tiepolo) k luminismua jenž se vyznačuje nebývalou expresivitou, malebností a smyslem pro poeticky laděnou výpravnost a deko- rativnost. Nejdříve pracoval pro menší řády a bratrstva v Rakousku a postupně přenášel okruh své působnosti na Moravu, Slovensko, do Uher a nakonec do Čech (jednou z jeho posledních monumentálních prací, již v klasicistním stylu, je nástropní freska v klášterní knihovně v Praze na Strahověz roku 1794).
Hlavní díla:
nástropní fresky v kostele v Heiligenlande-Gutenbrunnu(1757);
nástropní fresky v Siimegu v Uhrách(1757-1758);
nástropní fresky v piaristickém kostele v Mikulově(1759);
nástropní fresky v Lenním sále arcibiskupského paláce v Kroměříži(1759);
nástropní fresky v Teologickém sále Staré university ve Vídni(1766-1767).
- Klíčová slova
-
- Žádná klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |