Rakousko
Stránka naposledy upravena 11:17, 15 Kvě 2013 uživatelem Pavlína HublováObsah
Žádné titulkyRakousko brzy přejalo a osobitě dotvářelo podněty italského radikálního baroka. Vrcholné období rakouského baroka spadá do let 1690 - 1750, během nichž italské mistry postupně vystřídali domácí stavitelé. Významným centrem středoevropského radikálního baroka se stalaVídeň, kde také působili dva nejvýznamnější rakouští architektiJohann Bernhard Fischer von Erlach (1656- 1723) aJohann Lukas von Hildebrandt (1668-1745).
Mimo výstavbu ve městech probíhala intenzívní stavební činnost rovněž v klášterech a opatstvích: např. v St. Florianu, Klosterneuburgu, Altenburgu, Kremsmünsteru, Göttweigu aj. Barokní podobu jednoho z největších a nejkrásnějších benediktinských opatství, kláštera vMelku na Dunaji (zal.r. 985), vytvořil třetí z největších rakouských architektůJacob Prandtauer (1660-1726).
JOHANN BERNHARD FISCHER VON ERLACH (1656 - 1723): nejvýznamnější představitel rakouské vrcholně barokní architektury; tvůrce řady staveb ve Vídni, Salcburku i v Čechách (Praze) a na Moravě. Svoji architekturu založil na kultivované syntéze dynamických forem Francesca Bor- rominiho a klasicizujících forem svého italského učitele Carla Fontany. Usiloval o jasnost kompozice a přehledné uspořádání jednotlivých částí stavby, přičemž kladl důraz na monumentalitu a representativní působivost celku.
Hlavní díla:
kostel sv. Karla Boromejského ve Vídni (1716-1737; mimořádně impozantní působivosti průčelí chrámu dosáhl Fischer von Erlach harmonicky vyváženou skladbou kupole na vysokém tamburu(zastřešující ústřední prostor kostela ve tvaru oválu) s antikizující sloupovou předsíní advojicí vítězných sloupů zhotovených podle Traiánova sloupu v Římě a symbolizujících tak imperiální ambice rakouské koruny);
císařský zámek Schönbrunn ve Vídni (od r. 1696; klasicizující pojetí a rozlehlost zámku svědčí o inspiraci architekta francouzskými Versailles, i když jeho nynější podoba je výsledkem činnosti dalších generací architektů, kteří zámek přestavovali a rozšiřovali v 18. a 19. století).
Další díla:
universitní kostel v Salcburku(1696-1707);
kostel Nejsvětější Trojice v Salcburku(1694-1702);
letohrádek Klesheim v Salcburku(1700-1709);
městský palác prince Eugena Savojského ve Vídni(po 1695-1705);
dokončení Schwarzenberského paláce ve Vídni(1720-1723).
JOHANN LUCAS VON HILDEBRANDT (1668 - 1745): hlavní představitel vrcholného baroka ve Vídni, kde působil po smrti Fischera von Erlach jako vrchní císařský stavitel. Podobně jako jeho předchůdce studoval u Carla Fontany a přenesl do střední Evropy architekturu římského baroka i dynamické formy Francesca Borrominiho a Guarina Guariniho, které však osobitě dotvořil originálním architektonickým článkováním. Ve svých zámeckých stavbách rozvíjel podněty francouzského klasicismu i rokoka a vytvořil svůj osobitý styl, který se stal vzorem středoevropské zámecké architektury.
Hlavní díla:
Horní a Dolní Belveder ve Vídni (1721-1723; 1714-1716. Vrcholné Hildebrandtovo dílo, které mělo být letní rezidencí prince Eugena Savojského, se skládá ze dvou budov propojených nádherným parkem, jehož architekturu navrhli zahradní architektiAnton Zinner aDominique Gi- rard. Representativnější Horní Belveder je ukázkou vytříbeného Hildebrandtova stylu, který při bohaté architektonické a ornamentální členitosti stavby nepostrádá eleganci a malebnou harmonii. S podobně vytříbeným smyslem pro dekor a jeho prostorovou působivost realizoval architekt i rozsáhlý stavební program vnitřních prostor zámku, z nichž k nejlepším patřísala terrena a na ní navazujícíschodiště směřující k vestibulu a mramorovému sálu);
kostel sv. Petra ve Vídni (1702-1733; konkávně tvarovaný rizalit v průčelí zde doplňují dvě šikmo natočené věže a mohutná kupole bez tamburu, která bezprostředně navazuje na obvodové zdivo stavby a zastřešuje její podélný vnitřní prostor na elipsovitém půdorysu).
Další díla:
městský palác Daun-Kinských ve Vídni(1713-1716);
Schwarzenberský palác ve Vídni (od r. 1697; v letech 1720-1723 dokončenJ.B.Fischerem z Erlachu);
farní kostel v Göllersdorfu(1740-1741);
přestavba kláštera Göttweig(od r. 1719).
JAKOB PRANDTAUER (1660 - 1726): sochař a architekt, žák rakouského malíře a štukatéra Hanse Georga Asama. Pracoval především pro církevní řády, které si na počátku 18. století budovaly okázalé kláštery připomínající svou velikostí, výzdobou a vnitřním vybavením panovnická sídla. Ve svém působišti v St. Pöltenu nejenom kreslil plány, ale odtud řídil i stavební práce a přímo v opatstvích vykonával stavební dozor.
Hlavní díla:
benediktinský klášter v Melku na Dunaji (1702-1738; své slavné dílo, kterým je zdejší klášterní komplex(zahrnující vedle kostela, klášterní zahrady a konventu i několik nádvoří, klášterní školu, knihovnu, bašty aj.), pojal Prandtauer jako obrovskou skulpturu, která se impozantně vypíná na skále nad Dunajem a s okolní krajinou zde spoluvytváří proměnlivou kulisu. Efektně působícímu exteriéru stavby odpovídá i neméně působivý interiér opatského kostela s kanelovanými pilastry, mohutnou profilovanou římsou, těžkými štuky a iluzívním dekorem oblouků, kleneb a kupole).
Další díla:
dostavba augustiniánského kláštera v St. Florianu(1706-1724);
klášterní kostel v Sonntagbergu(1706-1717).
- Klíčová slova
-
- Žádná klíčová slova
Obrázky 0 | ||
---|---|---|
Nebyly nalezeny žádné obrázky. |