Tento modul byl archivován. Vkládání a editace obsahu není možná.

Francie

Stránka naposledy upravena 10:52, 24 Dub 2013 uživatelem Pavlína Hublová
    Obsah
    Žádné titulky

    FRANCIE:   francouzské klasické sochařství navazuje na klasicistní linii sochařství 18. století, která se vyvíjela paralelně s rokokem. Ranou fázi tohoto vývoje representují sochaři Edmé Bouchardon (1698-1762) a Jean-Baptiste Pigalle (1714-1785), v jejichž dílech se často prolíná přísně klasická forma s naturalisticky ztvárněnými detaily.

    V podobném duchu tvořil i Jean-Antoine Houdon (1741-1828), jehož tvorba osciluje mezi živým naturalismem slavných portrétních bust a strohou klasickou formou  monumentů a náhrobků. Zvláštní místo v jeho díle zaujímá socha Diany (1777; Museu Calouste Gulbenkian, Lisabon), v jejíž tělesné kráse a harmonickém pohybu ještě doznívá atmosféra rokokového intimismu.

     

    Klasický ideál antické sochy se naplno rozvinul v období direktoria a císařství, kdy umělci jako François-Joseph Bosio (1769-1845) zdobili alegoriemi, válečnými výjevy či sochami slavných mužů a vojevůdců nové památníky, mosty a kašny v hlavním městě. Významnější díla však vznikala spíše v komorní lyrické plastice a v portrétní tvorbě. Například Pierre Cartellier (1757-1831) se proslavil svou náhrobní sochou klečící císařovny Josefíny (1814; kostel svatých Petra a Pavla, Rueil), Joseph Chinard (1756-1813) vytvořil velmi půvabný portrét Paní Récamierové(1802; Musée des Beaux-Arts, Lyon) a Denis-Antoine Chaudet (1763-1810) se stal známý svou canovovsky pojatou alegorií Přelétavé lásky (1802; Musée du Louvre, Paříž). 

    Klíčová slova
    • Žádná klíčová slova